Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Pár dveří navíc si vyžádal protažení vozu i odvahu čelit dalším soupeřům. Ano, Mini stále výtečně jezdí, ale postupy BMW už reflektuje až běda.

Předně by asi mělo zaznít, že jsem si k novodobým Mini za doby kariéry motoristického novináře ještě nikdy nedokázal najít tu správnou cestu - cestu, která by mě donutila bezmezně je milovat, vypěstovat si chtíč, jenž by mě nutil alespoň jeden exemplář provozovat či dokonce vlastnit. Může to být primárně určováno mým přesvědčením, že originál existuje pouze jeden a že snaha nahradit vozítko pana Beana podstatně větším a nateklejším kusem železa nedopadla ve výsledku zase tak skvěle, jak se všeobecně nejen mezi jeho fandy traduje. Nevím, ale když se řekne Mini, vybavím si sice designově hezké auto, ale také ceny, které mi při pohledu na zbytek vozu nevoní.

Jedná se bezesporu o auta na poměry třídy drahá, málo praktická a na české silnice také dost tvrdá, tudíž málokdy bezmezně přitažlivá nebo kupovaná rozumem. Musí za tím zájmem stát jiná kouzla. Od stávajících majitelů jsem už mnohokrát zaslechl, že Mini není auto, nýbrž životní styl, ve shodě s nímž postupně dokupujete oblečení, zavazadla, plyšové či ještě lépe živé buldoky a další podobné záležitosti. Bez nich se však jistojistě dá docela klidně spát. Třebaže jsem - stejně jako řada jiných - zažíval za volantem moderních interpretací Mini vesměs příjemné zážitky, nikdy mě zkrátka nedokázaly uhranout.

Můžu být jen jedním z mála, ale v kůži jeho zákazníků bych britsko-německé automobilce rozhodně nevydržel déle tolerovat, do jak obludných rozměrů a hlavně jakým způsobem rozšířila původní portfolio vozů s emblémy, které po odkoupení britské značky současnou matičkou z Mnichova nesl zpočátku jen třídveřový hatchback. Nejenže z klasické koncepce karoserie s jedním párem dveří a různými víky zavazadelníku udělali něco naprosto jiného a podstatně dražšího, oni dokonce začali říkat Mini i docela velkému crossoveru a z něj vzešlému derivátu se sníženou střechou.

Samozřejmě chápu, že Mini (stejně jako každá současná firma s jasně vytyčeným cílem) potřebuje ke dalšímu podnikání peníze a ty získá jedině za vyšší počet prodaných kusů, kterých lze dosáhnout dalším a pokud možno co nejjednodušším rozšiřováním nabídky. Osobně v mladších modelech nespatřuji nic fantastického ani jakkoliv převratného, spíše se mi po několika svezeních v nich draly na mysl postupy BMW použité při dávném zavádění SUV X5 a jeho obecně „přitažlivější“ kolegyně X6.

Nemusím snad dodávat, že mi zmíněné voní asi podobně, jako stále kvetoucí nabídka zběsilých verzí BMW, která nebývá jen ku prospěchu budoucích majitelů. Je mi však jasné, že Mini v budoucnu jinou cestou nepůjde. Byl bych přesto nerad, kdyby čtenář usoudil, že tím má celá recenze dalšího derivátu předem daný verdikt. Nemá a to už jen z toho důvodu, že všechny mé pocity související s produkty Mini nejsou zase tak negativní, jak by se na první pohled mohlo zdát. Britský stvořitel původního kusu Sir Alex Issigonis by asi z moderní interpretace blahem nevýskal, ale jsem si docela jist, že by měl radost jak parádní pocity poskytuje řidiči. V tomto ohledu by mohl být pyšný především na dvoumístné modely Coupé a speciální edice John Cooper Works GP, které jakoby vytvářeli lidé, jenž se v Mnichově u divize M setkali s nedostatkem nadšení vedení nutného k realizaci jejich tužeb.

Problémem ovšem je, že tyhle silniční raketky mnoho lidí v garáži nechce - podobný zájem je dnes konec konců také o BMW se zadním pohonem, kabriolety a další modely procházejícími stádiem útlumu všeobecného zájmu. Zejména z tohoto důvodu se hledají stále další a další způsoby, jak podpořit nákupní aktivitu. Nedávná zpráva o „zatnutí tipce“ modelů Coupe a Roadster k tomu dává jednoznačné argumenty, a tak se uvedení nové pětidveřové verze „klasického“ hatchbacku obešlo relativně bez podivu.

Tak jako tak zrovna právě na tohle auto se spolu podíváme v rámci dnešního testu. Přejdeme rovnou k věci. Není náhodou tahle novinka s dodatečným párem vstupních otvorů jen snahou o vyplnění dalšího tržního výklenku (a vytěžení maxima z MINIma), nebo je to skutečné smysluplné, rozumějte plnohodnotné moderní Mini, které by mohlo přitáhnout i takové jedince, jenž nahlížejí na současné modely podobně jako já? Také se budu snažit odmlžit pomyslné zrcadlo skrývající vše, co muselo padnout za oběť na oltář větší praktičnosti. O tom, že jen minimum, se mě snažila od počátku přesvědčit prazvláštně vypadající novinka v ostřejší verzi Cooper S.

