Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Už beztak bohatou paletu osobních Renaultů obohatilo podivuhodné auto reprezentativních rozměrů. Co je vlastně zač a jak si vede v praxi?

Velké limuzíny značky Renault neměly nikdy na růžích ustláno a podobně jako souputníci od Peugeotu nebo Citroënu se pohříchu prosazovali hlavně na domácím kolbišti. Hlavní důvody jsou nasnadě - společenská prestiž značky a často bohužel ani kvalita nedosahovali úrovně německé či japonské konkurence. Pětadvacítky nebo Safrany, tak v našich zeměpisných šířkách nakonec prosluly spíše jako povozy pro taxikáře druhého sledu, což, považte, je poměrně smutný obrázek. Nebyly v tom ale vůbec sami, co taková Alfa 164 nebo Fiat Croma? Ve venkovských bazarech jsou dneska zbylé exempláře těchto velkých a kdysi noblesních aut k mání za směšné peníze.

Pojmy Renault a limuzína už před nedávnem spojila poměrně vtipná kampaň propagující svébytný sedan Fluence odvozený od Meganu, u novinky jménem Latitude už se o reprezentativním sedanu můžeme bavit s plnou vážností. Jestli vám při průzkumu webových stránek Renaultu u Latitude něco neštimuje, pak vězte, že tohle auto sice do katalogů francouzského výrobce nespadlo z Měsíce, zato je typickým produktem globalizovaného autoprůmyslu. Primárně totiž není určeno pro Evropu, ale pro nenasytné trhy Ruska, Číny nebo Arabských zemí, kde se Renault evidentně míní prezentovat jinak, než jako producent lidových vozíků pro střídmé Evropany. Jedině proto lze pochopit, že Latitude nese v erbu francouzskou značku, vyrábí se v Koreji v továrně Samsung, motor má z Infiniti a podvozek na půl z Nissanu.

Ano, prosím, seznamte se, toto je nová vlajková loď od firmy Renault. Odzkoušeli jsme pro vás její špičkové provedení Initiale se silným turbodieselem.

Zvenku trochu nuda

Maje v paměti zábavný výstřelek, jakým byl Vel Satis nebo i starší elegantní modely Safrane, se mi po celou dobu soužití s Latitude nějak nepodařilo uvěřit, že tohle vzhledově nevýrazné auto se opravdu jmenuje Renault. Podobně neurčité pocity jsem naposledy nejspíš zakoušel při setkání s některými sedany korejské provenience minulé dekády. I tohle auto je prostě takové nijaké, až příliš poplatné svým sudičkám.

Identifikace s ostatními modely ze stáje francouzského národního výrobce se víceméně omezuje na výsostné identifikační znaky, všechno ostatní je zcela mimo klasický obrázek o vizáži vozů s kosočtvercem na přídi. Nejvíce do očí bijící odlišnost představuje majestátní přední maska se znakem výrobce integrovaným přímo do mřížky. Že vám ten tvar něco připomíná? Ano, i já jsem si hned vzpomněl na předchozí Passat a to u Renaultu opravdu není dobře.

Jestli ale Latitude nelze něco upřít, pak rozhodně celkovou majestátnost 4,9 dlouhé karoserie s pekelně velkými převisy. Už jen fakt, že jde o sedan je pro velký Renault krajně netypický - modely 16, 20, 25 i Safrane měly pětidvéřové uspořádání. A jedním dechem nutno dodat, že vedle vrcholného konzervativismu tohoto sedanu se i Volkswagen Passat musí cítit dost mladistvě. Stylisté si boční profil auta nekomplikovali sebemenší extravagancí a zplodili základní tvar, který vám načrtne každé malé děcko, kterému nakážete namalovat auto. Má to samozřejmě i něco do sebe, přinejmenším z hlediska věkové neurčitosti neboť stejné auto mohlo v klidu vzniknout v polovině osmdesátých let a nikdo by se tomu nemohl divit. Spíše to ale každému bude jedno.

O něco málo efektnějším dojmem působí přeci jen zadek auta s moderně střiženými světly a lá Lexus a dynamičtěji řezanými konturami. Ani zde ale o gejzíru kreativity nemůže být řeč.

Ionizovaný vnitřek

Po seznámení se zevnějškem jsem s mírnými obavami hleděl skrz bohaté prosklení do obýváčku. Díky karetnímu Renault zamykání/startování samozřejmě stačilo vzít za kliku a lenivě se svézt na velkopanské sedadlo řidičovo. A tu jsem si povšiml, že dveře se nedobuchují s právě decentním zvukovým doprovodem hodným vytoužené cílové skupiny. No nic.

Výbava Initiale je standardně nadita béžovými koženými sedačkami a v případě té řidičovy vyjma obligátního elektrického vyhřívání a seřizování také masážní funkcí hned ve třech místech zad (!). Působí to bombasticky, ale obávám se, že většina majitelů tuto funkci vyzkouší asi tak jednou a potom maximálně vždy při „předváděčce“ nějakému nevěřícímu Tomášovi - žádné ozdravné efekty jsem nezaznamenal. To tak úplně neplatí o druhé PR vychytávce, totiž ionizátoru vzduchu s aromatickým osvěžovačem. Když pominu jeho nepatřičně velká tlačítka dominující prostřední části středního panelu, musím uznat, že dýchání vzduchu osvěženého zápornými ionty je veskrze příjemné a intenzitu vůně lze účinně regulovat. Příjemná věc, se kterou se setkáte, světe div se, třeba v Infiniti.

Rozměrné přední sedačky jsou nadmíru pohodlné, na jakékoliv boční vedení ale můžete zapomenout. I v nejnižší poloze nad podlahou se sedí poměrně vysoko a Latitude vám tak asi jako jediné dnešní velké auto nevnucuje pocit, že budete umačkání okolní hmotou. To nic nemění na tom, že středový panel tlačí do kolene pěkně nevybíravě. Z auta je jako ze správného sedanu dobře vidět a pro lenochy, kteří neradi kroutí, krkem je sériově k dispozici i parkovací kamera.

Jednoduchá přístrojová deska řidiče neobtéká a spolu s velkou šířkou automobilu umocňuje celkový vzdušný dojem uvnitř. Líbil se mi dlouhatánský kšilt nad přístrojovým štítem odkazující na své předchůdce, stejně jako samotné snadno čitelné budíky v hlubokých tubusech. Velmi přehledné a hezky vypadající je taky ovládání trojzónové klimatizace. Ne všechno se ale na středovém panelu třpytí. Když si odmyslím jeho laciný a sem tam vrzající plast, je tu především estetické faux-pas v podobě malého multimediálního displeje ve velkém poli z matného plastu. Počítač stejně jako perfektně funkční navigace TomTom se naštěstí ovládají snadno pomocí joysticku a přidružených tlačítek vedle elektrické ruční brzdy resp. z páčky stěračů.

Menší výhrady jsem měl k audiosystému. Když pominu, že ač značky Bose nebylo vrcholné volume úplně vrcholným, byly tu některé ergonomické prohřešky - tak třeba najít nastavování basů nebo přepínání na „AUX“ je opravdu rébusem pro vytrvalé. Trojramenný volant byl vyjma ovládání tempomatu (rádio se ovládá pod volantem) chvályhodně oproštěn od dalších tlačítek, obložení části věnce kluzkou imitací dřeva jsem však neshledal jako výhodný nápad. Absentovalo bohužel také zaznamenání hodnější množství odkládacích prostor.