Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Sportovně zaměřené verze vozů kategorie supermini bývají jen tu větší, tu menší show, ale málokdy od nich můžete očekávat něco více. O to příjemnější je pak zážitek z „ospoilerované” nákupní tašky, která svými výkony dává na frak sebevědomě se tvářícím sedanům vyšších tříd. A právě taková je Mazda2 GTA, malá vzrůstem, velká schopnostmi.

Historie výroby malých vozů sahá u Mazdy do 80. let. Tehdy ji s nabídkou spolupráce oslovil Ford a společnými silami přivedli na svět dvojici Ford Festiva a Mazda 121. Tak vznikla první malá Mazda. V roce 1991 přišla na svět druhá generace, tentokráte v podobě čtyřdveřového sedanu kulatých tvarů. Mnozí z nás ji ještě pamatují, hlavně Evino pokolení ji mělo v oblibě. Následovala třetí generace, což byla Fiesta s jinou tváří. Ta už takový appeal neměla a totéž lze říci o Demiu, které ji v roce 2001 vystřídalo. Zcela nová éra ovšem přišla v roce 2007 s nástupem zcela nového zástupce v této třídě, Mazdy2.

Z tuctového vozu se najednou stala miláčkem publika, tedy té jeho části, která nosí sukně a podpatky. A nezůstalo jen u krásy. Mazda jde totiž proti proudu a snaží se udržovat hmotnost svých vozů na co nejnižší úrovni. To je dnes zcela ojedinělý postoj. Otázkou pak bylo, jaký bude podvozek. První zprávy hovořily o velice příjemných jízdních vlastnostech. Proto jsem byl docela potěšen, když jsem se dozvěděl o možnosti otestovat Mazdu2 GTA, tedy sportovně laděnou verzi se stokoňovým motorem pod kapotou. A nutno uznat, zklamán jsem rozhodně nebyl.

Decentně oblečená sportovkyně

Jak už jsem napsal dříve, Mazda2 dostala do vínku spoustu přitažlivosti. Ano, mnozí pánové se mnou nebudou souhlasit, ale jejich partnerky s nimi v tu chvíli začnou nesouhlasit. Buďme ale upřímní. Sice nám už poněkud zevšedněla, protože se jich na našich silnicích prohání docela dost, ale v jejích začátcích bylo jen málo lidí, kteří by se za ní neohlédli. Nutno dodat, že za verzí GTA se ohlíží překvapivě hodně lidí a pokud ji zaparkujete na nějakém místě s větším výskytem veřejnosti, jistě se najde někdo, kdo si ji přijde prohlédnout.

Nejzajímavěji působí Mazda2 asi při pohledu z boku. Přestože je v bocích poněkud vysoká, nepůsobí zavalitě. Nosným prvkem jsou směrem vzad stoupající linie. Hlavní roli hraje linka táhnoucí se od předního podběhu přes dveře až k zádi, kde na ni navazují do strany protažená světla. Zajímavý je kontrast se spodním okrajem bočních skel, který je veden v menším sklonu. Nad prahem je pak další prolis, který se za dveřmi zvedá vzhůru a harmonicky doplňuje dva předchozí prvky. Zapomenout nelze na prolis nad předním kolem, který navazuje na v souladu s módou výrazně protažené čelní světlomety.

Na dálnici máte s Mazdou2 GTA docela smůlu. Tedy ne, že byste nějak zaostávali za proudem, ale toto autíčko nebudí ve zpětném zrcátku žádný respekt. Jen znalec totiž odhalí větší a jinak tvarovaný otvor sání vzduchu a jinou masku chladiče. Pro zbytek světa jste jen troufalec v nákupní tašce, kterému stejně brzy dojde dech. O to větší je pak překvapení předjížděných řidičů. Ale k tomu se dostaneme.

V případě testované varianty GTA byl decentně sportovní vzhled umocněn „Balíčkem sportovního vzhledu”. Ten sestává z jinak tvarovaného předního nárazníku, jehož spodní okraj imituje spoiler, prahových nástavců, spoileru na horním okraji zadního okna, chromované koncovky výfuku a 16" litých kol s nízkoprofilovými pneumatikami. Třešničkou na dortu byla bílá barva karoserie, která nejen že dala vyniknout všem jejím tvarům, ale také umocnila jistou výjimečnost tohoto autíčka.

