Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Land Rover vždy vyráběl jen modely s pohonem všech kol, ale to se s příchodem letošního roku změnilo. K čemu je dobrý Freelander 2WD?

Land Rover Freelander je téma, které se na našich stránkách už objevilo. Naposledy jsme zkoušeli edici Sport, kterou nejlépe vystihuje charakteristika „sportovně nesportovní“. Dnes testované provedení je ale svým způsobem daleko zajímavější. Jde totiž o základní verzi, a ta, jak už bylo zmíněno v úvodu, není vybavena pohonem všech kol.

Teorie říká, že by to mělo přinést hned několik výhod. V první řadě to je nižší pořizovací cena. Díky absenci systému rozvádějícího sílu motoru na všechna kola snížíme výrobní náklady a v konečném důsledku můžeme nabídnout vůz vypadající jako kterýkoliv jiný Freelander zákazníkům, kteří tohle auto chtějí, ale zároveň nemají na svém účtu množství peněz potřebných na verzi s pohonem 4x4. Dost zásadní otázkou je, o kolik bude eD4 v porovnání se čtyřkolkou levnější a jak jsou nastaveny další příplatky. Jinak řečeno, pokud bych měl připlácet za navigaci 20 000 Kč a na podobné úrovni by se pohyboval příplatek za systém 4x4, pak se na nějakou navigaci s chutí vykašlu a raději si pořídím mezinápravovou spojku Haldex. V tu chvíli by se totiž Freelander eD4 stal úplně zbytečný.

Ale nejde pouze o cenu. Absence spojovacích hřídelů, mezinápravové spojky, nebo zadního diferenciálu, to všechno jsou kila dolů. Další výhodou základního Freelanderu by tedy mohla být nižší hmotnost a to je v konečném důsledku plus s ohledem na spotřebu paliva. Přesně řečeno je eD4 oproti TD4 lehčí o 75 kilogramů, což není mnoho, ale lepší než nic. Zřejmě i kvůli spotřebě paliva přidal výrobce do označení modelu písmenko „e“, které všem dnes evokuje spíše ekologii.

Možná jste si všimli, že se v předchozích odstavcích až podezřele často objevuje fráze, „měl by být“ a podobně. Důvod je prostý, teorie je totiž jedna věc a praxe je věc úplně jiná. Takže základní Freelander eD4 by měl být dostupný pro další, ne tak movité zákazníky a měl by být také o něco úspornější. Jenže tomu tak není. Ač jsem se během testovacího týdne hodně snažil, obávám se, že se mi smysl této verze najít nepodařilo.

Freelander jako každý jiný

Land Rover Freelander eD4 na první pohled nepoznáte. Na jednu stranu to můžeme považovat za výhodu, na druhou stranu by určitě neškodil alespoň malý akcent na „eko“ speficika této verze, čímž by základní provedení dostalo alespoň nějaký smysl. Ale budiž. Když budete chtít ušetřit na pořizovací ceně a sáhnete po tom nejdostupnějším, co vůbec v nabídce automobilky Land Rover můžete najít, pak to váš soused, pokud vám nebude vůz důkladně okukovat, nepozná. Jediným poznávacím znamením je malý štítek na víku zavazadelníku. Nic víc.

Freelander je lidově řečeno krabice. Už jsem to psal několikrát a znovu to zopakuji. Designéři této automobilky snad používají při návrhu karoserie maximálně pravoúhlý trojúhelník (ano, uznávám, že u nového Evoque k tomu přibrali i úhloměr) a že je to tak v největším pořádku. Hrany mohou na první pohled některé zákazníky odradit, nakonec tu máme přece kinetický design automobilky Ford nebo fluidní tvarování Hyundai, jenže hrany jsou zaprvé praktické a zadruhé se neokoukají. Vzpomínám si, jak jsem si poprvé před Hyundai ix35 sedl na zadek. Takové křivky a linky, to tu ještě nebylo. Jenže do redakce přijel jeden, druhý, třetí testovací kousek a rázem se z krasavce stala tak trochu šedá myš. Naopak jednoduché tvary budou vypadat i za deset let stejně dobře, jako teď.

Provedení eD4 nemá žádné spoilery ani černě lakovanou mřížku chladiče, pořád ale vypadá velmi dobře. Vínová barva autu nadmíru sluší. Co mu naopak na vzhledu moc nepřidalo, byly sedmnáctipalcové disky, které se zdají v kontextu velké karoserie poněkud malé. Však designéři Land Roveru moc dobře vědí, proč dali k designově zaměřené edici Sport parádní devatenáctky. Jen pro doplnění ještě uvedu, že to úplně nejdostupnější provedení stojí na discích ještě menších - o průměru šestnáct palců.

Béžová mu sluší

Za posledního půl roku je tento Freelander v pořadí už třetím exemplářem, který se mi dostal do rukou. Abych byl upřímný, hledat stále nové věci, o nichž jsem se dosud nezmínil, je čím dál těžší. Nicméně jedna podstatná záležitost se v případě eD4 přeci jen objevila. Ať se kouknete prakticky do kteréhokoliv jiného testu konkurenčních magazínů, pokaždé v něm najdete zmínku o tom, že je interiér Freelandera zastaralý a že vypadá lacině. Je to jednoznačně pravda a nakonec také já osobně jsem tento vůz za laciné plasty kritizoval. Ono to totiž vzhledem k pořizovací ceně a vzhledem ke konkurenci nepůsobí úplně nejlépe, jenže... Kdybych měl sečíst kilometry ujeté s Freelanderem, pak se dostanu zhruba k číslu 4 000. Mohu vám s klidným svědomím sdělit, že čím více jsem s nejdostupnějším Land Roverem jezdil, tím méně mi zmíněné laciné plasty vadily. Naopak. Středový panel sice nevypadá, nijak hodnotně, jenže jednotlivé „čudlíky“ jsou pěkně velké a i když se to na první pohled nezdá, řidič se v nich výborně zorientuje.

Celkově není po stránce ergonomie Land Roveru Freelander moc co vytýkat. Když tedy prominete fakt, že občas nějaká ta část interiéru zrovna neodpovídá pořizovací ceně pohybující se kolem hranice 800 000 Kč, pak se vám bude uvnitř líbit. Kromě „čisté“ ergonomie boduje testovaný model také prostorem. Místo pro zadní cestující je nadprůměrné a do zavazadelníku toho naložíte také více než dost. Náš konkrétní vůz se dostavil k testu s pěkným světlým interiérem. Béžová barva dobře ladí s červeným lakem karoserie a vypadá hodnotně. Jenže má jednu zásadní nevýhodu, na sedačkách je díky ní vidět absolutně všechno, o čemž svědčilo hned několik fleků.