Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Hatchback Hondy prošel faceliftem, jež ho vzhledově přiostřil, nezbavil jej ale překvapivých nedostatků. Jízdně je ovšem stále skvělý.

Honda Civic současné, deváté generace je na trhu už spoustu příslovečných pátků, však už v roce 2012 jsme tento stroj srovnávali s generací osmou. Z té „devítka“ technicky vychází, což pro ty, kdo mají s prvním „ufem“ větší zkušenosti, nemusí znít úplně povzbudivě.

Za záporné stránky Civicu deváté generace mnozí považovali vnější design. Není tak unikátní jako u osmičky, chybí mu zajímavé detaily v podobě trojúhelníkových mlhovek, klik dveří nebo výfuků, zněly výtky. Naopak terčem pochval byly některé aspekty interiér a zejména to, co u Civicu bývalo podstatné - jízdní vlastnosti. Pro rok 2015 dostala Honda Civic facelift, který si pohrál se spoustou detailů, a tak jsme se rozhodli zjistit, co s vozem provedl. Tady je mé stručné resumé.

Exteriér se tváří sportovně

Přiznám se, že jsem se řadil k těm, kteří vzhledu devítky před faceliftem tak úplně nepřišli na chuť. Zadní světla na mě působila jako oči nějakého hmyzu a vadilo mi uspořádání jejich segmentů. A příď nebyla dostatečně divná na to, aby byla zajímavá. Při zmíněném faceliftu však designéři na zevnějšku zapracovali a třebaže změny nejsou velké, Civic dostal šmrnc, zejména v testované specifikaci Sport.

Chápu, hovořit o sportovních ambicích rodinného auta je trik PR oddělení automobilek, aby zamaskovali, že vám chtějí prodat krabici na kolech, ale nový přední nárazník vážně působí takovýmto dojmem, připomene skutečně sportovní verzi Type R. Je o trošku agresivnější, ale ne zas příliš. Design, který má na fotkách u verze Sport, je velmi podobný tomu u standardních variant, jen tu jsou jinak tvarované mřížky, to je vše. Svislé prolisy po stranách zůstávají, stejně jako náznak lízátek v rozích nárazníku. A právě tyhle věci v mých očích přídi Civicu pomohly asi nejvíce. Zmiňme také nové světlomety, které nyní mají integrované pásky denního svícení. Ty jsou různě zalomené a vypadají mnohem zajímavěji než jednoduchá DRL verze před faceliftem.

Vzadu jsou nová také hlavně světla. Jsou vystrčená ven úplně stejně, jenže segmenty v nich jsou jinak poskládané. Jak ukazují i fotografie, obrysová světla tvoří „céčka“ po stranách a směrovky jsou uvnitř jejich oblouku. Ovšem, je tu docela hodně nevyužitého místa, couvací světla mohla být větší, aby bylo při couvání v noci lépe vidět, kam jedete, ale budiž.

Dost velkým rozdílem také je, že spoiler, spojnice mezi světly, předěl zadního okna - nazvěte to, jak chcete-- už není červený, ale v barvě karoserie a snáze se dá nazvat spoilerem, ne „jen“ předělem. Opět, téhle změny se Civic nedočkal jen ve variantě Sport, ale také ve standardním provedení. Podobně jsou u všech provedení křidélka pod zadními světly, usměrňující obtékající vzduch, a černý plastový pokus o difuzor v zadním nárazníku.

Velmi také oceňuji, že druhý „prostor“ tohoto dvouprostorového auta není z profilu vizuálně dominantní, jako s tím má problém většina ostatních hatchbacků. Nicméně, jako v případě první inkarnace deváté generace, i tentokrát bude vzhled zejména věcí osobních preferencí. Já jsem byl skoro až překvapen, jak moc dokáže facelift udělat z auta, které se mi vážně nelíbilo, takové, které se mi ne že nepříčí, ale které se mi i líbí. Možná na tom měla zásluhu také modrá barva, která byla jednak na slunci krásná a jednak tlumila výraznost kousků tmavých plastů zejména na přídi.

