Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Nejracionálnější verze XF ukazuje, že za relativně malý peníz lze získat hezké a dobré auto. Daň v podobě projevu motoru je ale příliš vysoká.

Jaguar býval a pořád ještě je spíše marginální značkou. Časy se ale mění a z exotiky se pomalu stává zboží, které zákazníci přestávají přehlížet. Základem této změny jsou nové modely a také jiný přístup importéra. O český trh se stará rakouská pobočka mateřské firmy a její snahu o uvedení britských sportovců na náš trh rozhodně nelze brát na lehkou váhu. Nosným modelem je přitom nejmenší sedan v nabídce, v reálu ne zrovna malé XF.

Snad právě proto se nám daří testovat ho v tolika možných podobách. Premiéru si u nás odbyl ve velmi racionálně zaměřené podobě, tedy sedanu se čtyřválcovým dieselem pod kapotou. Ze značné míry se jeho test zabýval otázkou, jestli je vůbec ospravedlnitelné kombinovat noblesní vůz značky, která se u nás stále ještě těší výjimečné pověsti, s pohonnou jednotkou tak plebejského původu. Odpověď sice nebyla jednoznačná, ale nepřišlo nám to jako nejvhodnější kombinace.

Podruhé už takové pochyby nebylo potřeba řešit, do rukou se nám dostalo auto z úplně opačného konce nabídky, model XFR. Taková „eMpětka” je vedle něj tuctovka, kterou potkáte pomalu na každém rohu. Ovšem podle toho, co jsme měli možnost poznat, zcela neoprávněně. Nabroušené XF je stejně dobré jako ikona s ///M ve znaku, jen to dělá trochu jinak.

Od zpěvu osmiválce a vůně spálené gumy jsme se pak za doprovodu předení elektrických motorků otevírajících páté dveře přesunuli k verzi zaměřené na evropské taťky od rodin. Jaguar nám i zbytku Evropy představil teprve čtvrté kombi ve své historii, XF Sportbrake. Kolega ho odzkoušel na britských cestách a vystavil mu docela pozitivní vysvědčení. Konečně dobrý kombík s kočkou na masce, prohlásil po svezení s šestiválcovou verzí.

Evropský trh ale žádá ještě něco jiného. Už i šestiválce jsou pomalu pro zbohatlíky a vrahy ledních medvědů, idolem se stávají ekonomické verze s naftovými čtyřválci. Sám Jaguar očekává, že právě tuto verzi si objedná 80% kupců rodinně zaměřené varianty. Otázkou tedy je, jestli a pokud ano, tak jak velký kompromis Sportbrake představuje. A jestli si v konečném účtování na své konto připíše větší úspěch než jeho předchůdce X-Type kombi.

Designem boduje

Design moderních Jaguarů nebyl vždy předmětem obdivu. Příkladem budiž předchůdce modelu XF, S-Type. Ten byl prvním příspěvkem Jaguaru do vyšší střední třídy a doprovázel ho záměr přinést trochu tradičního britského konzervativismu do sféry, které vládl Mercedes-Benz třídy E. Myšlenka dobýt tyto vody vznikla ještě za panování Sira Williama Lyonse, zakladatele firmy, a přestože v době vzniku vozu vládli v Coventry pánové od Fordu, vývoj byl v plně režii Jaguaru. Snahou bylo dosáhnout moderní interpretace klasických tvarů, jenže výsledek byl od počátku zván retro. A čím déle byl S-Type na trhu, tím méně jeho vzhled přitahoval zájem kupců.

V roce 2007 byl odhalen koncept C-XF, který předznamenal novou éru ve vzhledu kocourů. Britští novináři o něm mluvili jako o senzaci, zbytek světa to vzal s trochu větším klidem, přesto i tak se ozvalo mnoho pozitivních hlasů. To platilo i pro sériové XF, které se od vzhledu konceptu přece jen mírně odklonilo. C-XF ale přišlo znovu na scénu před dvěma lety, protože facelift XF byl přesně ve znamení návratu ke konceptu.

