Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

SUV od Opelu nemá už od svého uvedení na růžích ustláno. Pomůže volnému následníkovi oblíbené Frontery k lepším prodejům letošní důkladný facelift?

Možná tomu nebudete věřit a dost možná vás to prostě ani nezajímá, ale Opel Antara už brázdí silnice více než pět let. Při přemýšlení o tom, proč se tohle auto nikdy nehřálo ná výsluní zájmu, mě vedle spousty nesmyslů napadá jeden, asi nejzásadnější důvod - Antara totiž spadá přesně do té škatulky aut, která nese zašlou kurzívou psaný štítek „nevýrazná“. Rüsselsheimský crossover s korejským rodným listem se za dobu svojí produkce nejen na našem trhu příliš nezabydlel a řádně na frak mu dává i sesterský Chevrolet Captiva. Na úspěchy někdejší populární Frontery tak mohou u Opelu zatím jen nostalgicky vzpomínat.

Výrobce se nepříliš utěšené prodejní situaci rozhodl čelit faceliftem pro rok 2011, která vedle dílčích vylepšení vzhledu a interiéru přináší i některé zásadnější novinky pod kapotou a nové naladění podvozku. Jak jsem měl během tradičního týdenního seznámení možnost poznat, „ve státě dánském“ není vše tak prohnilé, jak by se mohlo dle „zaručených“ informací zdáti. Však jsme také neponechali nic náhodě a otestovali provedení s nejsilnějším turbodieselem, pohonem všech kol a automatickou převodovkou.

Nenápadný elegán

Určujícím determinantem poptávky po jakémkoliv autě (tím spíše mezi SUV) je jeho vizáž a jakkoliv se jindy musím fackovat za věty přebujelé přívlastky, tady mi nějak došla slina. Antara je taková... zvláštní? To je asi to správné nicneříkající slovo nebo spíš slovo shovívavě říkající, že tady se žádné designérské orgie nekonaly. Opel totiž, aniž by to nejspíš sám chtěl, obdařil svého přátelského mastodonta fluidem přeslazeně mírumilovného auta, které by ze všeho nejméně rádo někomu ublížilo nebo se nějak připletlo do cesty. Tahle přehnaná šlechetnost se potom trochu ztrácí mezi originály, jakým jsou Honda CR-V nebo mondénní Volvo XC60.

Antara přitom vůbec není ošklivá. Má ladné proporce, fešné detaily i patřičnou monstróznost hodnou pseudoteréňáku, za srdce vás ale - marná sláva - jaksi nechytne. Antara je samozřejmě také velmi podobná Captivě, ale není všechno korejské, co se netřpytí. Předstíraná Němka se totiž od neskrývané Korejky liší v několika zásadních věcech, rozhodně nejde jen o jiný znáček na kapotě. Přestože silueta vozu se zdá být podobná, žádné panely karoserie nejsou stejné - jediným společným prvkem je čelní sklo. Opel má především kratší zadní převis a zaoblenější záď, což znamená jediné: na rozdíl od Captivy si vůz nemůžete objednat v sedmimístné verzi.

Co se týče úprav zevnějšku pro modelový rok 2011, je tu mohutnější přední nárazník a maska chladiče, přibližující Antaru k Insignii nebo nové Astře. Změn doznal také design předních a zadních světel a do nabídky přibyla příplatková 19“ kola.

Vnitřek je ztělesněním konzervatismu

Boubelaté křivky lady A. dávají tušit, že když už nic, uvnitř důstojného křižníku pasažéři nepohodlím strádat nebudou. A skutečně, komfortu nabízí salón měrou vrchovatou. Nemluvím teď o sofistikované technice (tou Antara zase tolik nepřetéká), ale o pohodlí v triviálním slova smyslu v podobě velkolepě dimenzovaných sedaček a vůbec celkové vzdušnosti útrob stroje. Z kapitánského můstku se veliteli vozu naskýtá utěšený rozhled do okolí, který je účinně podpořen parkovacími senzory v zadním i předním nárazníku, parkovací kamera však v nabídce není. Tak nějak bych si to v „esúvéčku“ představoval, mám-li jej brát jako auto, které si lidé kupují zejména proto, že je z něj dobře vidět a cítí se v něm bezpečně. Velkopanská přední křesla jsou elektricky seřiditelná a svým spíše komfortním provedením k pohodovému charakteru vozu báječně ladí.

