Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Jeden z nejlepších plug-in hybridů dneška umí jezdit úsporně, jeho akcie však s rostoucí vzdáleností od zásuvek velmi rychle klesají.

Ještě před pár lety mělo Mitsubishi dle mého názoru pomalu největší potenciál ze všech japonských automobilek, a to zejména díky svým sportovním aktivitám. S výjimkou Subaru totiž asi jen málokdo dokázal vyjmenovat jiného účastníka světového rallye než Lancer Evo, zbytku planety pak pro změnu nezřídka učarovalo Pajero, slavný to vítěz náročného Dakaru. Kdeže tyto časy jsou... Ledacos se změnilo a nutno říci, že ne na všech frontách k lepšímu.

Není to samozřejmě věc působení v motorsportu, třebaže ten dokáže z marketingového hlediska zázraky. Je to hlavně věcí vozů, které kupují či v tomto případě spíše nekupují zákazníci. Vezměme si, že z modelu Evolution na klasické silnice zbylo auto, které se v posledním dějstvím zcela nepochopitelně odebralo ze soubojů se Subaru WRX STI a už teď se ví, že definitivně končí bez nástupce. Co tedy z původní slávy nakonec zůstane? Vždyť i Toyota ví, že bez sportovních vozů to nepůjde. Že se u Mitsubishi „něco děje“, že to není tak slavné, nakonec ukázaly loňské registrace prodaných aut indikující rapidní propad poptávky po jeho modelech. Co za tím vězí?

Myslím, že tak jako u Eva opět narážíme na poměrně zvláštní postupy vedení značky. Navíc před nedávnem značka oznámika příchod většího množství modelů, přičemž maximální možný důraz u nich bude kladen na segment crossoverů, off-roadů a SUV vyzbrojených hybridními technologiemi. Nejsem si tak úplně jistý, nakolik by se se hybridní kombinace měly zasloužit o povzbuzení zákaznického apetitu po modelech tří diamantů, ale třeba je to jen můj osobní pocit. Každopádně, za první vlaštovku či řekněme ukázku prostředku k naplnění růstových strategií lze považovat hybridní verzi modelu Outlander, která je světu známa přes dva roky.

Outlander PHEV (nikoliv Pýcha Hybridních Elektrických Vozidel, ale Plug-in Hybrid Electric Vehicle) přišel nejprve do Japonska, poté následovalo uvedení na vybraná evropská odbytiště a nakonec (v létě letošního roku) jsme se ho dočkali i my v ČR. Hlavním kladem vozu velikosti malého slona je jen a pouze papírová spotřeba 1,9 l/100 km, v níž je obsažena možnost (respektive povinnost) absolvovat několik desítek kilometrů v čistě elektrickém režimu, který místní metodika měření spotřeby zcela ignoruje. To zní spíše úsměvně než zajímavě, u nás navíc neexistují žádné pobídky na nákup podobných „zelených” modelů, což se ve výsledku odráží v rozhodně ne nízké ceně. Musím se tedy hned ptát, zda bude nastíněnými vlastnostmi PHEV s pohonem všech kol schopen zaujmout českého zákazníka a dále, jak funguje jeho sestava trojice motorů v praxi?

Už před vyzvednutím vozu jsem byl vůči tomu všemu trochu skeptický. Ne snad proto, že je to jedna z mých přirozených vlastností, ale už proto, že udávaná spotřeba u plug-in hybridních modelů má už kvůli jejímu způsobu výpočtu s realitou nezřídka společného asi tolik, co naše stránky s návodem na pletení svetrů. Podobně vtipný apetit ostatně známe od Opelu Ampera, Toyoty Prius Plug-in či Fiskeru Karma a dalších exemplárních případů by se našlo ještě podstatně víc. Rád mám ovšem příjemná překvapení, od přírody jsem zvídavý a novým technologiím otevřený. I tohoto důvodu jsem se nechal Outlanderem PHEV vozit, abych mohl říci, co cestování s takovým vozem přináší a jaké výhody z hybridního ústrojí budou plynout majitelům ve skutečném světě, na opravdové silnici, nikoliv jen v rámci měřících cyklů. Jak si vedl, rozkryjeme hned.

Na zelené UFO nevypadá...

Japonské vozy vypadají sami o sobě naprosto jinak než zbytek automobilové „populace“ a nemusíte mít ani nějaký neobvyklý kus, abyste mi dali za pravdu. O to více bych očekával, že budou mít tvůrci robustního Outlanderu potřebu zdůraznit u verze do zástrčky jeho výjimečnost. To se ovšem ani v nejmenším nestalo. PHEV netouží vypadat radikálně jinak, s kreacemi a jakýmikoliv prvky sci-fi designu - vlastními Priusu nebo Ampeře - nepočítejte. Samo Mitsubishi nakonec zdůrazňuje, že hybrid je v podstatě jen třetí verzí řady, která se řadí na roveň benzinové a naftové varianty, a tak ani nebyl důvod k radikální proměně.

Hybrid si vystačí s několika málo jinakostmi, které navíc odhalí jedině ten, kdo se o něj bude skutečně zajímat. Mohu vám však předně prozradit, že třetí generace Outlanderu už sama o sobě není výrazným autem žádající o pozornost okolí, nadále je to taková automobilová šedá myš, které si navzdory velikosti karoserie v provozu ani nevšimnete. Speciální ledovcově modrá metalíza je v podstatě jediným výraznějším znamením dávajícím nápovědu, že máte tu čest s ekologem do zástrčky, nabízena je totiž jen pro PHEV.

