Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Cee'd SW s lepší benzínovou jedna-šestkou doplňuje obrázek nabídky korejského koncernu. Neoslní tolik jako hatchback, ale ani nezklame.

Letošní rok se na Autoforu tak trochu nesl ve znamení korejských dvojčat Hyundai a Kia. Někteří nás dokonce osočovali z toho, že se stáváme hlásnou troubou PR-oddělení těchto značek, ale věřte, že nikdo z nás od zástupců korejského koncernu nedostal nic jiného než klíčky od půjčeného auta. Naše články jsou jen reflexí faktu, že se Korejci vyšvihli o patro výš. Jejich nové modely mají zajímavý design, vzrostla kvalita používaných materiálů, technika v ničem nezaostává, naopak v lecčems překonává konkurenci a to vše se stále dá pořídit za zajímavé ceny.

Celý příběh začal loňským testem Hyundai i40 CW, který jako první naznačil, že s novou firemní tváří přichází i kvalitativní posun. Opravdovým průlomem v našem vnímání ale byly až jarní testy kompaktů Hyundai i30 a Kia Cee'd. Nejenže potvrdily to, co i40 jen naznačila, ony zamíchaly naším interním žebříčkem atraktivity aut v daném segmentu. Od té doby je používáme coby měřítko pro všechny nové přírůstky do „třídy Golf” a stále dokola zjišťujeme, že Korejci zbytek nejen dohnali, oni ho svým způsobem překonali. Z naší strany dokonce zazněla otázka, co bude muset konkurence udělat, aby se jim vyrovnala.

Už to opět skoro zní, jako by mi pod stromečkem přistál nějaký balík ze Soulu. Ne, jen jsem zrekapituloval to, co jste se u nás mohli dočíst už dříve. A bylo toho ještě o kousek více. Jako předvánoční předkrm jsme vám předložili test i30 kombi, který opět prokázal, že co na jaře vyrostlo, první mráz spálit nedokázal. Přestože to tentokráte nebylo úplně bez ztráty květinky, ani prodloužená verze i30 nezklamala. Posledními dvěma dílky, které zbývalo doplnit k úplnosti obrazu, jsou recenze Cee'du SW a motoru 1,6 GDI.

Je mým úkolem přinést vám v podobě tohoto testu oba najednou. Úkol to není právě lehký, všechny předchozí texty pochází z klávesnice experta Fran.., promiňte, Pavla a já si momentálně přijdu v podobné pozici, v jaké je zbytek světa proti i30 se Cee'dem. Hlavní otázkou ale není, jestli se dokáži nastavené laťce vyrovnat po literární stránce, důležitější bude najít odpovědi na otázky ohledně kvalit testovaného auta a motoru. Bude 1,6 GDI o tolik jiný, než poněkud zkritizovaný 1,6 CVVT v i30? A co se stalo s naladěním podvozku Cee'du SW, také bude trpět přidáním batohu? V neposlední řadě je tu také otázka, jak je na tom Cee'd s kvalitou montáže. Původně testovaný hatchback byl jen předprodukční kousek, ve kterém se přece jen objevilo několik vad na kráse. Na to všechno se dnes podíváme.

Osobitější a vzdušnější kabát

Snad nebude považováno za chybu, když tentokráte poněkud zjednoduším kapitolu týkající se vnějšího designu. Příď a střední část karoserie je u hatchbacku a kombi shodná a těžko u ní vymyslím více, než co už bylo řečeno v předchozím testu. Doplním jen několik osobních postřehů. V dnešní době má většina nových aut kvůli diktátu EU nafouklou příď. Je pak příjemné potkat auto, které má místo kulaté přídě vzdáleně připomínající nos Gerarda Depardieu skromnější „čumák”. Příď Cee'du působí zásluhou „piškotoidní” masky docela nízkým dojmem, který podtrhuje ploché víko motorového prostoru. Celá příď jakoby snad ani nepatřila ke zbytku, protože ten je poněkud přefouknutý jak u krátké, tak u dlouhé varianty.

V obou případech na relativně subtilní příď navazuje kabina s vysokou střechou. U hatchbacku ji zakončuje baculatá záď vzdáleně připomínající Seat Leon právě doslouživší generace. Právě ta spolu s malou plochou prosklení stojí za poněkud těžkopádným dojmem z krátké verze. „Eswéčko” je dle mého názoru elegantnější. Pokud pominu prodloužený zadní převis, je hlavním rozdílem jiný tvar bočních oken a výrazně subtilnější C sloupek. Ze zádě zmizela zakulacenost ocumlaného bombónu, nahradily ji výraznější přechody a prolisy.

