Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Dříve krabice, co se nelekla terénu, nyní oblé SUV primárně na silnice. Bát se ale netřeba, X-Trailu je zajímavé auto i s malým motorem.

Nissan se v posledních letech profiluje jako poněkud schizofrenní výrobce automobilů, alespoň pokud se bavíme o jeho působení na evropském kontinentu. Až do příchodu Pulsaru jakoby totálně rezignoval na kdysi úspěšnou výrobu aut nižší střední třídy, na druhou stranu tyto resty dokázal vždy alespoň nějakým způsobem kompenzovat. Místo sběru tradičně založených zákazníků se mu totiž podařilo získat vavříny na poli crossoverů, které se v současnosti těší stále rostoucí popularitě. A má být ještě lépe.

Japoncům nelze upřít, že to byli právě oni, kteří ukázali s kontroverzním Jukem automobilovému světu odvahu, byli to znovu oni, kteří se nebáli poslat do výroby namísto několika tradičních modelů koktejl s názvem Qashqai coby mix SUV a hatchbacku. Dá se objektivně říct, že uspěli. Stačí se podívat, co jezdí po českých silnicích a zjistíte, že Juků a „Kaškajů“ je tu docela dost. Ne všechny modely Nissanu však potkal stejný osud, tedy křížení s jinými kategoriemi, alespoň pokud bychom se bavili o minulé generaci X-Trailu. Kompaktní SUV hranatých tvarů se stalo s jistou nadsázkou primárně teréňákem, se kterým se dalo jezdit také po silnici, spíše než vozem určeným na asfaltové tůry, s nímž by nebyl problém zamířit za opravdovým dobrodružstvím.

Jenomže i Nissan při tvorbě současného X-Trailu pochopil - jako dříve Honda s jejím CR-V a podobně jako Toyota s RAV4 - že se za více než dvacet let od uvedení na trh podstatně změnily původní požadavky zákazníků na SUV. Zůstala mezi nimi vyšší světlá výška, ale dlužno říci, že už jen kvůli pocitům všeho druhu. Zachován byl také „odolnější“ vzhled, avšak primárně už jen coby magnet na oči, nakonec zůstal i pohon všech kol - i když už ne se všemi motory - který ovšem zákazníci poptávají v první řadě kvůli větší „jistotě“ (zase pocit...), nikoliv jako nástroj ke zdolávání zasněžených vrcholků a bahnitých polygonů vystavěných přírodou. Na SUV jsou v dnešní době zkrátka kladeny jiné nároky a směrem k technice primárně rozhodně nemíří.

Lidé se ze silnice pouštějí jen když jim to na silnici pořádně uklouzne a nad talent dobrodruha stavějí v žebříčku priorit jízdní vlastnosti a komfort, tedy vlastnosti, kterými se minulá generace zrovna pozitivně nevyjímala. Fandům off-rodů zvoní hrana, proto se nelze divit odlišnému přístupu posledního X-Trailu, který chce nalovit už v příštím roce dvakrát více zájemců než jeho předchůdce v době, kdy byl vrcholu kariéry.

Otázkou zůstává, nakolik se proměnil v praxi a zda mu cestou do mainstreamu náhodou neublížili jen jediným, navíc hodně malým motorem. Nabízí se také rozluštění hádanky, jestli bude s to zastoupit sedmimístný Qashqai, který už se neprodává. Ať je to, jak chce, minimálně vzhledem teď hovoří k masám jednoznačně sympatičtější řečí...

Původní rysy odvezli v krabici

Jak už jsem nastínil v úvodu, minulé dvě generace X-Trailu nebyly zrovna horkými kandidáty na titul miss či mistr čehokoli, a to ani v jediné křivce. Mohly se vám líbit v podstatě jen pokud jste si libovali v ošklivě nesourodých hranatých tvarech japonského původu, pokud jste toužili po voze, kterým hodláte vyjádřit sympatizaci s kubismem, nebo pokud vás uspokojuje buzení veřejného pohoršení. Nissan evidentně neplánoval vyrobit pěkné auto a ani ho nevyrobil, což se ale s ohledem na zařazení do kategorie terénních vozů dalo v pohodě přejít. V tomto smyslu pro vás mám jednoznačně dobrou zprávu - poslední vydání X-Trailu sice nemá ambice stát se takovou „módní ikonou” jako režisér a dokumentarista Sedláček se svojí mikinou, ale za svůj vzhled už se rozhodně stydět nemusí.

Když jsem novinku poprvé zahlédl u dealera, okamžitě vytanul na mysl poslední Qashqai, po jehož boku X-Trail evidentně nacvičoval své „svůdné“ pohledy. Nebýt předního nárazníku a jen lehce odlišné grafiky předních světlometů, nebyl by problém oba vzájemně zaměnit. Líbí se mi, že navzdory 210 milimetrům světlé výšky se vůz už netváří jako labilní posed na vysokých a vratkých nožkách.

Snad i díky devatenáctipalcovým kolům a citelně širší karoserii teď vypadá mnohem svalnatěji a jistěji, civilizovaněji, snad trochu agresivněji. Na tom všem mají samozřejmě velký podíl mohutné blatníky začínající opticky výše než předtím, vizuálně lehčí D-sloupky i atraktivní boční prolisy. Nemohl jsem se v průběhu testování vyrovnat jen s těmi stříbřitými zadními lampami, které vypadají, jakoby je Nissan objednával u dodavatele levných tuningových dílů. Když uvážím, že přední světlomety používají moderní techniku s LEDkami (ne, nejsou to xenony), pak je zrovna ztvárnění zadních světel zbytečně odbyté.

Mnohé by mohlo zajímat, že přemírou atraktivity X-Trail nadále nevládne, což z vás na ulici dělá tak trochu inkognito, ale občas je právě taková vlastnost pro mnohé důležitá, ne každý chce být automobilovým extrovertem třesoucím se v noci, zda ráno nenajde na dveřích hluboké rýhy od klíčů. Pokud se s X-Trailem hodláte v provozu schovávat, pak klidně vsaďte na olivovou metalízu Titanium, která se před očima mění v závislosti na světelných podmínkách. Není to krásné auto, ale není ani ošklivé, je prostě tak nějak úměrné tomu, co jsem očekával.

Pro majitele stávajících generací ještě dodávám, že novinka vyrostla ve všech směrech. Ve výsledku je X-Trail díky růstu dokonce delší a také vyšší než jeho úhlavní rivalové v čele s japonským CR-V a RAV4, nebojí se ale ani nabídnout delší karoserii než globálně vyvíjená Kuga, která by měla pobrat i obézní Američany. Co do srovnání se zmíněnými vozy může být pihou na kráse pouze 1,82 metru široká karoserie odpovídající nejužšímu CR-V. To by však mohl na druhou stranu Nissan vynahradit platformou s nejdelším rozvorem náprav, což také ledacos naznačuje o tom, jaký je X-Trail uvnitř. Můžeme se na to společně podívat hned.