V kabině skoro vše při starém

Měnil-li se exteriér jen relativně málo, i když při srovnání s nedávno omlazenou řadou 3 F30 od BWM jsou změny na Civicu ohromné, v interiéru se toho změnilo ještě méně. Zde kolegové v dřívějších testech podotýkali, že když dveře otevřete, onen panel dost trčí do prostoru. To je sice pravda, ale vadí to spíš vizuálně než funkčně, není v místech, kde byste se za něj nějak zachytávali, nebo vám vadil při nástupu. Stále nicméně nechápu, proč dodnes existují v této třídě auta, která neumí stahovat zadní okna bez držení tlačítka.

Změn nedoznaly ani budíky, pořád tu jsou tři tubusy se slušným průměrem, dobře čitelným otáčkoměrem a pořád by se do menších budíků na kraji vešla ještě teplota oleje a voltmetr. A nebo úplně všechno ostatní. Displej zobrazující rychlost jízdy pod čelním sklem je prostě zvláštní - jedny ukazatele tady, další displej támhle, třetí kousek vpravo, čtvrtý říká, jaká hraje hudba a ještě jinde svítí údaj o nastavené teplotě vzduchu. Tady si opravdu přijdete trochu jako ve vesmírné lodi, ne nutně mimozemské.

V displejích pod čelním sklem s faceliftem žádná změna neproběhla, takže jsou stále velmi dobře čitelné. Také ale zůstalo nepochopitelně složité ovládání palubního počítače. Zatímco ve většině aut je na přepínání mezi „odometrem“ a „tripem“ A a B jedno tlačítko, v Civicu musíte zastavit, tlačítky na volantu se procvakat do nastavení a teprve tam můžete vybrat, co chcete zobrazit. Není to navíc jediná Honda, která to má takhle špatně, i zbrusu nové stroje se tohoto ergonomického faux pas drží.

Oproti bílému pětidveřovému Civicu, který kolega testoval v roce 2012, se nicméně změnil infotainment. Současná jednotka funguje na bázi Androidu a dokud používáte dotykovou obrazovku, funguje velmi dobře. Představte si v podstatě androidí smartphone s větším displejem, vsazený do palubní desky auta. Proč ne, na místě, pracovat s velkým dotykovým displejem za jízdy je ale vždy obtížné a ten v Civicu není výjimkou.

Co vše dále komplikuje, jsou tlačítka po levé straně displeje. Používat je musíte, na některé kroky typu návrat do hlavní nabídky či vyklopení displeje, abyste mohli vložit CD, jich je potřeba. Působí nicméně chatrně a plastově, jako by patřily rádiu, které koupíte za pár stovek někde na autoburze. Člověk by nad tím i přimhouřil oko, kdyby zbytek interiéru nebyl poskládaný tak dobře, z tak kvalitních materiálů a s tlačítky s tak krásným chodem. To platí zejména pro ovládání klimatizace, na které krásně dosáhnete, spočinete-li dlaní nebo zápěstím na hlavici řadicí páky.

Samozřejmě také zůstává ne úplně obvyklá koncepce s nádrží umístěnou pod předními, nikoliv pod zadními sedačkami. To s sebou přináší plusy i mínusy a mezi mínusy to zařadí dlouháni, kteří budou chtít sedět na předních místech - sedí se stále hodně vysoko. Plusy, které nádrž pod předními sedačkami nabízí, Honda zviditelňuje ve svých tiskových a reklamních materiálech, ve kterých se hovoří o Magic Seats. To je systém zadních sedadel, která můžete sklopit do roviny s podlahou zavazadelníku či zvednout sedáky a převážet tu vysoké věci. Pokud jste četli cokoliv o nových hatchbacích či crossoverech Hondy, na vysvětlení tohoto vynálezu jste jistě narazili. A také vám patrně došlo, že výhody a nevýhody tohoto řešení spolu s nádrží vpředu budou při rozhodování o koupi Civicu relativně podstatné.