Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Facelift dodal automat s devíti stupni i vylepšený pohon 4x4. Spotřeba tak zamířila dolů, dynamika se zlepšila. Má teď Evoque tedy nějakou chybu?

První recenzi faceliftovaného Range Roveru Evoque jsem vám přinesli na počátku prosince, kdy se konalo jehomezinárodní představení. V té době jsem nejmenší model britské značky vyzdvihl nad oba mohutnější sourozence i modernizovaný Land Rover Discovery. Je však nutné zmínit, že s výjimkou několika terénních vsuvek jsem se tehdy pohyboval jen po švýcarských, německých a francouzských vozovkách, které oproti těm českým nabízejí podstatně lepší povrch. Do interního souboje navíc mohlo zasáhnout nadšení z devítistupňového automatu, který Evoque dostal a jenž výrazným způsobem změnil jeho charakter k lepšímu. Stojím si ale za svým názorem i čtyři měsíce poté, kdy jsem mohl znovu usednout za volant dieselové verze, ovšem Schwarzwald vystřídala středočeská pahorkatina? To za malou chvíli zjistíme.

Než se ovšem k samotnému testu dostanu, dovolte mi krátké pozastavení u britských aut. Jak říkám vždy a všude, ve srovnání s německými protějšky rozhodně nejsou dokonalá. To sice ve výsledku neberu jako chybu, kladem bych to ale rovněž nenazval. A netýká se to jen Land Roveru či Jaguaru, ale prakticky jakékoliv značky, jíž nám ostrovní království nadělilo. Na mysl mi přichází třeba taková výměna rámu u Caterhamu, jíž jsem se před nějakými dvěma roky účastnil. Když jsem šrouboval přední tlumiče, bylo nejprve potřeba praštit pěstí do karoserie. Díky tomu jsem se konečně k hlavičce daného šroubku dostal a mohl jej šestihranem utáhnout. Podobných „piškuntálií“ se přitom během oněch dvou dnů, co stavba trvala, naskytlo mnohem více.

Kupodivu jsem však v tu chvíli britské konstruktéry neproklínal až do desátého kolena. Právě naopak se mi jejich kreace dostala pod kůži ještě více než kdy předtím. Do kokpitu jsem se pak následně těšil daleko větší měrou, přestože každá projížďka přesahující 300 kilometrů představovala - zvláště na již zmíněném hrubém českém asfaltu - neskutečná muka, která si mnohokrát tykala s křečí toho či onoho svalu. Tím dozajista netvrdím, že bych se v daném diskomfortu nějak vyžíval, stejně jako si nemyslím, že známkou kvality každého nového vozu je jeho častá návštěva servisu. Spíše jde o to, že u německého vozu představuje vrchol vlastnictví jeho koupě. U těch britských jste však při pořízení teprve na začátku cesty. Následně totiž každým dnem objevujete něco nového - dobrého i špatného.

Tím se svým vozem srostete pomalu až do morku kostí a ke značce máte podstatně pevnější vztah. Pokud ji pak přece dáte vale, obvykle jedině ve prospěch dalšího Brita, který vám nabídne obdobnou dávku emocí. Kvůli tomu ovšem tamní automobilky neosloví každého, koneckonců, i přes svůj kladný vztah k těmto vozům bych asi po ránu byl setsakra naštvaný, kdyby se mi po otočení klíčkem nebo stisku startovacího tlačítka na přístrojovém štítu pouze objevila ikonka naznačující nutnost návštěvy servisu. Ve výsledku by za můj pozdní příjezd do práce a vysokou fakturu za opravu mohl pouze senzor, který se jednoduše při předešlé jízdě v nějaké prudčeji projeté zatáčce někde zaseknul.

Jak vám tedy asi došlo, britským vozům nepokrytě fandím. To ale neznamená, že bych si jejich chyb nebyl vědom a že bych je nedokázal jmenovat. Co totiž pro mě může představovat spojení pomalu na spirituální bázi, to pro jiného představuje nedostačující kvalitu, špatné konstruktérské řešení a tedy důvod, proč při koupi nového vozu skončit třeba u Volkswagenu, Audi nebo i tuzemské Škody. A já se jim vůbec nebudu divit. Tím bych ale s úvodem skončil, faceliftovaný Evoque totiž už čeká na nastartování.

Přitažlivost je druhé jméno exteriéru

Zastavit se ovšem nejprve musím u stránky vzhledové, která z mého pohledu nesnese kritiku v jediném detailu. A to přesto, že se de facto jedná o šest let staré tvary. Nesmíme totiž zapomínat, že Evoque poměrně věrně kopíruje styl, jaký návrháři britské automobilky nadělili konceptu LRX již v roce 2008. Facelift přitom změnil máloco. Máme tu jen pár přehozených či nově stylizovaných znaků, se kterými přichází odlišný design litých kol a rozšířená paleta barev. To je prakticky vše, základní silueta se nezměnila ani u třídveřového kupé, ani u pětidveřového hatchbacku, který do testu dorazil v příplatkovém tmavě modrém metalickém laku výrazně maskujícím některé linie.