Z buldoka se jezevčík nestal, stylu však ubylo

V první řadě si rozhodně netroufám, jako činili někteří recenzenti přede mnou, odsuzovat designérský tým poslední generace za instalaci delšího předního převisu, jelikož si jsem vědom, že i s tímto Mini můžete čirou nehodou trefit nějakého toho chodce. Podobně jako emisní regulace zmenšují motory (i když právě tato výjimka potvrzuje pravidlo), čímž se také nezřídka vytrácejí jejich charakery, i požadavky na bezpečnost rostou, čemuž se musejí přizpůsobit zejména přídě nových vozů. Automobilka na tom popravdě u novinky v mých očích zrovna dvakrát nevydělala, ale jestliže si plus minus stále dokázala udržet původní proporce, není dle mého soudu třeba zásadních stížností.

Daleko hůře se však opticky překousává komplexnější pohled na auto, který od počátku napovídal, že tu něco tak úplně nehraje. Ne snad zepředu nebo zezadu, kde je vše při „starém“ - slovo „podivný pavouk“ vytane na mysl až při zkoumání novinky zboku, když poprvé opustíte parkoviště a podíváte se na celý vůz pořádně. Řekli byste si, že hodlám druhý pár dveří kritizovat od začátku do konce? Nikoliv. Sami se podívejte na zkrácené přední dveře, jejichž hrana pod nově viditelným B-sloupkem uhýbá dopředu, nikoliv dozadu, jak je k vidění u třídveřové varianty. Tohle mu škodí poměrně dost. Nakonec i kola jsou od sebe také podstatně dál, což prozradí také tabulka technických údajů. Rozvor se proti třídveřové variantě natáhl o celých sedm centimetrů.

Samozřejmě jsem srozuměn s tím, že u Mini ho od počátku sochali ve víře v praktičtější auto, jenomže po mém soudu se jim ani tohle až tolik nepovedlo. Jakmile totiž budete chtít poprvé dozadu nastoupit skrze přidaná pididvířka, rychle zjistíte, že jsou dost tristně malá i pro instalaci dětských sedaček. Nebudu vám tvrdit, že náš fotograf patří k nejmenším a nejšikovnějším tvorům na planetě, ale u tohoto vozu si při focení poupravil skulpturu lebky při nastupování a vystupování dozadu hned několikrát. Kam tím vlastně mířím? K prvnímu docela podstatnému závěru... Nejenže pětidvířko položilo na oltář praktičnosti docela velkou část stylu, ono ani ve finále na oplátku nezískalo tolik, kolik by se za designový ústupek slušelo obětovat.

O mnoho více se dodatečných 155 milimetrů v celkové délce obtisklo na objemu, potažmo využitelnosti zavazadelníku. Asi by bylo zbytečné tvrdit, že by kohokoliv z potenciálních zákazníků spasilo 67 litrů k dobru, ale pravdou zůstává, že 278 litrů s potenciální možností navýšit objem po sklopení zadních sedadel na maximálních 941 už vypadá podstatně lépe, protože teď může vaše drahá polovička vzít psovi na chalupu dokonce i nový pelech aniž by musela dokupovat střešní box či diskvalifikovat další členy posádky z jízdy na zadních sedadlech. Navíc se kufr vyznačuje pravidelným tvarem a dvojitým dnem, které v nejvyšší poloze umožňuje eliminovat schod vzniklý po sklopení opěráků zadních sedadel. Negativem tak zůstává pouze vyšší nakládací hrana.

Těmito změnami Mini definitivně utnulo dohady majitelů Swiftu, že v zavazadlovém prostoru jejich Japonce převezou více než vy, protože Mini je teď reálně praktičtější. Pokud se ale budeme bavit o zadních sedadlech, s větší slávou se však setkají v zemi vycházejícího slunce... No nic. Co se týče vnějšího kabátku, nedovolil bych si kritizovat jeho ztvárnění jen tak pro nic za nic, ale oproti výchozímu modelu na mě novinka zkrátka a dobře velký dojem nedělala. Vždyť jen zezadu vypadala skoro jako sajdkára, o což se spolehlivě staraly použité pneumatiky o šíři 175 milimetrů. Bohužel, i tyto úzké galusky obuté na zimní období nesly nápisy RCS (Runflat System Component), což neslibovalo na našich silnicích zrovna nejkomfortnější svezení a na jakýchkoliv jiných ani efektivní přenos výkonu na silnici. Jak moc horké to s nimi skutečně bude, na to se podíváme za chvíli.

Tak či tak po prvotním ohledání nemohu říci, že by se mi Mini 5 Door jakkoliv příčilo, prostě mě jen nechávalo několik dní naprosto chladným a takové pocity jsem při konfrontaci s třídvířkem nikdy nezažíval. Minimálně bych asi pro zvýšení atraktivity celého modelu uvítal užitečnější věci než jeden pár pseudodveří navíc. Nemůžu však namítat nic, pokud řeknete, že vás nic z toho, co jsem zmínil, neruší. Každopádně se ovšem sluší dodat, že tohle auto už déle není z hlediska rozměrů takové Mini, jaké vám slibuje jeho název. Přistupme k těm zajímavějším poznatkům.