Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Nejmenší Lexus by jako obvykle rád útočil na pozice držené tradiční evropskou konkurencí, novinka místo toho zatím ale spíš orá pole neorané. Co za tím vězí?

Když se začtete do některého z nepřeberných testů nových aut publikovaných denně na českém internetu, zjistíte zpravidla na několika prvních řádcích, jestli se autorovi inkriminovaný vozík líbil, zda má averzi k dané značce, případně zda by ho více nebavilo psát pojednání o zápase v pozemním hokeji. Takže na okraj asi takto - Lexusy mám rád, psát o autech mě baví a z hybridních aut mám smíšené pocity. No a samozřejmě se snažím být v rámci možností objektivní (tedy v rámci své subjektivity zohlednit více relevantních pohledů, než ten ryze vlastní).

Japonský velkopodnik na motorová vozidla (rozumějte Toyota) je mi už dlouhá léta sympatický svým vytrvalým prosazováním něčeho, čemu se ostatní donedávna jen shovívavě posmívali. Nejde ani tak o to, jestli mají hybridní auta až takový převratný smysl, jaký jim výrobce přisuzuje (co mu také zbývá jiného), ale spíš o onu snahu přijít za cenu nezměrných nákladů i horších prodejů s něčím novým, snad i opravdu prospěšným. Lexus CT200h je bez skrupulí výhradně hybridním autem, což je v daném vývojovém stupni evropské společnosti neodpustitelný hřích, který jej dopředu diskvalifikuje z rovného boje s jedničkovým bavorákem nebo á-trojkovým Audi, jakkoliv oba německé konkurenty v mnohém předčí. Zkuste se tedy při čtení oprostit od této srovnávací optiky, protože i základní cenovka „cétéčka“ je pro koupěchtivé masy aplikující běžná tržní měřítka z kategorie „mimo soutěž“.

Pomíjivý a stále ještě dost diskutabilní pocit spásy budoucích generací je jistě pěkná věc, přináší ale malý Lex kromě vyšší ceny něco víc než obyčejný Prius?

Osobitý tlouštík

Zatímco Priusu se díky jeho typickému „hybridnímu“ designu dostává v některých kruzích přijetí hodné osoby s Davidovou hvězdou na klopě za Protektorátu, Lexusy svojí eko „úchylkou“ zdaleka tolik neprovokují a to ani v případě výhradně hybridního „cétéčka“.

Po úvodních rozpacích jsem nakonec došel k závěru, že se mi jeho neobvyklá bachratá karoserie docela líbí. Předek se podobně jako u typu IS snaží vcelku úspěšně navodit dojem neskrývané agrese nenápadně připomínající vzhled pětidvéřové Imprezy, působí zkrátka zcela opačně, než byste od mírumilovného hybridu čekali. K tomu je tady charakteristické „L“ v masce chladiče podbarvené hybridní modří a módní linka LED v hlavních světlech. Boční profil 1 430 mm vysoké karoserie s velmi nízkým aerodynamickým odporem (Cx = 0,28) působí dojmem vysoké robustnosti a sedmnáctková kola se ve svalnatých proporcích div ne ztrácejí.

Originalitu nelze upřít ztvárnění zadních partií, kde zaujmou pomocná boční okénka plynule navazující na sklo pátých dveří podobně jako třeba u Mercedesu ML. Lidé s bujnou fantazií by tak snadno mohli nabýt dojmu, že jde o něco na způsob sportovního kombi. Samotné zadní čelo působí notně podsaditě, sportovní dojem umocňuje boubelatý nárazník s funkčním difuzorem a nízké okno s výrazným křidélkem. Odpustit si konstruktéři mohli levně vyhlížející proutek antény, povedené je naopak ztvárnění koncových svítilen, jak jinak než s diodovou výplní. Kdo by snad po téhle sportovní mystifikaci zapomněl s kým má tu čest, toho na pravý charakter auta upozorní modré štítky s nápisem hybrid v dolní části zadních dveří.

Dynamický styl uvnitř

Zákazníci Lexusů jsou z jejich interiérů zvyklí na špičkovou kvalitu a měrou vrchovatou se jim jí dostane i v řadě CT, v našem případě v nejlepší výbavě Premium. Vnitřek zde skýtá líbivé tvary korespondující s dynamickou vnější vizáží, které běžného řidiče neuvádí v rozpaky kosmickými hybridními kreacemi jako Honda Insighnt nebo Prius.

