Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Nová 308 je v mnoha ohledech lepší než byla, na talentovaného golfistu přesto ztrácí. Její odpaly daleko od jamky nepadají, kde je tedy potíž?

Vím, je mi to naprosto jasné, chápu. Většina čtenářů bude opět odsuzovat zdánlivě prvoplánové srovnávání s vozy mohutného koncernu, jenomže Volkswagen Golf chtě nechtě platí mezi kompaktními hatchbacky střední třídy za bernou minci a nové lvíče se mu staví přímo bezostyšně do cesty. Na druhou stranu, ono to ani jinak nejde. Jakmile se nacházíte řekněme někde v druhé polovině tabulky a chtěli byste okusit slávu vítězů namísto nepříjemného vstřebávání hořkých proher, musíte zabojovat a vrhnout se rovnou na bestsellery. Udělali to do jisté míry už Korejci, kteří jsou za poslední roky rázem o úroveň výše, teď to zkoušejí také v zemi galského kohouta a doufají, že se jim povede minimálně totéž. Jsou si novinkou natolik jistí, že 308 nebude zrovna aspirantem na nejlevnější vůz segmentu.

Hned v úvodu bych ale nerad naznačoval, že předchozí 308 byla špatné auto. Tak úplně nebyla, jen jí tvůrci zkrátka naložili větší sousto, než byla schopná pozřít. Stařičká, bez jiskry, hledala se hledala, až se nenašla. Univerzálnosti a všestranné vyváženosti Golfu nesahala ani po kotníky, lidé si o ní říkali spíše fuj než huj či se nezdráhali používat klasickou hlášku: „No jo, Francouz, co víc byste chtěli.“ Jízdně snad až lehce rozbředlá, interiérově nedotažená a staře působící, takřka ničím nevyčnívající - taková příchuť zmlsaným zákazníkům hledajícím prostě více nešla dvakrát přes pysky. Nechci na ní plivat, jezdil jsem v ní déle než půl roku a nešťastný jsem nebyl, chtěl jsem jen naznačit, kam se ledy mohly s novou generací pohnout.

Francouzi vědomi si tohoto manka přišli s druhým dějstvím podstatně lépe připraveni. Posadili tedy lva s cejchem 308 na novou modulární platformu EMP2, očistili interiér, přidali řadu technologií, kterým se předtím mohlo vozu jenom zdát, a do hrnce ještě přilili to nejlepší, co vůbec ve skladu technických součástí mohli najít. Použili i německé koření a novému vozu tak ve výsledku zůstal v podstatě jen název a záchvěvy odzkoušené techniky. Říkám si, že tohle by mohlo konečně zafungovat.

Nutno dodat, že Francouzi vymýšleli tuhle 308 v krizi, kdy byli pod velkým tlakem. Peugeot na tom nebyl zrovna nejlépe a veškeré síly musel zaměřit na model, který si nemůže dovolit šlápnout mimo. Výsledek? Že není „třistaosma“ dokonalá, to ještě prozradím a servítky si navzdory prvotním sympatiím brát nehodlám. Nerad bych byl nařčen z nadržování, ale tvůrcům můžeme předně alespoň vzdát hold za snahu a jiný postup než u ostatních modelů. Tohle auto dle mého soudu neúspěch zkrátka sklidit nemůže. Je jasné, že vítězství v anketě COTY prodeje nedělá, ale někteří na to zkrátka slyší a o něčem to snad také vypovídá. Musím se tedy ptát... Získal Peugeot titul poprávu? Dokáže zaujmout i náročnější řidiče? Má vůbec na to, aby byl s Golfem vůbec srovnáván. I na tohle se s vámi v následující recenzi podíváme.