Prostoru tak akorát

V dnešních malých autech bývá s ohledem na jejich velikost prostoru dost. Otázkou vždy ale je, jak si výrobce poradil s jeho využitím. Začněme ale někde jinde. Vzhledem interiéru. Osobně si většinou sednu do auta a málokdy si opravdu všímám jeho interiéru. Pokud mi něco nepřekáží, či mi někde něco nechybí, tak mu příliš pozornosti nevěnuji. Proto nechám mluvit něžné pohlaví. Jeho zástupkyně, která se testu účastnila, po usednutí dovnitř prohlásila, že se jí na rozdíl od exteriéru nelíbí ani trochu. To mě vyburcovalo z mé letargie a interiér jsem si také pořádně prohlédl. Nutno uznat, že ani můj zrak nebyl potěšen záplavou černých, podivně uspořádaných plastů. Další hodnocení vzhledu interiéru ale nechám na vás, sám se budu raději věnovat jeho ergonomii.

Začněme u sedadel. Zde přichází na řadu první výhrady. Sedadla mají krátký sedák a příliš měkké čalounění opěradla. Po delší jízdě vás zaručeně bude bolet v zádech. Byť to z fotek může vypadat jinak, boční vedení je spíše omezené a v prudce projížděných zatáčkách se budete po sedáku sunout do strany. Navíc vás do zatížené hýždě začne tlačit část konstrukce sedadla. Další problém nastane, pokud jste poněkud narostli. Řidiči a řidičky vyšší než 190 cm bude trápit fakt, že sedadlo nelze posunout zcela vzad a budou tak sedět příliš blízko volantu.

Od sedadel můžeme přejít k pozici za volantem. Její hledání poněkud ztěžuje fakt, že volant je nastavitelný pouze výškově. Přesto lze, s ohledem na výše popsaný problém, najít minimálně uspokojivou pozici. Obecně se sedí docela vysoko, ale co, jsme přece v městském vozítku. Místa nad hlavou je dostatek, ze stran vás také nebude nic utlačovat. Verze GTA má standardně kůží obšitý volant příjemné velikosti i průměru věnce. V téměř ideální poloze vůči volantu je umístěna krátká řadicí páka a ani kvůli ostatním ovládacím prvkům se nebudete muset nikam natahovat.

Testovaná Mazda2 GTA byla třídveřová a je tak nutno se chvíli věnovat přístupu na zadní sedadla. Je docela nepříjemnou skutečností, že konstruktéři v Mazdě určili jako nástupní pouze stranu spolujezdce. Řidičovo sedalo totiž sice lze sklopit, ale ne už odsunout vpřed. To je nutno udělat manuálně pomocí páky, která je určena k nastavení vzdálenosti od volantu. Nejen že to je nešikovné, ještě si tak „rozhodíte” pracně nalezenou pozici sedadla. Smůlu tedy mají i ti, kteří jsou do prostoru za sedalo řidiče zvyklí dávat třeba tašku s notebookem. U spolujezdcova sedadla je vše tak jak má být a přístup vzad je relativně pohodlný.

Na zadních sedadlech je s ohledem na danou třídu místa dost. Na jedné z fotografií je vidět prostor pro nohy za sedadlem nastaveným pro 180 cm vysokého řidiče. Musím ale přidat jeden zajímavý postřeh již zmíněné dámy. Vysoko posazená hrana bočních oken způsobí, že dítě sedící v sedačce umístěné na zadní lavici neuvidí na okolní svět. Jistě si dovedete představit, co dokáže nudící se ratolest.

Bývaly doby, kdy se výrobci v zájmu co nejsnažšího přístupu do kufru snažili umísťovat nakládací hranu co nejníže. To s sebou ale přináší problémy s tuhostí karoserie a tak je v současnosti hledán kompromis mezi těmito dvěma parametry. V případě Mazdy2 jednoznačně zvítězila tuhost karoserie, protože otvor vedoucí do prostoru zavazadel je nejen malý, ale nakládací hrana je až nepříjemně vysoko. Pánům to vadit nebude, dámám ano. Objem kufru je 250 l.