Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Auta pocházející od Renaultsportu a lidi, kteří je staví, doprovází až magická aura. Je na faceliftovaném Méganu RS něco zázračného?

Mégane je prý nejrychlejší produkční stroj ve třídě vozů s pohonem předních kol, který kdy jel po Nürburgringu. Tolik suchý fakt. Ač se o jeho čase osm minut a necelých osm vteřin vášnivě diskutuje a dokonce je zpochybňován jako příliš-dobrý-aby-to-byla-pravda, Renault zveřejnil video a nikdo už asi nikdy neprokáže, že by inkriminovaný Mégane RS Trophy nebyl sériovým autem nebo kdosi jakkoli manipuloval se záznamem.

Aby se eReSo vzepjalo k tomuto výkonu a porazilo všechny konkurenční ostré hatchbacky, několik Porsche a téměř i poslední generaci BMW M3, nepotřebovalo k tomu nezávislé zavěšení zadních kol, ani přes 300 koní Focusu RS. Postačila mu k tomu obyčejná zkrutná příčka a 265 koní. Dokonce mu na rozdíl od původního držitele rekordu, zcivilizovaného závoďáku Méganu R26.R, nechyběla zadní sedadla a běžná výbava.

Když tak nad tím přemýšlíte a srovnáváte časy, skutečně to vypadá, jakoby nejrychlejší Renault nepostavili v Dieppe, ale na opačné straně Francie v Lurdech. O to větší chuť pak máte ten zázrak nastartovat a vyzkoušet.

A to se povedlo, tedy skoro. Renault letos vypustil facelift kompletní modelové řady Mégane a v rámci něj dostala verze RS motor posílený na úroveň rekordní varianty Trophy. A protože testovací vůz dostal navíc nekompromisní podvozek Cup se samosvorným diferenciálem, měli jsme to v plné polní. Přímo verze Trophy to tedy nebyla, zbraň ale určitě ano.

Skrytá hrozba

Pokud si někdo myslí, že by se měl ostrý hatchback od zbytku motorizací nápadně odlišovat, nikomu jeho názor neberu. Podle mě to ale není nezbytné. Design sportovního modelu by se měl odvíjet především od potřeb aerodynamiky, výkonnějšího chlazení, případně změn na podvozku. Návrháři jsou ale někdy iniciativnější než konstruktéři závodních strojů. S použitím spoilerů, křídel či falešných difuzorů jsou schopni občas stvořit spíše karikatury než opravdu účelné tvary. Přitom kam až paměť sahá, skutečně krásná auta se nikdy nemusela belhat k uznání pomocí křiklavosti.

Mégane RS v tomto směru není žádný uhlazený svatoušek. Třeba „odvětrávání“ na lemech předních blatníků je funkční asi jako ucpané okapy. Jenže i tak má tento Renault něco do sebe. Na jedné straně byste si předního spoileru nebo odtrhové hranu na konci střechy skoro nevšimli, ale zároveň nepotřebujete, že před sebou nemáte obyčejné auto. Trochu jako Darth Vader na silnici - žádná vizuální agrese, jen tichý respekt a skrytá hrozba.

Za nadstandardní proporční vyváženost mohou zčásti také nová hliníková kola. Troufli byste si podle fotek odhadnout jejich průměr? K mohutné zádi, vytaženým lemům blatníků a celkově poněkud otylejší karoserii pasují bezvadně, že? No bodejť by ne, vždyť jsou to příplatkové devatenáctky, ačkoli na to ani nevypadají.

Obecně nic proti nim, Méganu sedly jako ulité. Před jízdou ale můžou vzbuzovat obavy. Automobilky obvykle najezdí miliony zkušebních kilometrů třeba na patnáctkách, auto na prodejně nazují na slupky, a pak se diví, že se zákazníci stěžují na uskákaný podvozek a nesmyslnou prkennost. Sportovní oddělení Renaultu ale umí tvořit paradoxy. Co si vzpomínám, žádný Renault s paketem Cup nikdy moc poddajný nebyl a ani modernizovaný Mégane RS není. Při ladění podvozku však s většími koly počítají a je to sakra znát.

Jinak facelift mnoho nového pro vnějšek nepřináší. Cvičené oko rozpozná delší a výrazněji svíticí LED pásy v předním nárazníku, několik červených proužků (prodávaných za docela troufalých 10 tisíc) a to je asi tak všechno. Pokud nadšením zrovna nehoříte, nejste sami. Povrchní soudy se však u produktů divize Renautsport z francouzského Dieppe nevyplácí. Ač se spoustě lidem jistě líbí, nikdy moc o vzhledu nebo prvotřídním zpracování nebyly. Čímž je nekritizují, ale tak to zkrátka bylo a je.

Designový daltonismus

Když jsem u černočerného exteriéru zmínil červené detaily, nemohu říci, že by neladily s brzdovými třmeny nebo zadními světly. Po otevření dveří nicméně jednoho napadne, jestli v Renaultsportu nemají menší problém s barvocitem.

Anebo... já nevím, řekněte sami, možná to přijde divné pouze mě, ale je v pořádku zkoušet napasovat k černo-červené karoserii žluté pásy, stehování a částečně žluté čalounění předních sedadel? Uznávám, že to asi není ten největší módní přešlap pod sluncem, ale normální mi to také nepřipadá.

Ale co, nakonec člověk k řízení stejně potřebuje důležitější věci. A ty v Méganu RS najde. I když ne všechny ve standardní výbavě. Kdo to s ježděním myslí vážně, vřele bych doporučil našetřit k základní ceně ještě třicet tisíc na Recara. Třídveřový Mégane není z těch aut, ve kterých se leží pár centimetrů nad silnicí. Čímž netvrdím, že v něm sedíte jako na barové židli, jen prostě ne tak nízko, jako třeba v Toyotě GT 86. Proto přijde výrazné boční vedení skořepin vhod, tím spíše u vozu s lepivými pneumatikami Bridgestone Potenza RE050A o šířce 235 mm.

Odstředivým silám v nich budete odolávat s grácií, jen se připravte na to, že dospělí pokoušející se zaujmout místo vzadu, budou asi trochu řvát. Spodní část rámu sedáků se posouvá zhruba centimetr nad podlahu a dlouhým chodidlům tak reálně hrozí, že zakusí něco na způsob středověké mučírny. Na místě řidiče si každopádně na prostorové podmínky stěžovat nebudete. Po vklouznutí do sedačky vám nohy přirozeně přistanou rovnou na pedálech a pomocí stavitelného volantu potrvá nalezení perfektní pozice pár vteřin.