Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Vyrábí se na úpatí Orlických hor a není tajemstvím, že je předobrazem Škody Karoq. Ateca je ale zajímavá nejen tím, že jde o crossover české výroby.

Podrobnější povídání o vůbec prvním produkčním SUV či crossoveru značky Seat by mohlo začít třeba o tom, jak dlouho žila španělská dcera Volkswagenu v naději. V naději, že přesvědčí vedení centrály ve Wolfsburgu, že také nutně potřebuje svůj vlastní vůz této třídy. A že se dočkala teprve nyní, téměř po deseti letech od představení původního konceptu Tribu, který tuto touhu ztělesňoval.

Pravdou ale je, že vyprávění o beznaději španělských konstruktérů, koncernové politice a jejích prioritách diktovaných napříč jednotlivými značkami by vám o automobilu jako takovém mnoho neřeklo. Takže bych navrhoval podívat se na úvod na Atecu z trochu jiného úhlu, konkrétně odspodu, jelikož právě tady najdete to nejdůležitější, co umožnilo Seatu své vlastní SUV navrhnout a postavit.

Mluvím samozřejmě o notoricky známé modulární platformě MQB, která se stala pro VW jakýmsi technologickým ekvivalentem slepice na zlatá vajíčka. Neřeknu vám, co přesně se o ní povídá v zákulisí vývojových center a především mezi těmi, kteří pak mají za úkol postavit z jednoho z hlavních a mimořádně důležitých stavebních prvků VW konkrétní produkt, v Seatu ale nemají důvod stěžovat si.

Španělé považují platformu za ryzí základní kámen, který jim v mnohém rozvázal ruce, aniž by je to stálo příliš mnoho. Jednoduše mají za to, že jim nabídla neobyčejnou tvůrčí svobodu, což poměrně trefně a bez podrobnějšího vysvětlování demonstrují rozdíly mezi sedmisedadlovým více než pětimetrovým Volkswagenem Atlas s motorem V6 a čtyřmetrovou zbrusu novou Ibizou osazenou kromě jiného i motory s polovičním počtem válců.

Leon s plnou polní

Pokud se při pohledu na vnější ostré, nicméně pořád velmi povědomé tvary Atecy skepticky ptáte, kde přesně zůstala ta zmiňovaná tvůrčí svoboda, rozumím vám. Také jsem čekal, že se stylistické oddělení odváže větší měrou a posune design značky opět o kus dál. Místo toho se ale objevil automobil, který více než cokoli jiného nápadně připomínal přizvednutý krátký Leon, respektive nezrealizovanou necelé dva roky starou odvozenou frankfurtskou studii Cross Sport.

Nechápejte mě špatně. Atecu si v provozu s druhým autem rozhodně nespletete a vlastně ani s jiným Seatem. Její stavba je nápadně vyšší. Boky i záď kolmější. Hlavně vespod má výrazně odlišné detaily a oproti dalším koncernovým strojům - jako je i o chlup větší Tiguan - mi tohle SUV přijde zajímavější. Jen mi prostě při premiéře přišlo zvláštní, že je tak nápadně podobné tomu, co už z produkce Seatu známe.

Odpovědí na otázku, proč tomu tak je, je výše uvedená nová Ibiza, která jako by z oka vypadla téměř pět let starému Leonu. Zdá se, že pyrenejská automobilka nepatrně přitáhla ruční brzdu svému kreativnímu oddělení a místo revolučního designu momentálně sází na pozvolné změny a jednotící tvarové prvky napříč segmenty, jak je možné v současnosti pozorovat u Mercedesu, BMW, Audi a dalších značek.

Jestli je to naprosto v pořádku anebo naopak příliš předvídatelné a tudíž i málo zajímavé, bude záležet opět zejména na tom, nakolik blízký anebo vzdálený vám Seat bude, popřípadě do jaké míry vás oslovují jeho současné modely, a co jste od Atecy nakonec očekávali. Pokud vůz podobný kompaktnímu hatchbacku jasně příslušící ke stávajícím typovým řadám, budete na tom jako spousta dalších fanoušků, kteří způsobili, že je z tohoto crossoveru velmi žádané nedostatkové zboží a továrna v Kvasinách ho nestíhá vyrábět. Sám ale říkám, že jsme tenhle styl už viděli, překvapení se nekoná.

Interiér jako přes kopírák

Zatímco u vnějšího vzhledu současných Seatů můžeme mluvit o jisté uniformitě, v případě některých interiérů to zašlo se sjednocením designu ještě o pořádný kus dál. Vizuálně i uživatelsky je tohle naprosto bezproblémové místo a nebojím se říct, že v rámci třídy jedno z nejlepších vůbec, i pokud jde o materiály či zpracování. Většina z palubní desky, přístroje, ovládací panely a celkově pracoviště řidiče je však přes kopírák tím, co najdete v Leonu.

Rozdíl je akorát v tom, že Ateca dostala kruhový přepínač jízdních režimů na středovém tunelu, což mi přijde jako rychlejší a pohodlnější způsob výběru jednotlivých módů než v menu multimediálního rozhraní dotykového displeje, a pochopitelně s ohledem na větší dveře byla jinak navržená madla a kapsy. Úspory zde hrály evidentně první housle, nepatrně odlišní ale být můžete.

Tu přehlídku poněkud monotónních odstínů šedi a černé lze rozbít několika panely lakovanými jednou ze čtyř dostupných barev a do decentně pestřejšího čalounění můžete navléct i sedadla. Jak ale sami zjistíte v galerii, nic z toho nebyl případ testovacího vozu, který měl vsazeno spíše na image šedivé myšky než extroverta.

Když už jsme u sedadel, díky patří návrhářům za dobře formované bočnice, mám tu ale drobnou poznámku ke krátkým sedákům. Uvědomuji si, že pro většinu průměrně vzrostlých cestujících budou dlouhé tak akorát, takže to berte jen jako subjektivní stížnost téměř dvoumetrové výjimky, mám ale pocit, že tohle je vcelku symptomatický nešvar a to nejen u Seatu.

V běžném voze mi to zase tolik nevadí, člověk sedí níž a na svém místě v zatáčkách tolik neplandá. V SUV je ale pozice vzpřímenější, těžiště těla výš, takže dobře podepřené nohy jsou tu pro celkové pohodlí mnohem důležitější než kdekoli jinde. Chtělo by to zkrátka alespoň příplatková sedadla s možností prodloužit jejich sedák.

O crossoverech a autech podobného typu se traduje, že vypadají XL akorát zvnějšku, zatímco uvnitř je obvyklejší formát XS, pro Atecu ale zrovna tohle neplatí. Ačkoli z modulární platformy nevytěžila na délku tolik milimetrů co jiné modely, klaustrofobicky nepůsobí ani na zadních sedadlech. Bude samozřejmě záležet na tom, kdo sedí vpředu, sám za sebe jsem se ale poskládal a kdokoli blíž průměrné fyziognomii to bude mít jen snazší.