Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Nadupanou třídu kompaktních SUV vloni obohatila dravá korejská dvojčata. Dnes otestujeme to s tradičnějším názvem a zbrusu novým turbodieselem.

Když se automobilka Kia v roce 1994 skromně vplížila na český trh, měla v nabídce dvě auta. Ohyzdnou čtyřdveřovou Sephii a o poznání sympatičtější teréňáček jménem Sportage, o němž dnes už málokdo ví, že byl postaven na podvozkové platformě nákladní Mazdy série E a některé mechanické skupiny sdílel i s Fordem. Zajímavostí bylo také to, že vozidla pro evropský trh kompletovala známá karosárna Karmann z německého Osnabrücku. První generace vydržela ve výrobě dlouhých devět let a v roce 2004 ji nahradila druhá těžící už ze spojení s Hyundai a utvořila tak tandem s modelem Tucson.

Hyundai si moc na tradiční názvy nepotrpí, zato crossover od automobilky Kia se jmenuje stále stejně a v nejnovějším provedení opouští montážní linky moderního závodu ve slovenské Žilině. K dvojici původních motorizací (po jednom benzínovém a naftovém dvoulitru) se výrobce na sklonku loňského roku vytasil se dvěma žhavými novinkami. Na přímovstřikovou jedna šestku GDi se podíváme jindy, dnes je tu o deci větší turbodiesel CRDi s pohonem pouze předních kol.

Jeden hot a druhý čehý

U nové Sportage je evidentní ústřední snaha návrhářů splnit firemní zadání a maximálně odlišit jejich výtvor od konkurenční nebo chcete-li sesterské ix35. Výsledek opravdu není špatný minimálně v tom, že Sportage vypadá mnohem výrazněji než její sok, ať už se vám její vzhled líbí, nebo nikoli.

Na první setkání vyhlíží jaksepatří futuristicky, spíš jako nějaká studie budoucnosti z některého amerického či asijského autosalonu než jako sériový rodinný měšťák. Může za to v především monumentální přední partie s dominantní maskou a dramaticky protáhlými hlavními světly, jakou by v klidu mohlo nosit „esúvéčko“ ráže Audi Q7 a spol. Zajímavý je zde také podkovovitý tvar předních mlhovek a ve světlech integrované LED pro denní svícení, které byly standardem testované výbavy Comfort Plus. Zdání velkého malého auta velmi zásadně podporují také pořádně vysoký ponton karoserie a jaksepatří svalnaté boky. Rubem téhle impozantní bytelnosti jsou malá okna (všechna) a s tím spojený zhoršený výhled posádky. Ale to ještě probereme dále.

Jednoznačnou dominantou bočního pohledu je supertlustý zadní sloupek a lá VW Golf, který zapříčiňuje absenci malého trojúhelníkového okénka jaké má ix35 i velká část konkurence - pro originalitu auta rozhodně velké plus. Do boků současně výrazně zasahují ostré cípy předních i zadních světel, v celé té mase se naopak poněkud ztrácejí kola, byť jejich sedmnáctkový rozměr odpovídá velikosti vozu a zvyklostem ve třídě.

Zadní čelo s vysoko horizontálně situovanými svítilnami působí sportovněji než je realita, ve městě se jistě bude hodit praktický černý plast v dolní části nárazníku.

Kvalita bez identity

Provedení interiérů v minulosti rozhodně nepatřilo k nejlákavějším vývozním atributům automobilů značky Kia a i přes patrné zlepšení není vnitřek Sportage důvodem, kvůli kterému bych naklusal do příslušného autosalonu. Důvod je prozaický. Když si sednete do některého evropského nebo japonského auta, hned dobře víte, že tady ten s tou změtí tlačítek je Opel a tady ta kosmická věc zase Honda. Korejská auta jsou ale uvnitř pořád tak nějak na jedno brdo, lhostejno, jestli se jmenují Karel nebo Michal (Kia nebo Hyundai), hlavně nikoho neurazit a na nic nezapomenout. Zpracování je přitom velmi dobré, to samé platí i o ergonomii.

