Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Outlander prošel loni výrazným faceliftem, teď se navíc představuje i s novou naftovou motorizací o výkonu skoro 180 koní. Stojí za úvahu?

To, že se kategorie SUV těší všeobecné oblibě, si uvědomuje většina automobilek a nejinak tomu bylo za prosklenými stěnami jednacích sálů u Mitsubishi. Jejich želízkem v ohni je v této třídě mimo ASX a Pajera i model Outlander (prodává se už od roku 2001), jehož druhá generace prošla v minulém roce poměrně zásadním faceliftem. Tento model byl změněn nejen výrazným redesignem, ale i sofistikovanějším pohonem všech kol S-AWC a v neposlední řadě se v něm s lehkým zpožděním představil nový dieselový agregát 2,2 DI-D MIVEC. Ten byl tentokrát vyvinut přímo automobilkou Mitsubishi a slibuje lepší parametry, než dosud využívané motory koncernu PSA. Je čas zjistit, zda sliby v tomto případě nejsou jen chyby...

Terénní Evo se jen tak neokouká

Outlander je zástupcem větších SUV a je to znát. Jeho rozvor činí 2 670 mm a na výšku měří 1 680 mm. Od proporcí vozu ale odvádí pozornost jeho agresivní pofaceliftový design, inspirovaný momentálně v nemilost upadnuvší ikonou značky, modelem Mitsubishi Lancer Evo X. Vepředu se tak výraznými světlomety na okolní řidiče Outlander zarputile mračí a široce otevřeným otvorem chladiče jim hrozí, že je sežere. Špetku elegance naštvanému výrazu přidává snad jen chromové lemování otvoru sání chladiče, výraz pak dokreslují mlhová světla zapuštěná do předního nárazníku pod hlavními světlomety. Že tu Outlander není jen pro parádu připomíná kovový kryt podvozku nacházející se na spodní hraně nárazníku - světlá výška vozu 178 mm a nájezdové úhly 21° vepředu i vzadu v terénu opravdu něco svedou, ale k tomu se ještě dostaneme.

Na přední nárazník navazují svalnaté blatníky, v nichž se v našem případě nacházely na dnešní dobu docela subtilní 18“ disky kol (za příplatek 14 000 Kč), které se k proporcím Outlanderu hodily ideálně. Střecha, jenž dozadu klesá jen mírně, dává tušit dostatek vnitřního prostoru, bok auta je jinak až na vystupující blatníky jednoduše tvarovaný a v kombinaci se seseknutým pásem bočních oken působí vyváženě.

Záď je opět inspirována Lancerem, a tak se diodová světla za pomoci hrany zadního okna patřičně mračí. Nárazník je také oživen vkusnou dvojitou koncovkou výfuku. Námi testovaný Outlander byl lakovaný příplatkovou metalízou Granite Brown (14 000 Kč), která Outlanderu slušela. Mix agresivního stylingu a prvků SUV se mi po počátečních pochybách nakonec zalíbil a nutno podotknout, že na silnici budí pozornost.

Interiér potěší praktičností, detaily nikoli

Po otevření dveří se přede mnou otevřel pohled do vskutku rozměrného interiéru. První věcí, která mě na něm zaujala, je čalounění z umělé kůže s výrazným obšitím. Tím jsou kromě výplní dveří ozdobeny také kaplička řízení a netradičně i kryt schránky před spolujezdcem. Zbytek interiéru je z tvrdšího plastu, v Mitsubishi si ale dali záležet, aby nevypadal vyloženě lacině.

Tvar palubní desky je jednoduchý a spíše než na kreativitu se návrháři zaměřili na účelnost. Nejvýraznějším prvkem je tak zapuštěná kaplička s budíky ukrytými ve dvou zešikmených tubusech. Ukazatele mají jednoduchou, bíle podsvícenou grafiku a mezi nimi se nachází víceúčelový barevný displej, který kromě provozních teplot zobrazuje informace o pohonu kol, spotřebě, nebo tempomatu. Pochvalu si v Japonsku zaslouží za zasklení tubusů, které na rozdíl od některých konkurenčních řešení nezpůsobuje nežádoucí odlesky. Méně nadšený už jsem byl z ovladače palubního počítače, který se nachází nalevo od přístrojové kapličky. Jeho umístění na některou ze směrových páček nebo volant by mi přišlo intuitivnější.

