Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Mégane od Renault Sportu je i po faceliftu vynikající vůz. Potíž je, že jiní dnes už umí udělat podobná auta lépe i levněji.

Žijeme v době, ve které musí leckterý automobilový nadšenec denně oprašovat hrob své nejmilejší záliby. Z mnoha řidičských legend zbyla jen torza, z mnoha ospravedlnitelných tužeb nesplnitelná přání. Porsche 911 už není 911, BMW M3 už není M3. Zkuste si koupit špičkové sportovní auto s manuální převodovkou, zkuste zatoužit po komunikativním řízení s hydraulickým posilovačem, chtějte sporťák s motorem s atmosférickým plněním. Výjimky stále ještě existují, jsou ale opravdu jen výjimkami podepisujícími účet platnosti docela jiných pravidel, než která platila dekády a z racionálního hlediska nikdy nebyla překonána.

Vývoj neustrnul, je ale poplatný zcela odlišným ideálům, které se zdravým rozumem nemají nic společného. Nikdo mi nevysvětlí, proč má mít sportovní auto dosahující v praxi 20litrové spotřeby systém start-stop, který v nejlepším případě neušetří zhola nic, proč má mít elektrický posilovač řízení, které ochotně smění mrzkou úsporu paliva za podstatnou ztrátu kontaktu s vozem, proč musí mít drahé auto motor neoptimální koncepce s horší ovladatelností a beztak vyšší spotřebou jen proto, aby lépe obstál v normovaném testu, proč si auto s manuální převodovkou vyráběné v Mnichově můžete koupit jen v USA, i kdybyste u dealera BMW... v Mnichově složili milion korun navíc. Jde o tisíc a jednu zdánlivou drobnost, které jsou najednou „jinak” a lépe to není. Ideály, kterými jsou tyto změny podníceny, jsou přitom uvažování rozumného člověka vzdáleny natolik, že si auta stavěná na jejich základech koupit prostě nemůže. Osobně to nedělám, neudělám a vím, že nejsem sám.

Výše zmíněné platí prakticky ve všech segmentech, které by mohly zajímat jakkoli ambiciózního řidiče, až na jeden. Jde o kategorii ostrých kompaktů, která se sice v mnohých ohledech zmíněným trendům nevyhýbá, plačtivé pocity spojené s pohledem na písek všeho dobrého protékající mezi prsty z ní ale prostě mít nelze. Přemýšlím, proč tyto pocity z hot hatchů posledních let vlastně nemám - však turba, elektrické posilovače, start-stopy a podobné věci jsou jim vlastní též. Pár důvodů mě ale napadá.

Především - tento segment zažívá jako jeden z mála tohoto druhu opravdový boom se vším, co s tím souvisí. Rychlostně a kvalitativně se tato auta posunula za poslední dekádu či dvě vpřed o mílový krok a přitom jsou stále levnější. Stačí dnes nejen sporťákům starým ony dvě dekády, ale i leckterým současným. Můžete si koupit hot hatch za měně než 700 tisíc a s trochou umu úspěšně trápit dvakrát i třikrát dražší vozy. Ne někde, ne chvíli, ne nějak, ale vždy, všude a jakkoli.

To je jistě příjemné, samo o sobě by ale nestačilo. Obecně nemám z těchto aut pocit, že by příliš mnoho ztrácela, však malé turbomotory už kvůli své velikosti a hmotnosti měla skoro vždy a i přes do jisté míry komplikovanou ovladatelnost kvůli nim neztrácela své kouzlo. Některým nesmyslům se ani tak nevyhnula, zdají se mi být alespoň pocitově skryty za pozitivní odlišnosti, které ostré verze oddělují od tuctových základů. Pokud nějaký kompakt v základu nemá vypínatelné ESP, ten ostrý jej má. Jen horko těžko narazíte na úspěšný hot hatch, který nenabízí manuální řazení, kolikrát se stane, že nedojde ani na zmíněný start-stop. Mám prostě pocit, že tady je svět ještě alespoň trochu v pořádku, že se tu hraje na racionální strunu, jak to jen jde.

Může to být značně individuální záležitost, pro mě je ale tento stav věcí alespoň trochu pozitivní - ve vřavě ostrých kompaktů se jako zákazník cítím být vítězem. Vše ale má i své negativní konsekvence, třebaže ne nutně pro zákazníka - zatímco v některých segmentech jakoby se zastavil čas a starší auta v mých očích neztrácí vůbec nic ze svého půvabu, v tomto letí dopředu sakramentsky rychle a co bylo včera nejlepší, může být zítra šedí průměru. Jak moc se tohle odráží na atraktivitě Renaultu Mégane RS Cup, o kterém jsme před dvěma léty prohlásili, že mu hot hatche mu říkají šéfe? Právě to se vám dnes pokusím nastínit v testu jeho faceliftovaného provedení.

Ve žluté je to dokonalý vesnický supersport

Probírat vizuální specifika faceliftovaného RS asi nemá velký smysl, neboť inovovaný Mégane je na trhu už nějaký ten pátek. A i kdyby nebyl, facelift jej vzhledově až tak nezměnil. Pokud tedy patříte mezi ty, kterým se RS líbilo dosud, patrně se vám nyní bude s ladněji střiženými hlavními světlomety líbit ještě o něco více. A pokud se vám nelíbilo, těch pár designových novinek hlavně na přídi váš pohled nejspíš nezmění.

