Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Japonské sympaťačce se dostalo v nové generaci plné salvy Skyactivu a s ní i genů šestky. V prospektech nešetří velkými slovy, co na to činy?

Hirošimská automobilka v posledních letech našla zastání u části ctitelů tradičních hodnot, kteří jinak stěží nacházejí v dnešním světě aut důvody k nákupu nějaké novinky. Tam, kde se konkurence mnohdy až zcela bezmyšlenkovitě ubírá směrem snižování objemu, respektive počtu válců a jejich kompenzace přeplňováním, případně cestou pochybných dobíjecích hybridů a elektromobilů s neméně jasnější budoucností, Japonci pracují na zdokonalování dřívějších, pravověrnými řidiči vyhledávaných receptů.

Mazda své konstruktivní myšlenky shrnuje do technologického pojmu Skyactiv. U skalních fandů musí být řeč o efektivních atmosférických benzinových motorech, hladkých manuálních převodovkách, tužších a zároveň lehčích karosériích a konečně i o související radosti z jízdy. Heslo dříve proslavené spíše ve spojení s BMW by tak mělo dostat nového majitele.

Prémiovým nositelem nové techniky se stal tři roky nazpět nadějný crossover CX-5, náš pozdější test dieselové Mazdy 6 ale ukázal, že na papíře zajímavý soubor Skyactiv v praxi až takové zázraky dělat nemusí. Spásou pro puristy se má stát nová, o řád peprnější generace legendárního MX-5 kabrioletu, ale než na ní dojde, máme čas dát šanci i daleko masovějšímu a pro automobilku nakonec podstatně důležitějšímu vozu.

Tím vozem je už bez překvapení zcela nová generace modelu 3. Předchozí dvě vydání si od zahájení výroby v roce 2003 odvezlo domů přes 3,5 milionu zákazníků, přijít o jejich přízeň a nenalovit další by byl trestuhodný počin, který by mohl značku snadno poslat zase ke dnu. Prosadit se však v segmentu, kde mají pevné pozice německé bestsellery jako Golf a Astra, následované Focusem nebo novým příspěvkem od Peugeotu, není jednoduché. Bez skutečných kvalit prorazit nelze a tvrzení nedostačují. Zejména když na záda funí univerzální Octavia a své budou chtít říci i navrátilci. Stoupání po vysokých schodech je daleko těžší než pád opačným směrem. Mazda to dobře ví a zatím se zdá, že jí to vychází.

S tímto vědomím jsem se na test nové trojky opravdu těšil a náladu mi nezkazilo ani zjištění, že nakonec vyfasuji našemu trhu vzdálenější sedan. Toužil jsem vyzkoušet trojku a je jedno, že tahle konkrétní konkuruje trošku jiné skupince. Srovnání s ostatními hatchbacky se může snažit vyhýbat, ale nikdy se konfrontaci s nimi nevyhne zcela. Ani sedan nemá díky platformě Skyactiv s Focusem společného už vůbec nic a od hatchbacku se bude lišit nanejvýš karosérií. Tento konkrétní kus skrývá v útrobách dvoulitorovou benzinovou jednotku a manuální šestikvalt. Bude to dostatečně lákavý řidičský mix, nebo snad Mazda nešťastně šlápnula vedle? Uvidíme, dá se to snadno zjistit...

Kodo, aneb Kolik Osob Dokáže Odolat?

Zda bych si představil „Duši v pohybu“ prvoplánově jako kus oceli na silnici, nevím. Pokud jde ovšem o designovou filozofii Kodo aplikovanou u posledních modelů, dokážu si přimyslet kola a nejsem v zásadě proti. Mazda totiž bezesporu vyrábí v současnosti nejhezčí Japonce, ze kterých srší energie, které na rozdíl od evropských a mnohdy spíše zdrženivých modelů, dokážou upoutat pozornost i v nenápadném laku. Pokud se nemýlím, ženy obvykle pánské modely aut nekupují a v poslední šestce jich vídám celkem dost. Trojka v tomto ohledu není krokem zpět, připadá mi už pro ty skromnější rozměry minimálně stejně zdařilá, v některých snad ještě vkusnější. Tak nějak unisexovější.

Subjektivní dojem podporuje velmi podobnou maskou chladiče, do které je však tentokrát vsazena poznávací značka. Větší odlišnost pozorujeme také při pohledu na blikače oddělené od hlavních světel i na linkách naznačující svalnatost blatníků. Ty u trojky vedou nikoli pod, ale nad úchyty zpětných zrcátek. Pokud bych měl hledat shodu a další atraktivní detaily, zalíbení nacházím ve stoupajícím pontonu i prolisech spodní části dveří, moc se mi líbí to k zádi se zužující prosklení i zdůrazněná spodní linka oken. Ale to jen tak na okraj.

Záď nejmenšího sedanu značky konečně může dostat i jiné označení než prostě splývavá, naroubovaná či slušně řečeno velmi ošklivá. Velká plocha předchůdce připomínající školní tabuli pokreslenou nevkusnými „malůvkami“ (světlomety a emblémem) je nahrazena o moc pěknějším víkem s prolisy, navíc lemovanými úzkými světlomety. Právě ty zádi opticky značně odlehčily. Tyto partie jsou snad záměrně ostřejší než u větší sestry a vozu to nesmírně prospívá. Navzdory relativně krátkému převisu působí trojka harmonicky a dokonce jí neškodí ani vskutku malá šestnáctipalcová kola s vysokým profilem pneumatik. Je to taková modelka.

Jen pomyslete na Corollu a Astru sedan. Mazda mi přijde o mnoho přitažlivější, má dokonce takový šmrnc, že by jí mohl závidět i prémiový čtyřdveřový konkurent z Německa. Pokud nevíte, o kterém mluvím, prozradím, že pochází z Ingolstadtu. Samozřejmě, že je nová trojka podobná šestce, ale o to také evidentně šlo a nevýhodu v tom rozhodně nespatřuji. V době, kdy už od sebe mají i profíci problém odlišit jednotlivé modely Audi, Mercedesu i BMW, třebaže se velikostí liší klidně o dvě třídy, to není vůbec nic divného.

Mix svalnanatosti, dynamiky a elegance spolu s ladností přináší po mém soudu vizáž, kterou konečně můžeme nazývat japonskou krásou. Kodo si tedy v případě Mazdy 3 překládám jako „Kolik Osob Dokáže Odolat?“. Odpovězte si sami. Já predikuji, že mnoho jich nebude a pokud ano, budou se rekrutovat spíše ze starší části populace. Možná, že se mi sedan líbí dokonce víc než hatchback a to je pokrok, který bych nečekal obecně a u Japonce už vůbec ne.