Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Mezi auty platí za legendu, to ale neznamená, že si svou pozici nemusí generaci od generace hájit. Zaslouží si i nová 911 své jméno?

Vážení čtenáři,

přát vám krásné prožití vánočních svátků pouhými pár větami, ač by i ty byly míněny upřímně, jsem nikdy nepovažoval za dostatečné. Karel Gott by to chtěl říci písní, já mám tendenci říci to testem. A tak jsem se v každém svém dosavadním působišti snažil na Vánoce připravit recenzi zajimavého auta, která by vám zpříjemnila jedny z nejdelších večerů v roce.

Letos jsem neskromně pomýšlel na Bugatti Veyron, nakonec ale dostal přednost jiný, věřím že též zajímavý vůz - nové Porsche 911. Pokusil jsem se o něm zjistit vše, co by vás mohlo zajímat a nabídnout vám jeho opravdu důkladný rozbor. Pokud se vám líbí mé grafomanství, budu doufat, že vám i tento test přinese zajímavé informace. A pokud nikoli, snad jej využijete třeba pro zalétání své nové sady šipek, kterou najdete pod stromečkem...

Na ohlédnutí za letošním rokem si určitě ještě najdeme čas později, pro tuto chvíli bych vám ale jménem celé redakce rád popřál opravdu klidné prožití Svátků. I na další dva dny pro vás máme připraveno zajímavé čtení, které se též pokusí udržet na vlně pohody, však stresu jsme si letos všichni užili už dost.

Bude nám ctí, pokud alespoň část těchto Vánoc strávíte s námi.

Pavel Janda
šéfredaktor Autoforum.cz

Porsche 911 fascinuje svět už po desítky let. Nejen kvůli tomu, jaké fakticky je, ale i proto, za jakých okolností docílilo svých pozic. Stejně jako skvělým autem je i symbolem vítězství lidské umíněnosti nad přirozenými zákonitostmi. Jeho konstruktéři se zuby nehty drží prehistorické koncepce, kterou mladší inženýři konkurentů neznají ani ze škol. Přesto s ní dokáží na závodních tratích bez přebytku elektroniky porážet vozy, jejichž konstrukční řešení vznikaly po složitých propočtech nejmodernějších počítačových programů. Není jen pomníkem starých časů, je skutečně funkčním autem, který na limitech své specifické koncepce dokáže postavit výhody, jenž přirozené nedostatky více než vyrovnávají.

Kdo to nepoznal, nemusí to chápat. Porsche 911 nebylo a není autem, do kterého byste se zamilovali při první jízdě. Vztah s ním je mnohem komplikovanější, napoprvé působí stejně umíněně jako jeho duchovní otec. Nenechá si jen tak domluvit, není to kůň, kterého osedláte a on poslušně cválá po vůli vašeho biče. Musíte se s ním sžít, poznat jeho přednosti i slabiny. Jakmile se vám jej ale podaří zkrotit, nechá vás zažít pocity, které vám žádné jiné auto na této planetě neposkytne. Pro mě osobně je to nejvyšší řidičská úroveň silničního sportovního vozu - kdo ovládne 911, bude se i v takovém Ferrari nebo Lamborghini nevyhnutelně nudit. Ne nadarmo se říká, že kdo si jednou zamiluje 911 už nikdy nechce jinak. A znám osobně několik automobilových nadšenců, pro které to platí bezezbytku.

Toto nejsou poznatky vyčtené z Wikipedie, sám jsem měl možnost najezdit v Porsche 911 997 během posledních let několik desítek tisíc kilometrů. A náš vztah byl přesně takový, jak jej popisuji výše. Zpočátku byla 911 jen tím autem, které nemá protivný omezovač rychlosti na 250 km/h a trvalo měsíce, možná i přes rok, než jsem v něm odhalil něco více než „vytuněného Brouka” marně maskujícího limity své stavby. Dnes, po několika letech, je stále vozem, který mě dokáže při každé jízdě znovu nadchnout svou zvláštností. Je to jeho samolibost, možná dokonce křik „řiď mě, nebo zhyneš”, který permanentně vtahuje do děje. Chápu, že pro některé je to samé důvodem, proč 911 nikdy nechtít, jsem ale naprosto přesvědčen, že své pověsti dosáhlo právě kvůli tomu. Že si vždy dokázalo jít svou vlastní cestou, jak to ostatně činil i sám Ferdinand Alexander Porsche.

Takže máme hotovo, neboť dále lze čekat jen slova zaslepence spícího ve spodním prádle s poskakujícím hřebcem? Doufám, že nikoli, podobným mániím nepodléhám. Věci se mi líbí nebo nelíbí podle toho, jaké jsou, ne jakou mají značku. Jsem pochopitelně tolerantnější vůči přehmatům firem, které se jich dopouštějí zřídka, to ale neznamená, že jejich chyby hodlám ignorovat.

Výše zmíněná slova totiž platí pro 911 do generace 997, letoškem začíná nová kapitola. Na trh přišla nová 911 generace 991, o které jsme napsali již tolik článků, že se jich z paměti už ani neumím dopočítat. Nyní je čas skončit s teoretizováním a pohlédnout do očí praxi. Vyzkoušeli jsme horkou novinku v provedení Carrera S a víme o ní všechno podstatné.