Potřeba minimalizace odporu vzduchu stylizuje řidiče hybridních aut často do poněkud paradoxní role pilota dravého sporťáku z osmé nebo deváté dekády minulého století. Platí to o Priusu, platí to o Insightu a platí to i o CT200h. Řeč je o proklatě nízkém posazu za volantem, jaký byste u konkurence skutečně pohledali. Sezení je opravdu až komicky nízké a mnoha soudobým autům se tak díváte jen kamsi do pasu, asi tak jako z nějakého klasického anglického roadsteru nebo z Citroenu CX s porouchanou hydraulikou. Nám něco podobného rozhodně nevadí, u auta tohoto typu, tím spíše pak od Toyoty, bychom ale čekali něco docela jiného.

Řidič má navíc překvapivě dobrý výhled, když mu jej do stran příliš neomezují subtilní A-sloupky a s orientací o dění za autem zas vypomáhá parkovací kamera s velmi ostrým barevným obrazem, kde přímo vidíte i nárazník vašeho auta. Mimo to jsou samozřejmě k dispozici i poněkud naddimenzovaně působící vnější zpětná zrcátka.

Sport ale nezůstal jen u výšky sedadla nad podlahou. CT200h nabízí asi nejlepší sériový volant v kompaktní třídě, s jakým jsem měl tu čest. Je krásně buclatý a především má příjemně malý průměr. Na jeho třech ramenech má místo ovládání tempomatu, rádia i palubního kompjůtru. Samotné sedačky potažené perforovanou kůží představují vysoký standard, což nic nemění na tom, že jejich boční proporce by snesly výraznější tvarování. Navzdory slušné šířce kabiny jsem se potýkal s dojmem jisté stísněnosti v příčném směru zapříčiněné do značné míry rozměrným středovým panelem. Jde nicméně spíš o optický klam, protože v úrovni kolenou ani loktů jsem žádný fyzický útlak nepociťoval.

Tvary přístrojovky jsou podle mého gusta - je nízká, kompaktní, špičkově slícovaná a hlavně přehledná. Potěšilo mě, že Lexus setrval u klasického ztvárnění středových výdechů topení a neobklíčil jimi na výšku centrální displej, jak se k tomu dnes zhusta děje. Displej totiž spočinul v samostatném zaklápěcím modulu na vrcholu přístrojovky, přičemž jej lze polohovat i zcela sklopit. Veškeré dění na multiobrazovce se ovládá velmi šikovně pomocí joysticku na středovém panelu, který pracuje na podobném principu, jako počítačová myš. Samotné menu by podobně jako navigace mohlo mít přívětivější grafiku a také českou mutaci jsme v seznamu volitelných jazyků hledali marně. Pod výrazným zlomem s ovládacím centrem topení najdete skloněnou rovinu s vypiplanými tlačítky hutného audiosystému Mark Levinson, voliči jízdních režimů nebo vyhřívaním sedadel. Pod krytkou zde mají své místo i vstupy pro USB a iPod. Přehledný přístrojový štít dává řidiči hned několik indicií, že tady není něco „v pořádku“. Předně za normálních okolností chybí otáčkoměr, který je v běžném jízdním režimu nahrazen čímsi na způsob ekonoměru. O tom ale až v další kapitole.

Nad rámec zvyklostí ve třídě luxusních kompaktů malý Lexus rozhodně nevybočuje v disciplíně prostor na zadních sedadlech. Už nastupování může být pro osoby vyšší 180 cm poněkud útrpné, protože zadní dveře se neotevírají zrovna moc doširoka a je zapotřebí se řádně přikrčit. Uvnitř se očividně nepočítalo s prostředním pasažérem, jakkoliv není skoro vůbec obtěžován středním tunelem. Ti krajní mají poskrovnu místa nad hlavou, před koleny to ještě jakžtakž ujde. Na pravé straně vedle sedadla nápadně vystupují výdechy chlazení baterie pod podlahou kufru. Jeho základních 275 litrů opravdu není žádný zázrak. Litry jsou alespoň prakticky rozděleny mezi menší prostor v plastové vaně pod dnem a objemem nad dnem. Po sklopení sedadel vzniká rovná, 139 cm dlouhá, plocha. U auta bezmála za milion si nemohu odpustit kritiku pár levných detailů, jakkoliv se Lexus již takřka bezvýhradně oprostil od prvků známých z obyčejných Toyot. Jsou to hlouposti, ale přesto - kde jsou trojblik (ten by nám až tak nechyběl, ale někdo by jej postrádat mohl), plynové vzpěry kapoty nebo elektrické seřizování sedadla spolujezdce? A co ta křehká schránka před ním?