Kia se u Sportage pokusila osvěžit vzhled přístrojovky výrazným horizontálním členěním a nutno uznat, že něco do sebe to má. První nasednutí, a s tím spojené investigativní porozhlédnutí se okolo však přináší jedno nepříjemné zjištění. Zatímco zvenku je Sportage opravdu nepřehlédnutelná, pohled zvnitřku ven je pro změnu dost nepřehledný, což už tak pozitivně nezní. V první řadě jsou tu hodně tlusté A sloupky, za které se mi v dejvickém šeru skryl i kloubový autobus. Vysoká linie bočních oken se při postavě nad 180 cm ještě snese, ale výhled dozadu je vpravdě tristní. Mohou za to především superširoké zadní sloupky a miniaturní okno pátých dveří. Ještě, že tu byly ukřičené parkovací senzory.

Přístrojovka na rozdíl od Hyundai ix35 preferuje praktické rudé podsvícení, takže vše potřebné na vás pěkně vřele září. Klasicky poskládanému přístrojovému štítu dominuje velký tachometr, také ostatní tři budíky jsou pěkně analogové. Palubní kompjůtr s jehož displejem se shledáte příhodně uprostřed tachometru, poskytne všechny zásadní informace o jízdě, jeho ovládání tlačítkem se sice nevešlo na volant, ale i na levé straně štítu je dobře po ruce.

Uspořádání středového panelu sice postrádá větší originalitu, zato je maximálně přehledné a funkční. Mezi svisle orientovanými výdechy topení rozvaluje svůj snadno čitelný displej rádio s USB a iPod vstupy před šaltpákou, o schod níže pak najdete panýlek s intuitivním ovládáním automatické topné a chladící soustavy. Trojramenný volant testované verze Comfort plus nepostrádá tlačítka tempomatu, telefonu ani rádia a drží se nad očekávání příjemně.

Kabina Sportage je zejména vepředu velmi prostorná, vyniká hlavně prostor na šířku jakož i nad hlavami cestujících. Do tohoto obrázku příkladně pasují i pohodlné sedačky velkorysých rozměrů, jejichž horší boční vedení v tomto případě ani tolik nevadilo. Křesílkům nechybí elektrické vyhřívání, což se překvapivě v sérii týká i obou bočních míst vzadu. Také na zadní „trojku“ se dobře nastupuje a všestranný dostatek místa zde najdou dva průměrně vzrostlí pasažéři bez ohledu na aktuální seřízení předních sedaček. To nic nemění na tom, že je tu o 90 mm méně prostoru nad hlavou a o centimetr míň šířky v oblasti loktů než vpředu. Pakliže měříte nad 180 cm a stejně tak pasažér sedící před vámi, pohodlí už je méně. To bez ohledu na cokoliv dalšího platí pro prostřední místo, které sice uspokojí na šířku, v ostatních směrech je to ale bída nehledě na nepohodlný tvar sedadla.

Sportage neoplývá právě největším zavazadlovým prostorem. Když už překonáte nakládací hranu ve výšce 780 milimetrů nad zemí a vypořádáte se vstupním otvorem o rozměrech 1090 x 780 mm (menší než u Hyundai ix35), zírá na vás notně mělký kufřík s malou výškou mezi dnem a roletou. V tomto případě bych pro zvětšení litráže možná i obětoval jindy vítanou plnohodnotnou rezervu. Ve firemních tabulkách se přitom příslušná objemová hodnota tváří velice sebevědomě - 564 litrů základního objemu by Sportage ve třídě řadilo na piedestal. Leč chyba lávky. I méně zdatného aritmetika při pohledu do kufru trkne, že tady není něco v pořádku. Hádáte správně, ona luxusní hodnota je změřena až ke stropu a nikoli jen pod roletu, jak by se pro objektivitu slušelo. Když vezmete v potaz reálně využitelné rozměry do výše rolety, dostanete se stěží na 350 litrů, což opravdu není žádný zázrak. Alespoň, že asymetricky dělená zadní opěradla jdou sklopit pěkně do roviny se dnem kufru, aniž by se jakkoliv muselo hýbat se sedáky (stejně to nejde).