Až do generace 997 byla 911 vždy skvělá. Bude to platit i pro novou generaci 991?

V pasti obráceného kladiva

Než se dostanu k tradičnímu pohledu na samotný testovaný vůz, musím se ještě jednou krátce vrátit k tomu, co vlastně dělá 911 tím, čím je. Je to její koncepce s motorem uloženým za zadní nápravou (on se sice posouvá stále více vpřed, pořád je ale skutečně čistě za ní), která není na papíře ničím lepším než holým nesmyslem.

V momentě, kdy se většina alternativních koncepcí pokouší docílit více či méně vyváženého zatížení obou náprav, které se obvykle snaží jen mírně přihlédnout k tomu, kde je zatížení potřeba v klíčových momentech pohybu vozu (akcelerace, decelerace, jízda v zatáčce), je tu najednou auto, které všechny klíčové komponenty soustředí okolo nebo dokonce za zadní nápravu. Zní to jako vtip a nejeden technik již jistě proválel hodiny v křečovitém smíchu poté, co se doslechl o rozložení hmotnosti u 911. I u špičkového modelu GT2 dosahuje poměru 37:63 ve prospěch zadní osy.

Vemte si kladivo, obraťte jej kovovou hlavou (ono se tomu také říká kladivo, to by zde ale zřejmě nevedlo k dokonalému pochopení...) směrem vzad, půjčte si od dětí kolečka, motůrek a pár dalších dílů z Lega, namontujte je na násadu a zkuste s tím vším chvíli jezdit po pokoji. Uvidíte, jak zoufalé auto jste postavili. Při akceleraci se vám div nebude stavět na zadní, lehké přídi se nebude chtít jet jinam než rovně, záď s ohromnou setrvačností se sice bude držet parket jak židovská víra, ale běda jak překročíte určitou mez. To se celé vaše dílo roztočí jak tomahawk a zpřeráží nohy poblíž stojící kočce, nechápavě civějící na to, co za pitomost jste vymysleli. Já vám ale mohu pogratulovat: právě jste stvořili Porsche 911.

Škoda, že v dobách F. A. Porscheho neexistovalo Lego, leccos se mohlo ukázat předem...

Představte si tohle všechno se 400 koňmi a nemohou vás opustit myšlenky v duchu továrny na smrt. Jenže pak si sjedete se skutečnou 911 a zjistíte, že předsudky v praxi nefungují. Náznaků všech zmíněných projevů se sice skutečné auto nikdy nezbavilo a asi ani nikdy nezbaví, stejně tak jich ale dokáže využít ve svůj prospěch. Trakce zadní osy při výjezdu ze zatáček je ohromující - kde budou řidiči BMW telegrafovat plynem jak Guglielmo Marconi při snaze vyslat nějaký ten signál do nebes a rukama při tom šněrovat až do sebezničení, vy si budete s plným plynem v poklidu bafat z kubánského doutníku. A ještě přitom budete rychlejší. Na brzdách poznáte, že 37:63 se snadno může proměnit v mnohem příznivější poměry a zajistit neskutečně účinné zpomalení. A ani v zatáčkách to nakonec není tak marné, neboť i když se do nich lehká příď zrovna nevrhá, nastavení podvozku a zejména nízké těžiště přetížené zádě těžící z nízko uloženého motoru s protiběžnými písty dokáže snášet velké odstředivé síly.

Pohled do tabulek s časy ze závodního okruhů ale řekne více než tisíc slov. Ať už jde o základní Carreru, nebo vrcholné modely GT2 a GT3, dokážou držet krok, nebo i samostatně vytvářet špičku své třídy. Otázka dávno nestojí, jestli se Porsche 911 dokáže se svou koncepcí rovnat konkurenci. Je to spíše tak, že pokud se to či ono auto dokáže rovnat adekvátní devětsetjedenáctce, je dost dobré.

Věc se nicméně nemá tak, že by u Porsche hrdě razili tuto podivnou koncepci jako nepřekonatelný vrchol evoluce, oni zkrátka nemají jinou možnost. Image značky vždy stála na 911 a 911 prostě musí být obrácené kladivo. Pověst tohoto modelu prodává i všechno ostatní, co automobilka dělá - nebo si snad myslíte, že by si lidé koupili vyladěný Touareg za násobnou cenu jen proto, že mu po kapotě hopsá plemeník s šesticí parohů kolem? Asi ne. Je to zkrátka dar i trest, výrobce takto postavené auto dělat prostě musí - kdokoli se s tím v minulosti pokusil přestat, se zlou se potázal. Někdy příště můžeme zavzpomínat na Ernsta Fuhrmanna a jeho pokus nahradit 911 modelem 928. Bylo to skvělé auto, u zákazníků našeho kladivouna ale vzbudilo asi takové nadšení jako plakát Pamely Anderson v gay klubu. A tak se kladivo muselo ladit a ladit...

Práce to jistě nebyla a není snadná, však už na začátku sedmdesátých let sami lidé z Porsche říkali, že se koncepce 911 přiblížila maximu svého potenciálu a brzy vůz nebude kam posouvat. Dnes, o 40 let později tu máme její další generaci. Tak už konečně přestaňme s obecnými řečmi a pojďme se podívat, o co tu běží.

Typy jako Carrera RS 2.7 dostaly Porsche do pasti, ze které není úniku. 911 musí vypadat takto