Při pohledu zezadu je zřejmé, že zatímco u hatchbacku hraje prim tuhost karoserie a praktičnost poněkud musela ustoupit stranou, u kombi je tomu přesně naopak. Nakládací hrana je na úrovni podlahy kufru, takže asi tak o 15 cm níže než u výchozí verze, a současně byl na maximální možnou míru zvětšen nakládací otvor. Tomu samozřejmě musel být přizpůsoben i design. Páté dveře jsou tak výrazně větší. Přibyly na nich dva výrazné, proti sobě orientované prolisy protažené až do stran, které záď opticky snižují a rozbíjejí jednolitou lakovanou plochu. Také světlomety byly prodlouženy směrem do středu. Jako celek to opět vyvolává pocit déjà-vu. Jen tentokráte už nelze tak lehce najít odpověď na otázku, kde jen jsme něco takového už viděli.

Interiér s otazníky

U Cee'du došlo k opačné situaci než u i30. Hatchback od „Há” byl velmi dobře vybaven, kombi zase zůstalo při zemi. Krátký Cee'd nebyl úplný chuďas, ale v SW toho bylo citelně více. To se k testu dostavilo v nejvyšším stupni výbavy Exclusive, kterou rozšířila řada příplatkových prvků. Bylo by ale přehnané hovořit o špičkové verzi, jakou si v reálu nikdo nekupuje. Naopak, našlo by se pár prvků, např. xenonové světlomety, které bych při objednávce zaškrtnul. V podstatě ale nechybělo nic důležitého. Na druhou stranu byly ve výbavě i takové vymoženosti, jako bezklíčový vstup s LED osvětlením ve dveřních klikách či vyhřívaný volant. Bez těch by se jistě dalo obejít, ale nutno uznat, že obzvláště ten volant jsem si opravdu užil. V době testu mrzlo až praštělo a v těchto podmínkách je vyhřívaný volant darem z nebes.

Možnost objednat vyhřívaný volant není zrovna běžná, nelze to však považovat za nějakou známku exkluzivity. Interiér Cee'du naopak tyto drobnosti potřebuje, aby celkový dojem z něj nezanechával mírně trpkou příchuť. Jako celek totiž představuje směs poněkud nesourodých materiálů. U předprodukčního hatchbacku jsme kritizovali plasty kvalitou připomínající fixou přebarvený kelímek od jogurtu. Bohužel, v tomto už k podstatné změně nedošlo. Celá spodní část palubní desky včetně bočních stran středového tunelu je z materiálu, který jasně naznačuje, že se někde šetřit muselo. Za přímo nehezký detail považuji tlačítko pro otevření schránky před spolujezdcem. S těmito levnostmi pak kontrastuje zajímavě tvarovaná přístrojová část dekorovaná lesklým černým plastem a dveřní panely potažené umělou kůží. Obdivuji dřevěné obložení vyvedené v klavírním laku a čalounění z pravé kůže, jejich plastové imitace mi ale přijdou spíše dětinskou hrou na luxus. Umělá kůže není příjemná na dotyk, na leskločerném plastu září každé zrnko prachu či otisk prstu. Kdyby alespoň zůstalo jen u přístojové desky, v Cee'du jsou takto ozdobena i dveřní madla a asi není třeba zdůrazňovat, že u těch se otiskům prstů vyhýbá poněkud obtížně.

Vrátím se ještě ke zmíněné přístrojové části. Za celou dobu jsem se nezbavil dojmu, že je umístěna zešikma. Pokaždé, když jsem se podíval na přístroje, měl jsem pocit, že je střed otáčkoměru výš než u palivoměru. Snad to byl jen optický klam a ne záměr tvůrce, faktem ale je, že to působilo jako křivě pověšený obraz.

Dost bylo okopávání kotníků, Cee'd má i řadu dobrých vlastností. O špičkových sedalech padla zmínka již v dřívějším testu, já to mohu jen potvrdit. Jsou výborně tvarovaná s příjemným čalouněním, jen někomu by mohl mírně vadit fakt, že jsou docela tvrdá. Otlaky na pozadí by ale nehrozily ani Twiggy. Stejně tak potvrdím výbornou kvalitu montáže. Nebýt občas se ozývajícího pouzdra rolety kufru, nebylo by po této stránce co vytknout.

Hlavní interiérovou změnou je samozřejmě nárůst prostoru pro pasažéry cestující ve druhé třídě a zavazadla. Dozadu se relativně pohodlně usadí dospělý cestující i v hatchbacku, v kombi je přece jen vzdušněji v horní části kabiny. Do kufru se vejde 528 l, tedy naprosto stejně jako do i30 kombi, a vejde se tam např. i kompletní kočárek včetně hluboké korby a sporťáku.