Středový panel je mírně vyboulený a nachází se na něm jednoduchý panel rádia s přehrávačem MP3. To nijak nevybočuje z průměru a vzhledem k nevýraznému podání hudby jsem z něho byl lehce zklamaný. Po stranách panelu ozvučení se nachází středové výdechy klimatizace, které jsou stejně jako zbytek ostatních obklopeny stříbrným plastem a oživují tak jinak tmavou palubní desku. Ovládání automatické klimatizace (součást výbavy Intense) se nachází pod horizontálním zlomem karoserie a je elegantně vyřešeno pomocí tří otočných ovladačů skrývajících tlačítka. Ovladače jsou dostatečně robustní a obsluha vzduchotechniky by tak neměla být problémem ani v zimních rukavicích.

Před spolujezdcem se nachází hned dvě skříňky. Ta horní je naštěstí hlubší, než bývá u podobných řešení zvykem, a tak se do ní pohodlně vejdou i CDčka s hudbou. Schránka je navíc klimatizovaná. Ta spodní je z větší části obsazena servisní knihou a manuálem a lze v ní deaktivovat airbag spolujezdce. Další úložiště je skryto v loketní opěrce a sestává z mělké přihrádky na drobnosti a hlubší přihrádky s audiokonektory pro přídavná zařízení. Zde si neodpustím kritiku ke konstrukci tlačítek sloužících k otevírání středové opěrky. Jak jsem záhy po jejich otevření zjistil, jsou mechanicky triviální a využívají odporu samotného plastu při ohybu. Mám neblahé tušení, že jejich prasknutí je pouze otázkou času - trvanlivější řešení by bylo na místě. Průměrné množství interiérových schránek je kompenzováno až nesmyslným počtem držáku na nápoje. Ve výplních dveří se nachází prolisy na menší PET láhev nebo kelímek, na středovém tunelu jsou dva držáky kelímků a nalevo od volantu lze vysunout ještě stojánek skládací. Ten má ovšem chatrnou konstrukci a nenašel jsem odvahu ho vyzkoušet. Každopádně, pokud si za jízdy rádi „přihnete“, Outlander vás rozhodně nezklame.

Z ergonomického hlediska nelze vozu mnoho vyčítat. Polokožená sedadla jsou výškově seřiditelná a nabízí dostatečnou oporu při zatáčení. Jedinou chybkou by tak mohla být absence podélného nastavení volantu. To však v praxi vzhledem k posazu jako „na židli“ není příliš třeba a pro pohodlné řízení mi i s mou výškou přes 190 cm stačilo výškově upravit volant se sedačkou. Tříramenný volant čalouněný v kůži je zdařile tvarovaný a na daný typ vozu má odpovídající velikost. To samé ovšem nelze říci o kožené hlavici řadící páky, jejíž hranatý tvar je příliš úzký na to, aby pohodlně padnul do dlaně.

Hlavním trumfem Outlanderu v oblasti interiéru je ale prostor a z něho vycházející praktičnost. Zadní sedadla nabízí netradičně pohodlné svezení pro tři dospělé osoby a jsou podélně posuvná. Překvapením pro mě bylo, že jsem si „za sebe“ bez problémů sedl i při maximálním posunutí zadních sedadel vpřed. Po jejich uvedení do zadní pozice jsem pak měl na nohy místa doslova na rozdávání a komfortu zadních cestujících jistě dopomohou i opěradla s nastavitelným sklonem.

Prostorová velkorysost pak pokračuje i v zavazadlovém prostoru, který v pozici sedadel maximálně vpřed poskytuje 882 l a v pozici maximálně dozadu 774 l (Peugeot 4007 nabízí 502 l, Nissan X-trail 603 l, Jeep Compass 536 l, Toyota RAV 4 dokonce jen 410 l). Po otevření víka kufru by tak leckterého kutila mohla zaskočit vysoká nakládací hrana kufru. Stačí na ní však posunout páčku doprava, sklopit ji a rázem se promění v šikovnou nakládací plošinku. Při nakládání praček a ledniček se tak fantazii meze nekladou. Zvláštní pozornost si zaslouží páčky po stranách zavazadlového prostoru. Jak u nich ilustrace napovídá, slouží k automatickému sklápění zadních sedadel. Stačí je jen chvilku podržet a zadní sedadlo se automaticky katapultuje vpřed. Nejprve bych ale doporučoval zkontrolovat, že jsou jejich opěrky řádně zastrčeny, jinak se pokusí prorazit opěradla předních sedadel či utrhnout jejich koženou kapsu. Kromě toho ale systém pracuje na jedničku. Sklopení sedadel do původní polohy už automatické není a Outlander ukazuje, že je autem pro chlapy. Pro narovnání sedaček je totiž potřeba dost fyzické síly. Vzhledem k prostorově velkorysému interiéru jsem byl potěšený přítomností plnohodnotné rezervy, byť je umístěna pod autem a manipulace s ní bude chtít větší odhodlání.