Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) Peugeot GTi před léty něco znamenalo a s 208 GTi v nabídce zase znamená. Co na to 308 GT, je aspoň 2/3 GTi, jak značí její název?

Když Peugeot 308 současné generace poprvé spatřil světlo světa na podzim roku 2013, byl terčem pochopitelného zájmu. První generace si zrovna moc velkého úspěchu nedočkala, ve srovnání s předcházející 307 byla její prodejní čísla ani ne poloviční. Největší podíl na tom asi měl design, který nebyl zrovna po chuti každému. Na karoserii polovičního MPV, se kterou přišla 307, byla naroubována přerostlá příď s velkými „ústy”, což vytvořilo poněkud nevyvážený celek. Auto tak přišlo o jednoduchý a nekonfliktní vzhled předchůdce, současně ale nezískalo nic, co by kupce oslovilo.

Asi proto Peugeot přišel s autem, které opustilo snahu vypadat jako MPV a vrátilo se mezi klasické hatchbacky. Mezi nimi ovšem vládne Golf, který se své podoby drží jako exkrement podrážky a jeho zákazníci ani nečekají, že by se měnil. Kompaktnímu Peugeotu tak nezbylo než se vrátit o dvě generace zpět - tedy tam, kde skončil model 306. To bylo opravdu úspěšné a i u nás oblíbené auto.

Tomu všemu jsme se ale už věnovali v našich předchozích testech. A 308 jsme sice pokaždé hodnotili spíše pozitivně, ale vždy mělo nějakou zásadní mouchu. Vyzkoušeli jsme tříválcovou verzi, kterou jsme úplně neodsoudili, ale za nic jiného než nutné zlo ji považovat nemůžeme. Silnější, 156koňové provedení nás oslovilo mnohým, jen ne očekávanými dynamickými schopnosti a dieselový kombík měl príma motor, ale jako celek úplně nefungoval.

Otázkou tedy je, jak se projeví verze GT, pod jejíž kapotou pracuje šestnáctistovka THP o 205 koních a 285 Nm, kterou už jsme v různých autech testovali asi stokrát, třebaže dosud ne v této výkonové verzi. Jak to tentokráte bude s převodovkou, podvozkem a řízením? Bude 308 GT něco jako 306 GTi-6 nebo to zase jednou bude poněkud zmařená příležitost?

Zevnějšek výkon neprozrazuje

Základní podoba 308 je vlastně docela nijaká. Ať se na ni podíváte z kteréhokoliv úhlu, nemáte se čeho chytit. Vše je nafouklé a současně zaoblené, auto vlastně působí jako velký bonbón, který někdo lehce ocucal a pak vyplivl. Agresivitu byste v něm hledali asi tak snadno, jako smysl v práci české dopravní policie. Na takovém základu se pak těžko vytváří dynamický vzhled.

O to se snaží hromada doplňků, kterými je zejména dolní část karosérie ověšená ze všech stran. Je jich opravdu řada, ale nejsou dostatečně výrazné na to, aby si jich vůbec někdo všiml. Málokdo pozná, že před sebou nemá standardní verzi s dýchavičným tříválcem pod kapotou, nýbrž Peugeot 308 GT, vrchol nabídky. Výkonem se toto auto řadí na spodní okraj kategorie hot-hatchů, vzhledem ale rozhodně nikoliv. Ve snaze nepoutat na sebe pozornost jde dokonce ještě dál, než Seat Leon Cupra.

Je tu ale několik výraznějších prvků, podle kterých GT poznáte. Prvním jsou specifická osmnáctipalcová kola, ale ta dnes má již kde co. Výraznější je přední nárazník, ze kterého zmizely mlhovky, jež nahradily vstupy tunelů vedoucích studený vzduch k brzdám. Nástavce prahů moc vidět nejsou, spíše si všimnete plastových koncovek výfuku, které ale na první pohled odhadnete spíš na dekoraci. Až když jste blízko, všimnete si písmen GT na přední masce, blatnících a pátých dveřích.

Detaily karoserie nicméně zajímavé a elegantní jsou, jen si jich musíte všimnout. V bílé barvě dost vyniknou tmavé otvory v předním nárazníku, naopak chromovaná maska s logem značky - a dokonce i s nápisem Peugeot, kdybyste náhodou nevěděli, na jaké auto se díváte - by jistě vynikla více na tmavé karoserii. Volba barvy je nicméně na každém, já bych si třeba bílou perleť nevybral. Z určitých pohledů, zejména zepředu, mi však tohle auto přijde krásné.

Přídi totiž velmi sluší trochu zamračené světlomety, kterýžto dojem je ještě umocněný pásky diod pro denní svícení. Světlomety jsou kompletně LEDkové a svítí velmi dobře. Tedy, teoreticky - testovací kousek měl snad jakousi poruchu automatického seřizování sklonu světelného kuželu, systém. Světla tedy byla skutečně spousta, jenže bylo jen pár metrů před autem.