Jen zasvěcení poznají nárazníky a prahy v barvě karoserie či unikátní osmnáctipalcová kola (která zřejmě značí, že terén není navzdory pohonu všech kol jeho oblíbeným revírem), ti také namítnou, že maska je trochu jiná a chromovější a že tu jsou nikoliv jedno, ale dvě víčka - jedno od klasické nádrže, druhé „od baterky”. Jiní budou registrovat čirou grafiku zadních LED svítilen a linky, která je sice spojuje, ale pouze opticky. A pokud mluvíte náhodou o nápisu Outlander na kapotě, pak věřte, že za ten se připlácí (1 700 korun). Sundejte ale loga s různě rozepsaným značením PHEV a nikdo nebude tušit, v čem je tohle auto jiné.

Tenhle crossover podle mého názoru netouží být ničím hezkým, o nic více pak jakkoliv ukřičeným návštěvníkem z jiné planety s aerodynamikou vhodnou pro mezigalaktické lety, vůbec ne kontroverzním ekologem, co by na náměstí na potkání rozdával květiny a zelené letáky. Je ale nutno říci, že oproti předchozí generaci vypadá podstatně lépe a moderněji, bez ohledu na hybridnost či nehybridnost jednotlivých verzí. Na chuť jsem nemohl přijít nakonec jen opticky protaženým světlům na zádi, jinak jsem vůči jeho japonskému kabátu neměl námitek. Bohužel bych se ale rouhal, kdybych totéž prohlásil o jeho interiéru.

...a uvnitř jím ani není

Kabina jakoby se inspirovala někde v minulosti, kde se ještě příliš neřešilo, zda se má či nemá líbit. Tam je to totiž nadále typické robustní Mitsubishi, které si nehraje na něco krásného, ergonomicky dokonalého už vůbec ne moderního. Já vám nevím, připadá mi to tu trochu jako v dřevorubecké chalupě, která byla stvořena pro účel vozit hodně „jakkoliv“ a přitom utrpět co nejméně šrámů (zde bych našel paralely se Subaru), rozhodně se tu nemůžete cítit jako ve voze za cenu luxusní limuzíny střední třídy. Přitom v samotných materiálech nebo zpracování není zakopaný pes, jedná se opět o japonskou fontovou nejednotnost, komplikovanou ergonomii s bilionem zraku skrytých ovladačů, popřípadě starší grafiku přístrojů.

Kabina je jinak jednoduše účelná, bezchybná však nebude připadat nikomu. Stačí si projít nabídky centrálního dotykového displeje a jeho zpomaleného systému, zkusit se dostat k novému menu souvisejícím s hybridním pohonem a hned pochopíte, o čem se bavím. Je to zkrátka takový slušně vybavený a kůží oslazený Outlander v nejvyšší výbavě Instyle s několika detaily, které vás rychle přivedou na myšlenku, že tohle není zcela konvenční kus. Řeč je primárně o páce převodovky (příhodnější by bylo slovo ovladač podobný toyotímu joysticku), několika „bonusových“ tlačítkách a přístrojovém šítu s tříbarevným budíkem, který se nastěhoval na místo otáčkoměru. Laciností by se tu však našlo s ohledem k pořizovací ceně až přehršel.

Ostatní věci včetně plné salvy výbavy jsou ale jinak docela v pořádku. Sedadla, byť s ne zrovna dlouhými sedáky, hrají do noty pohodlí a podle toho vypadá jejich tvar i tuhost, řidič i zbytek posádky vidí ven dobře a prostoru je ve všech směrech dostatek. Tedy vyjma prostoru na hlavu ve druhé řadě, zrovna tam zarazí, že i ne zrovna vysocí jedinci musejí využívat místa vzniklého stropním vybráním. Nebýt jeho, brousilo by Mitsubishi lebky snad lépe než predátor. Možná je to dáno vyšším uchycením sedadel, a tedy menší vzdáleností sedáků od stropu, tento zásah by však byl s ohledem na baterie pochopitelný. Tento vůz ovšem i tak dokáže posloužit nejlépe coby pětimístný variabilní přepravce počtenějších rodin.

Drobný ústupek můžete vypozorovat až při zkoumání kvalit zavazadelníku. Ten spolu se standardně dodávaným elektrickým víkem trpí tím, že k němu není nejlepší přístup. Pod víko se totiž nevleze bez ohýbání nikdo, kdo měří přes 180 centimetrů. Pokud jste tedy roztěkaní dlouháni, raději noste při nakládání předmětů helmu. V ostatních ohledech není nutné stížností, ostatně i odkládacích schránek je na každém rohu dost. Zástavbou akumulátorové sestavy Outlander přišel o náhradní kolo a třetí řadu sedadel, ale z reálného objemu baterie ukrojily pouze 14 litrů prostoru pro batožinu a zůstala i dvojitá podlaha, pod níž se umisťují vodiče s koncovkami pro dobíjení. Výsledných 463 litrů je však s ohledem na dělené a do roviny sklápěné opěráky zadních sedadel či snadně odjímatelnou krcí roletu zcela dostatečná porce i na dovolenou. Více by nás ale mělo zajímat, jak je to s tím hybridním ústrojím.