Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Vše nasvědčuje tomu, že žádný nový Saab 9-5 poslední generace už nikdy nebude vyroben. Zkusili jsme jedno z mála provedení 2,0T XWD s jasnou otázkou: je čeho litovat?

Pokud jste se právě vzbudili z kómatu, mám pro vás špatnou zprávu: automobilka Saab už není. Firma těsně před Vánoci vyhlásila bankrot a i když to automaticky neznamená její konec, jsem osobně přesvědčen, že jde o past, ze které už není úniku. Velmi rád se budu mýlit, ale když si dám dvě a dvě dohromady, žádný lepší konec mi za rovnítkem nevychází.

Firmu do kouta vehnal postoj dřívějšího vlastníka, koncernu GM, který pro Saab stále je, nebo spíše byl klíčovým partnerem. Model 9-3 stál na jeho technologiích převážně, 9-5 částečně a 9-4X pro jistotu kompletně vyráběl ve svém závodě. Jakýkoli krok znamenající změnu majitele (ať už faktickou, nebo formální) tak nutně vyžadoval a vyžaduje souhlas GM. Pokud GM nebude ochoten se Saabem dále spolupracovat, švédská automobilka nemá co vyrábět, neboť není v tomto směru soběstačná.

Dosavadní vlastníci firmy se v uplynulém půlroce pokusili najít rozličná řešení, jak firmu částečně nebo zcela prodat do rukou investorů převážně z Číny, vždy ale narazili na americké „ne”. Pro jakéhokoli nového majitele nebo partnera by to znamenalo koupit si firmu, která nemůže nic vyrábět, a tak z obchodu nakonec vždy sešlo, i když formálně by některá z navržených řešení byla uskutečnitelná i bez souhlasu General Motors. Dá se očekávat, že se vedení GM zachová jinak po vyhlášení bankrotu firmy? Těžko. Proto celkový prodej Saabu novému majiteli považuji za prakticky vyloučený, i když se o něm v novém roce jistě bude jednat.

Pravděpodobné je, že si někdo koupí alespoň části firmy nebo jejích technických řešení, bude to ale znamenat zachování Saabu jako takového? Opět si o tom dovolím pochybovat. Z dílčí techniky 9-5 totiž celou 9-5 neuděláte a pokud mám správné informace, tak ani budoucí vznik jiných, úplně nových vozů nesoucích jméno Saab není dost dobře možná. Tuto značku totiž stále vlastní výrobce zbraní a letadel (SAAB AB) a odloučená automobilka (Saab Automobile) má pouze neomezenou licenci na její užívání. Pokud si někdo nekoupí celou automobilku (a jen kvůli značce to patrně neudělá), nelze očekávat ochotu koncernu SAAB ji komukoli dále poskytovat.

Z těchto důvodů jsem přesvědčen, že se Saabem je amen a model 9-5, který vám dnes podrobněji představíme, bude jen smutnou vzpomínkou na rok jeho dožívání. Někteří z vás vědí, že jsme jej testovali již letos na jaře v době, kdy se firma dostala do problémů, které ji nakonec srazily vaz zcela. Vydávat tento test v době, kdy nebylo možné si tento vůz pořídit, mi přišlo být zbytečné a neuctivé k místnímu zastoupení automobilky, a tak jsem jej slíbil vydat až ve chvíli, kdy se Saab z problémů dostane, nebo jim zcela podlehne. Stalo se bohužel to druhé, pojďme se tedy jednou výjimečně podívat na to, co si koupit prakticky nelze. I když, kdybyste po tomto voze moc toužili, pár „skladovek” by se jistě ještě našlo...

Pořád mu to sluší, více ovšem v tmavších barvách

Budoucnost Saabu byla nejistá již dlouho předtím, než na „živení” automobilky došly peníze Spykeru (později Swedish Automobile), a tak se nová 9-5 obtížně propracovávala do výroby už od přelomu let 2008 a 2009. Za takových okolností by se mohlo zdát, že v roce 2011, kdy se alespoň na chvíli dostala do skutečně sériové výroby, bude už jako žhavá novinka působit zastarale. Ale osobně takový pocit nemám.

Možná je to tím, že design se v horizontu pár let více okoukává než morálně zastarává a k něčemu takovému nám nová 9-5 nedala svou nepřítomností na silnicích prostor, sám ale vůz stále vnímám jako svěží vánek do poněkud zatuchlých německých standardů vyšší střední třídy. Příď vozu je po nevydařeném faceliftu předchozí devět-pětky znovu lehká, čistá a ctící tradiční linie Saabů posledních dekád. Co je možná ještě podstatnější, vůz opticky zmenšuje, a tak i když je to v reálu pořádný koráb (na délku měří přes pět metrů), minimálně při pohledu zepředu byste mu takové míry nehádali.

Jako povedenou hodnotím i záď, která už si na tradice příliš nehraje a subtilně se tvářícími, zakulacenými tvary znovu úspěšně předstírá menší proporce. Jsou to ale jinak hlavně detaily, které činí tuhle švédskou prdelku zajímavou - jakýsi světelný pás spojující oba koncové světlomety působí trochu jako návštěva z osmdesátých let, ale na 9-5 nevypadá nepatřičně, naopak ji dodává jistou eleganci. Zajímavé je též řešení umístění výfuků (třebaže ty kosodelníkové hlásné trouby jsou trochu kýčovité...) a zadního mlhového světla. Obojí je integrální a přesto nepřehlédnutelnou součástí zadního nárazníku.

