Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Nový Fiat Tipo asi nebude na českých silnicích často k vidění. Umí být fajn, ale na některých místech je znát, že musí být levné. Stojí to za to?

Když se řekne Fiat Tipo, většina motoristů, či aspoň ti, kteří nemají úplně čerstvý řidičák, si vybaví krabicoidní vůz z konce osmdesátých let, za jehož vzhledem stál Ercole Spada. Tipo stálo na stejné platformě jako pozdější Fiat Coupé a ve vrcholné motorizaci bylo rychlejší než soudobý Volkswagen Golf GTI. A bylo úspěšné - našlo si 2 miliony zákazníků v době, kdy Fiat prodával v Evropě dvakrát víc aut než dnes. Přesto v roce 1995, kdy se tenhle vůz přestal vyrábět, odešlo do výslužby i označení Tipo.

V roce 2015 se však vrátilo, nejprve na vozu karoserie sedan a později i na hatchbacku a kombíku. Dnešní Tipo nemá být úplně konkurencí Volkswagenu Golf, na to je se startem cen na 281 300 korunách příliš levné. Ceníkem se snaží mířit spíš na Škodu Rapid, která začíná na necelých 315 tisících, resp. na její španělské dvojče Seat Toledo, které startuje na 292 tisících či francouzské výmysly Peugeot 301 a Citroën C-Elysée.

Tipo je mezi všemi těmito auto levné a vedle Rapidu s Toledem nejlevnější. Jenže to není zase tak velkým rozdílem, navíc pustit se proti konkurenci kalibru Škody Rapid, z mnoha stránek vzhledem ke své ceně vážně dobrého vozu, je docela ambiciózní. Tipo ale nejde do boje s holýma rukama. Co všechno nabízí a vyjde z něj vítězně? Na to se pokusím odpovědět na následujících řádcích.

Zevnějšek je neobvyklý, ale také nedokonalý

Když jsem měl testovat tenhle nový Fiat, doufal jsem, že to bude sedan. Mám totiž kompaktní sedany opravdu rád, i když u nás velké obliby nepožívají; jeden sám vlastním. U nás jsou sedany v téhle třídě dost neobvyklé, ale to nezabránilo Fiatu nabídnout Tipo i s touhle karoserií, za což mu z mé strany patří palec nahoru. Tipo mě zaujalo už na obrázcích a dlouho jsem se na fotografie sedanu díval, nevěda, zda se mi líbí, nebo ne. Nebyl jsem se prostě schopen rozhodnout, jestli je dost elegantní, jestli je designově vyvážené, měl jsem problém s baculatou přídí a s C-sloupkem.

I když jsem se pak díval na skutečné auto a i když se nyní dívám na jeho fotografie, stále jsem z přídě rozpačitý. Jako celek, zejména z profilu, působí krátká, tupá, useknutá a je opravdu dobře vidět, že je design podřízen starosti o nepozorné chodce. Její jednotlivé části jsou velmi zajímavé - maska chladiče s chromovanými pásky, její navázání na světlomety, prolisy pod nimi, to vše vypadá opravdu dobře, jenže celek kulhá. A kulhá nejen sám o sobě, ale i v návaznosti na zbytek auta - zkuste si rukou na fotografii z profilu zakrýt příď od středů kol dopředu a uvidíte opravdu krásné a elegantní auto.

Boky zdobí několik prolisů, z nichž ten nejpovedenější se táhne od předních světel přes kliky k zadním a dodává autu ohromnou porci elegance. Daří se mu rozbít podivně působící C-sloupek, kde negativní zakřivení oken zadních dveří z tenké linky střechy najednou vyrobí obrácený trychtýř. A končí u zadních světel, kterým spolu s celou zádí nemám co vytknout.

Samozřejmě to bude věc osobních preferencí, ale design zádě je dle mého bez chyby. Světla nevypadají jako nic jiného, jsou šik a vlevo i vpravo jsou mlhová i couvací světla. Nejsou tu LEDky, což vidím jako plus, i když důvod bude tkvět hlavně ve výrobních nákladech. A prolis, táhnoucí se od jednoho blinkru pod chromovanou lištou až ke druhému je designově perfektní a umožní elegantně schovat osvětlení registrační značky.

