Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) 308 GTi si z excelentního RCZ R vzal leccos, a tak může vyvolat očekávání praktičtějšího téhož. Realita je ale poněkud komplikovanější.

Historie Peugeotu coby výrobce rychlých hatchbacků je poměrně bohatá a nechybí v ní ani legendami opředené stroje. Tento typ aut sice vznikl v Německu - jistě vám nemusím připomínat, jak přišel na svět Golf GTI - byli to však Francouzi, kteří se tohoto konceptu ujali a rozvinuli ho. Z historie stojí za zmínku třeba Renault 5 Turbo a samozřejmě Peugeot 205 GTi. Zvláště druhý jmenovaný byl mezi malými a rychlými auty hvězdou. Paradoxem je, že se stal oblíbeným autem pro ženy. Paradoxem proto, že byl docela náročný na řízení a velice rád v zatáčkách při ubrání plynu nebo brzdění posílal záď napřed.

To se ale díváme do daleké minulosti a odhaduji si tvrdit, že v České republice nebude mnoho lidí, kteří by měli s 205 GTi rozsáhlé zkušenosti. S další generací lvích hothatchů už to bude jinak. V jejím případě to ale nebylo 206 GTi, co neslo prapor, daleko lepšími stroji bylo 106 GTi, dvojče Citroënu Saxo VTS, a hlavně 306 GTi. V jejím případě ale mluvíme spíše o neuznaném hrdinovi, zvláště u nás. Ve Velké Británii, kde tento typ auta zbožňují, dosáhl velkého věhlasu. Svědčily o tom i smečky Britů, které se v nich objevovaly na Nordschleife před nějakými 10 lety.

Pak to ale začal Peugeot brát za špatný konec a převálcovala ho konkurence. Renault Mégane RS, Honda Civic Type-R, Golf GTI, to vše byly výrazně lepší stroje. Čest PSA zachránilo až RCZ. Jenže to nebyl hatchback, tak se velkého rozšíření ani nástupce nedočkal. Pokud tedy dnes zamíříte k Peugeotu, máte na výběr mezi menším 208 GTi, jenž se v našem starším testu nepředvedl v dokonale krásných barvách, nebo novější 308 GTi.

To vychází z nové generace kompaktu, která cílí hlavně na německou konkurenci. Z pohledu na naše silnice lze vidět, že stále tahá za kratší konec. Jak ukázaly naše dřívější testy, má to své důvody. Interiér nebude po chuti každému, na zadních sedadlech je málo místa a podvozek si nerozumí s českými silnicemi. Jak to ovlivňuje GTi? První je věc individuální, druhá může vadit, pokud má auto sloužit pro každodenní rodinný provoz a třetí je zásadní, hothatche jsou přece nejlepší na zakroucených okreskách, které u nás zrovna kvalitou nevynikají. Ale je GTi jen stejně se projevující 308, akorát se silnějším motorem? Asi tušíte, že tak jednoduché to nebude.

Schopnosti neschovává, ale ani se jimi nevychloubá

Dříve stačilo, aby měl posílený kompakt něco jako červenou linku mezi světly a krapet lepší sedadla než konfekce. Postupem času se i v rámci této kategorie vyvinuly specifické skupiny, kde na jedné straně stojí třeba Seat Leon Cupra, který se v davu ztrácí a rozeznají ho jen zasvěcení, a na druhé Honda Civic Type-R, jež svou výbavu dává okatě najevo. 308 GTi je vzhledem blíž Cupře. Od základních motorizací ji odlišují jen detaily, které navíc z většiny sdílí s civilnějším GT. Nebýt červené linky na nárazníku s krapet agresivnějšími tvary a dvou kulatých koncovek výfuku, od základních motorizací ji odliší jen specifický design kol a hlavně obří brzdy na přední nápravě.

Byť těchto několik detailů stačí na to, aby pozvedly vizuální atraktivitu jinak poměrně konzervativně udělaného hatchbacku, stále GTi trpí na hmotovou nevyváženost karoserie. Kombinace subtilní přídě, nafouknuté, vpřed posunuté kabiny a rozměrného C sloupku není ideálním základem pro vytvoření rodinné rakety. Peugeotu 308 je jak lehce obtloustlý pán ve středních letech. Tomu také nestačí shodit košili a lakýrky a místo nich si navléct uplé triko a obout tenisky na to, aby z něj byl sportovec. Na druhou stranu, v testované modré metalíze zkombinované s pár červenými detaily je GTi pěkný vůz. Sluší mu to takto výrazně lépe než červenočerná kombinace, která se stala firemní livrejí nejsilnějších lvích vozů.

Ani interiér se od sériových verzí v podstatě neliší, zásadním rozdílem jsou sportovní sedačky. Podobné si můžete připlatit už do nižších verzí, v GTi se liší jen přidanou oporou ramen. Nejsou to ale žádné skořepiny, o pořádném uchopení řidiče nemůže být řeč. To ale bude vadit jen na okruhu, při běžném ježdění je to spíše výhoda, protože se do nich dobře usedá, nikde netlačí, dokonce dokáží namasírovat a při řádění na okresce podrží. Otázkou je, jak to budou vnímat různě vzrostlí jedinci. Mně se sedělo pohodlně, kolega si stěžoval, že mu ty ramenní opory vadí.

Stejně jako zbytek rodiny, i toto GTi má ono podivné uspořádání pracoviště řidiče, kde budíky sedí v kapličce umístěné ne v, ale na vrcholu palubní desky. Při prvních jízdách v běžných 308 a pak v GT jsem si nebyl schopen seřídit sedalo a volant tak, abych současně seděl v mně vyhovující poloze a neměl přístroje schované za věncem volantu. O to více jsem byl překvapen, když jsem si v GTi vše nastavil a budíky měl na milimetr přesně nad volantem. Netuším, jestli jsem v posledním roce změnil preference nebo je v GTi sedadlo umístěno jinak, tipuji to první, přesto konečně došlo na slova výrobce a já na přístroje koukal přes volant. Dokonce mi to vyhovovalo a ani mě nijak neobtěžoval opačně jdoucí otáčkoměr.

Co se nezměnilo, je neschopnost zvyknout si na ovládání drtivé většiny funkcí přes centrální displej. Chápu, že cílem bylo dosáhnout co největší pohledové čistoty středové konzole, jenže ona je tak čistá, až máte tendenci ji osahávat a zkoumat, jestli v sobě alespoň neskrývá nějakou tajnou schránku, kam by se třeba před dětmi daly ukrýt bonbóny. Bohužel, můžete ji mačkat sebevíce, ale bude to marné snažení. U testovaného auta z ní nevymáčknete ani cédéčko, natož bonbóny.