LEDkové jsou také blinkry a na přídi jsou asi největší atrakcí. Jednak vůbec nejsou vidět, dokud je nezapnete - hledáte-li je zatím marně, prozradím, že je tvoří pásky v rozích nárazníku, na horních stranách menších nasávacích otvorů. A jednak blikají sekvenčně - rozsvěcejí se postupně od středu auta směrem ke krajům. Něco takového se nevidí často.

Zezadu dá bílá barva také vyniknout lampám, které mají design známý i z jiných Peugeotů, obrysovky tvoří tři zhruba vertikální svítící pásky. Vypadá to zajímavě, ale na směrovky pak zbývá jen dost málo místa. Také je tu opticky o trochu víc hmoty než třeba u Mazdy 3, ale spíš to je vidět v nárazníku, který je dost masivní. To také znamená větší páté dveře a snazší přístup do zavazadelníku.

GT, neGT, uvnitř stejně ujeté...

Pojďme už ale za volant. Když se usadíte ve vcelku pohodlné sedačce potažené kůží a semišem, nemůžete si nevšimnout hlavní odlišnosti palubní desky Peugeotu 308 od ostatních hatchbacků - přístrojový štít není tam, kde ho čekáte, tedy viditelný skrz volant. Nikoliv, je o kousek výš, pod čelním sklem. Je to řešení… neotřelé, řekněme, jenže má své nevýhody. Když si sedačku nastavíte do nejnižší polohy a volant si přitáhnete k sobě, na půlku budíků prostě přes věnec nevidíte.

To by nicméně nebyl zas tak velký problém, protože nejčastěji používaná část tachometru i otáčkoměru vidět je, ale mezi budíky je displej, který se za věnec schová skoro celý. A tam auto dost často zobrazuje informace, které by se řidiči vážně hodilo vědět. Třeba že se adaptivní tempomat vypnul a snižování rychlosti je na vás.

Přístrojový štít je nicméně kapitola sama pro sebe z více důvodů. Otáčkoměr má stupnici naopak, jako u značky Aston Martin, ale na to si rychle zvyknete. Na co se zvyká už hůř, je, ze jsou budíky od sebe slušně daleko, protože displej je umístěn na šířku, ne na výšku, jak je běžné, a čísla i políčka stupnic na nich jsou obtížně čitelná. Pohledem tam tedy strávíte déle, než by možná bylo příjemné. Ovšem, můžete si na displeji uprostřed zobrazit aktuální rychlost auta, ale tady ve výhledu překáží volant.

Co si na něm nicméně nezobrazíte, je např. teplota a tlak oleje nebo napětí elektrické soustavy. K těmto informacím se vůbec nedostanete, a to ani přes displej palubního systému uprostřed palubní desky. Připomínám, že sedíme ve sportovní verzi tohoto modelu a pod kapotou je šestnáctistovka, „nafouknutá” na 200 koní, takže by se víc než hodilo znát teploty všeho možného, než pořádně šlápnete na plyn. Takhle se musíte spolehnout na pár kilometrů vlažnějším tempem jako u auta, které má displej maximálně s hodinami. Chápu, že něco takového není v běžném rodinném autě bez sportovních ambic, ale tahle věc má 200 koní a režim Sport, tak proč ne tři digitální budíky?

Zbytek interiéru má nicméně také své mouchy. Odkládacích prostorů tu tolik není, třeba modul klíče - testovaná verze měla bezklíčový přístup i start - lze odložit do manžety řadicí páky, ale tam máte pořád pocit, že se poškodí tlakem. A někam ho zavřít může znamenat, že ho tam zapomenete, takže ho necháte v kapse, kde vás může tlačit. Dobrým úložištěm je schránka před loketní operkou, která je vážně velká, ale buď tam dáte věci, nebo kelímek s nápojem. Je to totiž jediný držák nápojů pro přední místa a standardní kelímek z fast foodu se odtud zvedá trochu obtížně. A brčko překáží při řazení.

Tlačítka jsou další věcí, kterou na francouzských autech obecně mám trochu problém pochopit. K ovládání tempomatu a omezovače rychlosti je tlačítek spousta a vůbec na ně nevidíte, takže musíte zkoušet, co které dělá, anebo zastavit a pokusit se si to zapamatovat, ale naštěstí není možností zas tolik. Naopak regulace jasu podsvícení má tlačítko jenom jedno - pořád ho mačkáte a jas se zvyšuje nebo snižuje. Stejně tak elektrická bederní opěrka v sedadlech - držíte jedno tlačítko a ona se nafukuje a pak zas vyfukuje. Poněkud více tlačítek by tady udělalo lepší službu...