Chůdy odhodil, děti už neděsí

Předchozí generaci byste asi nepřihlásili do soutěže o nejhezčí designérský počin. Já bych to neudělal už jen proto, že mi dřívější 308 přišla spíše ošklivá a rychle stárnoucí než hezká a nadčasová. Ani nevím proč, ale připomíná mi vozy kategorie MPV, pro kombi SW to pak platilo dvojnásob. Mezi hatchbacky své kategorie patřila k těm nejméně zajímavým - nemastným, neslaným, snad i z několika vozů uměle slepeným dílům. Zřejmě s ní chtěli být tvůrci originální, vydali se podobným směrem jako Renault a k tomu chtěli dodržet jednotnost všech modelů, jenomže tehdy jim to prostě nevyšlo.

Takové vlastnosti, jako je přirozenost, vyváženost či dynamičnost, Peugeotu pane ani paní říkat nemohly. Kontroverzní, to bylo to jediné, víc snad nic. Atraktivity Astry nedosahovala, jednoduchosti Golfu také ne, cenou možná lákala, ale zákazníkům to nestačilo, neboť v jejím segmentu byla, je a bude konkurence vždycky silná. Co s tím milovníci žabích pokrmů nakonec udělali? Zjevně zkoumali navzdory svému patriotismu německé soky a začali při stavbě pěkně od podlahy.

Předně se museli zbavit nadměrné optické výšky a provést plastickou operaci přídě tak, aby přihlížející děti nebrečely, kdykoli je tenhle děsivý hatchback s náznakem čumáku Formule 1 míjel. Zasedli tak k rýsovacím prknům a vytvořili docela pohledné, svalnatější lvíče s rysy crossoveru 2008 i menší 208. Nechali se také inspirovat studií Onyx a dodali vozu trochu německé omáčky, respektive oddali se spíše přirozenosti prosté zbytečných kudrlin.

Celkově design hodně umírnili, 308 zakulatili a ve výsledku k nám díky tomu přijíždí docela pohledný vůz, který se může příznivcům německé sterility zalíbit. Slovo „cool” se použít nedá, přídomky nenásilný a decentní ale už definitivně ano. Z neforemné směsi je rázem atlet, který se nikomu nepodbízí a zároveň zcela nespadne do šedi ulice. Kupte mu sedmnáctky za 6 500 Kč, „metlu“ za čtrnáct a dostanete celkem reprezentativní testovací kus.

Mezi hatchbacky C-segmentu je druhá generace 308 vzhledově daleko zajímavější alternativou a zdánlivě mi připomíná z určitých úhlů Kiu Cee'd. Osobně bych se k 308 přikláněl více než k nepovedenému Focusu, nebo k sice povedené, ale snad až příliš usedlé í-třicítce od Hyundaie. Design je čistě subjektivní záležitostí, a tak jen dodám, že se mi líbí nové pojetí přední části s klasičtější maskou chladiče a vykouslými světlomety, nízká zadní světla protažená do boků a ani mi nijak nevadí ten neobvyklý prolis na bocích, který dělá ze zadních blatníků něco víc než předtím.

Závěr k designu? Lvíče se najedlo a Peugeot zůstal celý. Jen nepochopím, proč musel někdo tak podivně prokopnout ty páté dveře, když tlačítko pro jejich otevírání najdete nad SPZ. Na druhou stranu se mi ale líbí, že má 308 zpětná zrcátka uchycená konečně klasicky u A-sloupku, nikoliv jako tykadla na dveřích. Nejvyšší stupeň výbavy navíc potěšil plně LED-osvětlením, které čítá přední světlomety i koncové svítilny.

Zřejmě se tvůrci inspirovali u Leonu? Dost možná ano. Zároveň ale také cestovali v čase několik let zpátky. Proti proudu směrem ke kořenům se novinka vydala už tím, že je o více než dva centimetry kratší, ještě o větší porci nižší a nepatrně užší než předtím. S pomocí modulární platformy má být také s odpovídajícím motorem o 140 kilogramů lehčí, což spolu s velmi dobrou aerodynamikou (cx=0,28) a o 12 milimetrů delší rozvorem nezní vůbec špatně. Měli by se lídři začít bát?