Potud je vše v pořádku, slabá místa ale odhalí pohled z boku. Plechu je příliš a skla málo, což platí hlavně v zadní polovině vozu v okolí sloupků C. Tyto partie už dnes působí poněkud těžce, zvláště pak s mírně se svažující linií střechy vůz tak trochu celý padá na znak. Řešení? Chtěl jsem říci „Volte tmavší odstín,” ale zapomněl jsem, že tento test je spíše teoretický. Takže jinak: Představte si vůz v tmavším odstínu, ve kterém není těžkost zadní plechové parády tolik patrná. Testovaný vůz byl byl lakován namodralou stříbrnou metalízou a v té dával zvláště v kombinaci se začerněnými zadními skly tuto skutečnost najevo až příliš.

Vybavený interiér nezklame

Měl jsem možnost zkusit v minulosti vícero různých devět-pětek, všechny ale byly vybaveny blízko maxima možného. Nevím tedy, jak interiér tohoto vozu vypadá v některé ze základních konfiguraci, v těch takřka vrcholných ale působí opravdu velmi solidně.

Dobrý dojem vždy udělá už bohatá výbava - vztekejte se, když pod sebou máte sportovní kožená sedadla s ventilací a vyhříváním, v levé ruce nejlepší variantu kůží obšitého volantu s dálkovým ovládáním všeho potřebného, pravou paží si hrajete s nejlepším dostupným rozhraním palubního systému s dotykovým ovládáním a při tom všem hledíte na silnici skrz head-up displej promítající na čelní sklo všechny nezbytné informace od rychlosti nebo otáček motoru až po výstup navigačního systému. A to jsou jen nejvíce citelné střípky toho, co všechno máte na palubě k dispozici.

Nemám navíc pocit, že by tyto libůstky pouze přebíjely nedostatky z hlediska kvality použitých materiálů či montáže, nebo snad zastíraly odfláknutý design. Ano, architektura palubní desky nevypadá zrovna jako z posledního vydání ročenky moderního umění a zejména středový panel a prostor okolo přístrojové desky působí kvůli velkým černým plochám až příliš plastově. Ale kdo se v Saabech trochu vyzná, ví, proč designéři neměli v tomto ohledu příliš velký manévrovací prostor. Jednak jde (šlo...) o relativně konzervativní značku a onen středový panel musí u správného švédského „éra” vypadat právě takto.

Držení se jistých tradic je ale pro 9-5 stejně tak limitem jako přínosem. Střízlivý design palubní desky možná nebude po chuti každému, saabího kopyta se ale drží i tvarování volantu nebo řešení přístrojové desky. A pocit z nich rozhodně není všední, nic podobného se u jiných značek nenosí. Designéři se navíc trochu odvázali v případě výplní dveří nebo středového tunelu a vůz ve výsledku zanechává dojem, který bych nazval svěže konzervativním. Něco takového se mi zamlouvá - vnitřek nevypadá jako u 10 let starého auta, zároveň je v něm ale vše tam, kde to odjakživa bylo.

Tím se tak trochu dostáváme k ergonomii, která má jednu slabší stránku - středovou konzoli. Na té je tlačítek jako máku a zažít si ovládání všech dostupných možností bude chtít více času než jen pár dní testování. A to je třeba dodat, že k dispozici máte ještě dotykový displej s přibližně milionem možností konfigurace a další tlačítka rozesetá po zbytku palubky. Na druhou stranu musím říci, že většinu z nich použijete jednou za dlouhý čas, takže zrovna jako Alenka v říši divů si za volantem tohoto vozu připadat nebudete. Když si ale srovnám výsledný dojem s tím, co umí nabídnout konkurence, je Saab chtě nechtě ve vleku.

Kvalita interiéru je jinak na velmi dobré úrovni, musíte ovšem zapomenout na kůží obšité palubní desky a podobné libůstky. V rámci tradičnějších materiálů jako jsou plasty, kov a kožené čalounění obvyklejších částí je ale vše nad průměrem a myslím, že strádat v něm nebudou ani ti nároční. Kvalitu montáže bych hodnotil tak na 90 % - na špatném povrchu si sem tam něco vrzlo, uvážím-li ale, že vůz byl přivezen z Polska, kde jsou cesty snad v ještě horším stavu než u nás, se po 13 000 najetých kilometrech jevil stále fortelně.

V čem Saab 9-5 rozhodně neztrácí je vnitřní prostor. V podélném i příčném směru a také na výšku je ho opravdu dost i pro čtveřici dvoumetrových pasažérů. Vzadu se dříve nebo později stane limitem lehce se svažující se střecha, bude to ale chtít většího basketbalistu než Michaela Jordana, aby to bylo poznat. Výborná jsou navíc i sedadla, a to hlavně ta přední - vskutku mohutná křesla jsou na jednu stranu prostorná a komfortní, na druhou dokážou velmi dobře podržet v zatáčkách. Nejsou sice tak všestranně seřiditelná, jak se dnes nosí, i tak ale předpokládám vyhoví většině postav. Svým dvojjakým charakterem pak tak trochu naznačují i projev samotného auta, ale k tomu se teprve dostaneme.