Přesto nechci ani na okamžik tvrdit, že jde o nezajímavé auto. Zvláště v „nejpříplatkovější” žluté barvě je to exhibicionista k pohledání a i po letech na trhu se najde dost těch, které dokáže uhranout. Jestliže nechcete oslňovat okolí, tuhle barvu jistě nezvolíte a pokud ano, doporučím vám s ní cesty do odlehlejších míst naší země - tam jde skoro o automobilový ideál. Nechci říci, že lidé z menších měst a obcí neznají třeba Ferrari, je to pro ně mnohdy ale něco příliš vzdáleného, nejde o auto, které by opravdu chtěli mít. Vcelku obyčejný vůz v provedení vizuálně atraktivním a technicky vytříbeném je něco, na co si „mohou sáhnout” a na jejich obdivu je to znát. V „civilizaci” se vám zkoumavých pohledů okolí příliš nedostane a pokud ano, bude se zajímat spíše o to, co za „pacienta” sedí za volantem - zda nevybouřený puberťák, nebo chlápek ve středním věku, který právě chytil druhou mízu. Ale tak či onak je to hlavně věc žluto-černé barevné kombinace - kupte si totéž v černé a dostanete docela nenápadného dravce, který těžko někde vzbudí větší rozruch.

Zatímco facelift zevnějšku dokázal udržet Mégane RS pořád šik, interiér už rok svého vzniku zapírat nesvede. Hlavně na vesměs primitivní palubní elektronice poznáte, že takhle se auta šila naposledy před několika léty. Některé věci pochopitelně nezestárly - kulatý volant je pořád prima, jakési polospkořepiny od Recara nesnesou mnoho kritiky a ani rozmístění či provedení pedálů není špatné, třebaže by brzda a plyn mohly být blíže u sebe. Jenže „kdo nic nezmění, nic nezkazí” není v tomto případě přístup, který by mohl projít bez připomínek.

Palubní elektroniku bych i nechal být, nepovažuji ji v podobném autě za příliš důležitou, jenže některými svými neduhy mi tu a tam pila krev. Že po vynulování přestal palubní počítač občas měřit prakticky vše, co jinak měřit dokáže, bych ještě překousl, „elektronická hysterie” vozu mi ale nedávala spát. Například pokud při rychlejší jízdě (a tedy za vyšší průměrné spotřeby paliva) dosáhnete rezervy, nedočkáte se jen rozsvícení „hladového oka”, ale pozoruhodné kombinace akcí - že se na displeji rozsvítí informace o nedostatku paliva v nádrži doprovázená kvičivým varovným tónem bych ještě snesl, náhlý posun rafičky ukazatele množství paliva v nádrži na nulu, která během vteřiny zvadne jak hlavní pracovní nástroj Roberta Rosenberga po sdělení obvinění z kuplířství, mi ale těžko někdo vysvětlí. Právě tehdy bych rád věděl, kolik paliva mám v nádrži, podle Renaultu je to ale nula, nic. Informace o dojezdu ještě chvíli pár desítek kilometrů něco slibuje, pak ale ukáže jen pomlčku. Vy tak máte před sebou informaci, že vaše auto už snad neujede ani metr, v nádrži ale může být třeba i pět litrů paliva. Něco takového nikdy nepochopím - smyslem ukazatele množství paliva v nádrži je přece... ukazovat množství paliva v nádrži a ne vyvolávat v řidiči paniku. Mégane dělá záměrně to druhé.

Ale budiž, tomuhle představení se dříve nebo později začnete smát a ukazovat jej pasažérům, překvapilo mě ovšem, že Renault s faceliftem nic neprovedl s rozpačitou ergonomií. Zůstanu-li u palubního PC, pak už jeho ovládání přes dvojici tlačítek na pravé páčce pod volantem je přinejmenším nepřesné, je tu ale i pár rozpačitějších záležitostí. Nevím, proč jsou všechna tlačítka na volantu oddána ovládání tempomatu a s rádiem manipulujete dodatečným ovladačem pod ním. A to ještě díky bohu za něj, protože dobrat se už změny těch nejprimitivnějších záležitostí pomocí panýlku před řadící pákou chce silné nervy. Jak někoho může napadnout třeba už jen použít dva otočné ovladače kousek vedle sebe...

V interiéru mě pak rozčilovala ještě jedna věc, a to tvrdý šev na velmi nevhodném místě koženého obšití řadičky. Používat jej bez rukavic znamená začít po chvíli řízení vypadat jako Ježíš, který po ukřižování utekl z kříže, nebo nutně používat rukavice. To by mi nevadilo, používám je stejně, tohle je ale tak tvrdý šev, že za chvíli rozedře i je. Takže po chvíli vypadáte jako... Ježíš v rukavicích.

No nic, interiér Méganu má podle mě prostě k dokonalosti daleko. Pojďme na příjemnější věci.