Co však skryté nezůstává, to je agresivita, jež čiší zejména z čelní masky. Ani na českých silnicích, kde se netečnost některých řidičů stala místním koloritem, vám totiž nikdo nebude zbytečně překážet v jízdním pruhu, ve kterém již dávno nemá co dělat. Ani přitom nemusíte dotyčné hříšníky problikávat světly, stačí neustále se zvětšující obraz Range Roveru Evoque v jejich zpětném zrcátku, a rázem vám jdou z cesty. To se vám v takovém Audi příliš často nestane. Stejně tak se vám nestane, aby vám někdo prostředníčkem hlásil, jaká jste jednička. I přestože nejde o Rolls-Royce, má v sobě druhé britské dvojité „R“ rovněž jakýsi aristokratický nádech. Pokud si tedy nevyberete nějakou výraznou barvu, pak byste ani neměli být konfrontováni s nedonošenými jedinci s chorým mozkem a klíčem v ruce.

Vyzdvihnout rovněž musím možnost spárování vozu s relativně malými litými koly. I když slovo „relativně“ bych měl dát minimálně do dvojitých uvozovek, neboť základem jsou sedmnáctky. Ty však rozhodně nevypadají utopeně, přičemž očekávat u nich můžete maximální možnou míru komfortu. I 19palcové disky, jež měl v kombinaci s pneumatikami o rozměru 235/55 nasazené testovaný exemplář, ovšem dovedou vyhladit mnohou nerovnost. Pozoruhodný je také fakt, že i přes zimní obutí do kabiny nepronikaly nepříjemné ruchy od vozovky. Daleko více se při vyšších rychlostech projevoval hluk větrný, za který mohou rozměrná venkovní zpětná zrcátka. Na jejich adresu pak sice mohu směřovat chválu za velmi snadné couvání, v kombinaci s mohutnými čelními sloupky jsou ale rovněž důvodem k velké kritice. Snadno se vám za nimi totiž schovají ostatní účastníci silničního provozu, lidé i automobily. Při odbočování na křižovatkách je tak třeba velké opatrnosti, jinak zejména chodce seznámíte s ostrou hranou kapoty motoru, která příliš nenadchla komisaře Euro NCAP. Dobré celkové hodnocení ale Evoque nakonec získal, i díky špičkové ochraně dětských pasažérů.

S kočárkem přicházejí trable

Ratolesti přitom zmiňuji záměrně, neboť zadní lavice je stvořena především pro ně. Dva páry bočních dveří sice usnadňují nastupování i dospělým, pro jejich kolena a hlavy ovšem ve druhé řadě příliš místa není. Bohužel, k zisku titulu ideálního rodinného vozu malému Range Roveru cosi chybí. Ano, hádáte správně, je to místo v zavazadelníku. Ačkoliv 550 litrů vypadá na první pohled jako velké číslo, při nakládání dětského kočárku zjistíte, že až tak úctyhodné to není (na druhou stranu, Audi Q3 či BMW X1 jsou na tom o poznání hůře). Šířka je sice dostatečná na to, aby se korba i spodní rám vešly vedle sebe, s délkou zavazadlového prostoru je to ovšem již horší. Pokud tedy nechcete obojí skládat na sebe a tím se připravovat o místo potřebné pro další zavazadla, je třeba sklopení jedné - bohužel té větší dvoutřetinové - části sedadel. Tím pádem se vám ale citelně zredukuje prostor pro posádku.

Trable ovšem Evoque v tomto směru působí dospělým, samotné děti jej ale naproti tomu budou milovat. Zvláště pokud s ním zamíříte do terénu, kde prokážete jeho schopnosti na nezpevněném povrchu. I když vůz donutíte létat, sedadla nabízejí dostatek polstrování k vyžehlení následného dopadu. Při sklopení středové loketní opěrky pak mají ideálně po ruce úchyty na obou stranách, čímž je zabráněno jakémukoliv nebezpečí. Na druhou stranu, výše položená hrana oken trochu omezuje jejich výhled ven, za což se vám odmění třeba seznamováním svých podrážek s kůží potaženými opěradly předních sedadel. Jak mi ovšem bylo řečeno, useň je v tomto směru mnohem lepším materiálem než látka. Zvláště pokud mají vaše děti citlivější žaludek.

Pro cestující vpředu pak dané čalounění nepředstavuje jediný problém, skvěle totiž ladí jak s exteriérem, tak s celkovou architekturou interiéru. Ani tu přitom facelift nikterak nezměnil, v jeho rámci totiž na palubu přibily pouze nové technologie. Za příplatek tak můžete sáhnout po parkovacím asistentu, monitoringu jízdy ve zvoleném pruhu, detekci dopravního značení či senzoru brodivosti. Ten je zde ovšem spíše pro vaši zábavu, než aby vylepšil průjezd drsným terénem. Nejde totiž o sonar, který by mapoval hloubku hladiny před vámi - místo toho vám ukazuje, kam voda sahá v místech, kde se právě nacházíte. Navíc při výraznějším náklonu přestává zcela fungovat. Rozhodně ale jde o zábavný prvek.