O příchodu verze kombi se spekulovalo docela dlouho a bylo velkou otázkou, jak se s ní designér Ian Callum vypořádá. Nutno uznat, že dosáhl asi nejlepšího možného výsledku a jeho výtvor se dle mého názoru vydrápal rovnou na pozici nejhezčího kombi této kategorie. Jeho hlavní devizou je vyváženost, kdy na elegantní, nízce působící příď přirozeně navazuje „batoh” zakončený v podstatě velmi jednoduchou zádí. Tu ozvláštňují pouze protažená koncová světla a chromová lišta, která je spojuje.

V prvním testu s britských silnic se vůz představil výhradně ve světlých barvách, mě se do ruky dostalo auto v metalíze barvy zralých višní. Na rozdíl od bílé či stříbrné na něm vyniknou prolisy a chromované prvky a ztratí se černý C sloupek, který je jinak docela rušivým elementem. Celkově se dle mého soudu potvrzuje pravidlo, že velkým autům světlé barvy nesluší. Tmavá je u nich jako dobře padnoucí oblek u bankéře. Prostě v něm vypadá jak bychom očekávali, důstojně a elegantně.

Elegantní interiér s překvapivými nedostatky

Interiér testovaného vozu byl v podstatě shodný s již dříve odzkoušeným sedanem, zaměřím se tedy jen na změny, které se udály za B-sloupkem. Kolega si v případě zadní lavice stěžoval na nepřirozenou polohu, do které jsou cestující nuceni svažující se střechou a nízko položenými sedáky. U kombi je střecha vysoko, sedáky ale zůstaly nízko. Na rozdíl od o hlavu většího kolegy se mi vzadu sedělo docela pohodlně. Rozhodovat tedy budou spíše individuální dispozice než aby bylo pravidlem, že se vzadu cestuje špatně.

Hlavní novinka samozřejmě je až za druhou řadou sedadel. Objem kufru ve srovnání se sedanem narostl o 10 % na 550 l a je značně pohodlněji přístupný velkým nakládacím otvorem. Při prvním otevření je jasné, že na třídu E, která nabídne 695 l, nemá. Ostatní konkurentni, BMW 5 Touring a Audi A6 Avant na tom ale jsou v podstatě stejně. Po zatažení za páky po stranách se zadní lavice složí a kapacita naroste na 1 675 l. Podobně jako u konkurence je standardní výbavou kolejnicový systém umožňující flexibilní rozdělení kufru na přihrádky.

Ještě jednou se ale vrátím zpět k designu. Osobně se mi interiér testovaného auta velmi líbil. Kombinace hliníku, dřeva a kůže byla velmi vkusná a působila promyšleným dojmem. Bohužel s tím kontrastovala řada podivných detailů. Tlačítko otevírání přihrádky před spolujezdcem působilo, jako by na něj někdo zapomněl a pak ho v poslední chvíli „prsknul” na dřevěnou lištu. Stejně překvapující je kvalita páček pod volantem, které při přepnutí vydávaly plastově cvakavý zvuk ne nepodobný tomu, který si pamatuji z dob ježdění ve Favoritu. Když jsem chtěl zapnout zadní stěrač, tak jsem se musel v návodu ujistit, že se opravdu spouští zatlačenim páčky od sebe a že ji touto operací neulomím. A o ovládání vyhřívání sedadel ani nemluvím. Pokud je zařazeno R a tím pádem je aktivována couvací kamera, pozadí si neohřejete.

Trochu mě také mrzel fakt, že byť se jednalo o zcela nový vůz, od rolety kufru se na každé větší nerovnosti ozývaly hrkavé zvuky a že kolem předních dveří do vozu táhlo. Možná si řeknete, že hledám příslovečnou hůl, ale opak je pravdou. Já si XF oblíbil a chtěl bych mu leccos odpustit, tohle jsou ale věci, které by u auta této kategorie měly být velkou neznámou.

Abych ale neskončil negativně, přiznám se, že jsem byl uchvácen tím, jak interiér vypadal v noci. Jemně nazelenalé ambientní osvětlení doplňovaly tronovské rámečky okolo panelů na středové konzoli a střízlivé nasvětlení palubních přístrojů. Fotky v kompletní galerii vám prozradí více.