Mnohem méně radosti na pohled už skýtá pohled na pracoviště šoféra. Troufám si tvrdit, že tak obrovitý věnec volantu jsem viděl naposledy v Mercedesu W123 a také morálně zastaralý středový panel obdařený ovládacími prvky z neúplně ergonomicky vychytané Astry předchozí generace dělá dojmu z interiéru trochu medvědí službu. Ze starší řady „předkrizových“ Opelů pochází i displej palubního počítače trůnící na vrcholu středového panelu. Ten v jednotlivých zobrazeních poskytuje poměrně ucelený obraz o sledovaných parametrech, grafika i způsob pohybu v menu ale už citelně zavání archaismem. Testovaný vůz naštěstí neměl navigaci, se kterou jsem měl tu čest při oficiálním představení faceliftu a věřte, že nebylo o co stát. Nic nového nepřináší ani přístrojový štít s jednoduchými budíky, mezi kterými absentuje teploměr chladicí kapaliny.

Na druhou stranu musím ocenit zřetelně větší množství kvalitních materiálů napříč celým interiérem, které vládnou velmi dobrým slícováním. Dvakrát škoda, že se výrobce vykašlal na takový ohyzdný detail, jako jsou výrazné hluboké prohlubně se šrouby u madel v bočních dveřích. Drobnou nepříjemností je taky ovládání tempomatu umístěné ve dvou tlačítkách na konci páčky blinkru, o která při každém druhém odobočování nechtěně zavadíte a systém aktivujete. Po čase už jsem si této drobnosti nevšímal, protože jsem věděl, že při dalším odobočení tempomat zase nevědomky vypnu. Zásadní novinkou je elektrická parkovací brzda, která umožnila vytvoření nové odkládací plochy mezi předními sedadly. Do objemné „urny“ se dostanete odsunutím držáku nápojů, nechybí pochopitelně ani tradiční schrána pod střední loketní opěrkou.

Vysoká auta tvářící se jako offroady mají zpravidla velkou výhodu v absenci středového tunelu mezi zadními sedadly a nejinak je tomu i u velkého Opelu. Když už se vám podaří zdolat vyšší schod a překročíte práh zadního oddílu pro cestující, pokonejší vás navýsost pohodová a vzdušná atmosféra vládnoucí i v této partii interiéru. Se svými bezmála 190 centimetry jsem se docela pohodlně usadil i sám za sebe, nemluvě o velkolepém množství místa nad hlavou a na šířku. Je proto trochu s podivem, že tvarování a tuhost střední části sedáku není příliš uzpůsobeno případnému transportu pátého pasažéra. Potěší naopak možnost regulování sklonu opěradel.

Ne úplně oslnivé parametry nabízí zavazadelník Antary, který patří v rámci třídy k slabšímu průměru. 402 litrů základního objemu je na druhou stranu dobře skladných, využít můžete i velký prostor pod falešným dnem nebo rozměrné prohlubně za oběma podběhy. Příjemná je také skutečnost, že sklopení opěradel vede ke vzniku rovné plochy se dnem kufru aniž byste museli zvlášť manipulovat se sedáky. Do auta tak v praxi v klidu naložíte nerozložené jízdní kolo pro dospěláka, stačí se jen zhostit vzpěračského úkolu a překonat vysokou nakládací hranu. Když už jsem u cyklistů, Opel nejen pro Antaru nabízí za příplatek držák dvou kol FlexFix integrovaný přímo do zadního nárazníku. Jak jsem se měl možnost přesvědčit u Merivy, je to velmi šikovné zařízení.