Interiér láká na pohled, ovládání je o fous horší

Melodie změn se nese celým interiérem, což považuji za ubírání se tou nejlepší možnou cestou, cestou jak se zbavit chaosu a titěrných ovladačů svého předchůdce. Namísto palubní desky poseté asi milionem nejrůznějších ovladačů je novinka s výjimkou základní výbavy Access čistá doslova jako voda v netknutém, zatopeném pískovcovém lomu. Je tu volant, řadicí páka, centrální dotykový displej, příjemně vyšší středový tunel i rekordně nízký počet tlačítek. Najdete jich tu opravdu jen tolik, že je konečně dokážete spočítat na prstech. Na to bylo dříve v 308 pomalu potřeba kalkulačky s výkonným procesorem a dostatkem řádků. Tady se dá jedině zatleskat. Srovnejte interiér novinky s předchůdcem a je to vážně jako nebe a dudy.

Dřívější peklo se proměnilo v ráj nazvaný i-Cockpit. Kvalitní materiály i decentní dekory působí na posádku velmi honosně, zpracování je v podstatě bezchybné a prosté jakýchkoliv mezer. Plasty, které jsou ve skutečnosti tvrdé, vám na pohled rozhodně jako tvrdé nepřijdou, neboť mají výtečné povrchové zpracování. Nesoudím interiéry osaháváním, ale vůně kvality na mě u 308 vane ze všech stran. Kurzy v Německu tahle 308 rozhodně nezapře.

Nebýt těch několika zbytečných „francouzovin“, které si u Peugeotu prostě neodpustili či lehce pošramocené ergonomie, v 308 bych se cítil lépe než v mnohdy o statisíce dražších autech. Bezklíčkový přístup, startování tlačítkem u řadicí páky a elektronická parkovací brzda jsou pro čistotu kabiny velkým plus, třebaže byste se tohoto příplatku (12 tisíc Kč) klidně mohli ve prospěch nižší ceny vzdát. Výhled ven je dobrý ve všech směrech, ale parkovací kamera za těch 14 tisíc spolu se senzory a navigací jednoduše stojí. Podívejme se, co už tak slavné není.

Hleďte například na přístrojový štít, který vadil naprosté většině novinářů už ve 208. Tou se 308 inspirovala, což by špatné nebylo, jenomže Peugeot ho vlastně jen s lehkou obměnou zopakoval. Vtip tkví v tom, že na rychloměr, otáčkoměr a displej palubního počítače, které jsou usazené jakoby na palubní desce, nekoukáte skrze volant, nýbrž přes něj. Ať už jsou pozice či možnosti posunu volantu sebelepší (a že jsou vážně dobré), řidič průměrného vzrůstu musí volant posunout mezi nohy, aby bezpečně věděl, kolik jede. Spolu s vyšším posazem už to tak ideální není.

Dalším neduhem je volant se zploštělým spodkem, který teď „cpou“ do aut všichni. Tenhle má k tomu rozměry tak malé, že by si snad dlouháni při zatáčení zamotali ruce. Nemám nic proti malým volantům, ale ten ve 208, respektive 308 je naprostým extrémem s velkým X. Ještě si nakonec rýpnu do uspořádání pedálové skupiny, protože plyn je v 308 zbytečně zapadlý. Možná je to dobré pro piloty, kteří si občas spletou pedály a projíždějí výlohami benzinových pump, pro řidiče milující manuální převodovku je to ale spíše k vzteku.

Další zvláštností, na kterou si prostě jen tak nezvyknete, je zrcadlově překlopený otáčkoměr. Jakmile se blížíte při jízdě k omezovači, můžete si zpočátku myslet, že vám otáčky padají, raději jsem se řídil zvukem motoru. Nové nápady kvituji s povděkem, ale tenhle pro mě nemá vyšší než estetickou hodnotu. Ten velký, bezmála desetipalcový displej uprostřed musí nízký počet ovladačů kabiny vykompenzovat, a tak se přes něj nastavuje kromě obvyklého rádia, navigace a dalších palubních systémů i teplota v obou zónách interiéru.

Nestálo by to za zmínku, pokud byste například při navádění na cíl nemuseli pro nastavení teploty okno s mapou opustit. Tady by přeci jen ta dvě tlačítka navíc pro každého vpředu estetice ve prospěch funkčnosti neškodila. Na nepříliš intuitivní komunikační rozhraní je třeba si chvíli zvykat, ale rozhodně to pro mě nebylo složitější než u oplího IntelliLinku v testované Insignii.

Pro mnohé nejkrásnější interiér roku ještě musíme probrat z hlediska prostoru. Podélně je tu místa téměř jako v konkurenčním Volkswagenu, jen do šířky už je 308 trošku slabší. Přesto je vpředu prostoru dostatek pro všechny občany. V zadní části kabiny už taková radost nepanuje. Předně si vzpomenu na fotografa, který si při nastupování a vystupování málem odsekl kus lebky, ovšem když to svedu jen na jeho nešikovnost, na zadní lavici nebylo do zpěvu ani mně.

Prostoru nad hlavou tu pro příplatkové panoramatické okno (14 tisíc Kč) zasahující do poloviny hlavy pasažérů není mnoho. Ano, sice prosvětlí a opticky zvětší kabinu, ale její volbu raději vynechte. Jiné související nevýhody raději nerozebírat. Do šířky také není Peugeot zrovna nejštědřejší, takže trojice lidí se sem nadšeně vrhat nebude. Celkový dojem? Takže na nohy jakž takž, hlava skoro na stropě, do šířky tak akorát a na nárty knap. Mezi hatchbacky je to v pořádku.

Pokud totiž nevozíte jen dlouhány, nemuseli by si občasní klidně lehce nadměreční pasažéři na nic zvláštního stěžovat. Hodně ale dokázala potěšit sportovní sedadla s rozměrným sedákem, které považuji za nezbytný příplatek. Tvar těch předních ve Francii opravdu promysleli dobře a námitky tak směřují jen k nedostatečným možnostem rozsahu nastavení hlavových opěrek, které by bylo potřeba občas vysunout výše. Sedadla vás jinak podrží v zatáčkách a jsou opravdu štědrá z hlediska komfortu i na dlouhé cestě. Jejich masážní funkci nepokládejte za něco, co by vám pravidelně spravovalo bolavá záda, ale spíše jako doplňek, jaký lze bez obětí klidně z konfigurace vynechat. Připlatit si je třeba jen za vyhřívání, a to přesně 8 tisíc Kč. Pokud bych měl tedy s ohledem k prostoru a pohodlí ještě něco zmínit, musí to být zavazadelník.

Vyšší nakládací hranu s výškou 71 centimetrů od země obhajuje 308 možností volby plnohodnotného rezervního kola, které však uzme z celkových 420 litrů zhruba 22 litrů pod podlahou. Přesto se Peugeot dokáže pochlubit zbývajícími 398 litry (kterými zdolá naprostou většinu pětidveřových hatchbacků) a téměř rovnou ložnou plochou, kterou nabízí po sklopení opěráků zadních sedadel. Pocitově není výška pod platem příliš štědrá, ale Peugeot to žene do šířky. Ostatně i pod vyklopené víko se bez ohýbání postaví i 1,8 metru vysoká postava bez úklonu. Kromě toho mají páté dveře dva rozumné úchopy. Nakonec by tak mohla chybět jen nějaká ta boční schránka či háčky na tašku. Nebudu už déle řešit interiér, tam 308 jednoznačně vyšplhala až na detaily ke konkurenci, ne-li o kus výš. Na úplné zdolání ale potřebuje také mimořádně nadstandardní jízdní vlastnosti.