Interiér je dobrý, ale má své mouchy

Když konečně usedám za volant, mám dojem, že sedím v něčem výrazně větším, v něčem, co má pod kapotou pořádnou V8. Stojí za tím jediná věc - mohutná palubní deska, která má kapličku přístrojů protaženou až nad centrální displej. Ten je naopak směšně malý a právě tím, jak moc je kolem něj plastů, je jeho nedostatečnost umocněna.

Fiat si to možná rychle uvědomil a do hatchbacku a kombíku nainstaloval jinou palubní desku, kde je kaplička přístrojů jen kapličkou přístrojů a centrální displej kolem sebe nemá tolik plastu, takže kabina působí vzdušněji. Protiargumentem může být, že tu displej vypadá, jako by na něj designér zapomněl a dal ho sem až dodatečně, v pátek před fajrontem (konec pracovní doby, kdyby někdo neznal - pozn. editora), kdy se mu už nechtělo zbytek palubovky měnit.

Palubní deska Tipa sedan působí dost mohutně

Takhle vypadá palubní deska Tipa hatchback a kombi

Zpracování kabiny je poměrně dobré, i když na některých místech je znát, že člověk sedí v levném autě. Materiály by mohly být lepší, třeba horní části výplní dveří opravdu nízkou cenu nezapřou. A vůbec se nedívejte na plasty na sloupku řízení, zejména kolem spínací skříňky, které jsou už na pohled ošklivé, laciné a nekvalitní a i opracování má své mouchy. Naštěstí na ně nemusíte sahat.

Co se docela povedlo, jsou přední sedačky. Nevypadají na to, ale mají slušné boční vedení a jsou relativně pohodlné, nejsou příliš tvrdé. Loketní opěrce uprostřed není co vytknout, držákům nápojů ale ano - standardní plechovka coly o 0,33 l objemu se sem vejde jen za použití poměrně velké síly, kterou je potřeba překonat gumové boule v držácích. Když ji budete vytahovat, je opravdu příliš snadné její obsah rozstříknout po kabině. A papírové kelímky z drive-inů se sem nevejdou vůbec.

Vzadu je docela dost prostoru pro dva lidi normální velikosti, ale ve třech tu bude dost těsno. Se 184 cm výšky si sednu „za sebe” celkem pohodlně, ovšem nad hlavou mám jen asi tři centimetry místa, takže pro dlouhány zadní sedačky rozhodně nebudou. Ve dvou tu chcete cestovat také proto, že loketní opěrka má v sobě schránku, ze které se dají vytáhnout držáky nápojů a opěrku znovu zavřít. Vynikající nápad.

Sezení je tedy bez problému, až snad na jeden detail. Z přední sedačky si toho nevšimnete, ale když se posadíte dozadu, na předních opěradlech jsou viditelné zipy. Člověka tak napadne, jestli jsou potahy sundavací, bylo by to vynikající, moci potah sundat a třeba vyprat v pračce. Jenže tu je jen ten zip, který končí někde pod kusem plastu, jezdce nevidět, takže by bylo potřeba to rozebrat. A takové zipy jsou na první pohled viditelné právě jen na opěradlech, nikde jinde. Něco takového vidím na sériových a primárně nesvlékatelných potazích prvně a zanechává to zvláštní dojem.

Tohle konkrétní Tipo je sedan a není zrovna gigantické. A aby nějak vypadalo a zároveň na zadních místech mohli sedět cestující s hlavou, má docela malý vstupní otvor do zavazadelníku. Pračku byste tudy dovnitř nenasoukali v žádném případě, ale i tak mě vstupní otvor trochu nepříjemně překvapil. Víko také nemá žádné madlo, takže ho musíte zavírat za mokrý a/nebo špinavý plech, což je zklamáním o to víc, že se samo otevře až úplně nahoru, když stisknete tlačítko v interiéru nebo na dálkovém ovladači.

Trochu jinou kapitolou jsou ovladače v interiéru, které jsou trochu schizofrenní. Předně, kritika se musí snést na otvírání oken. Zcela automaticky jezdí jen to řidičovo, pravé přední jede samo jen dolů a tlačítka zadních musíte držet při jakékoliv operaci. A jako dnes nikoli neobvykle tu vůbec není pojistka proti přiskřípnutí prstů, což jsem zjistil na vlastní nepozornou kůži. Dospělý to přežije jen s oděrkami, sklo mu prsty neucvakne, ale u malého dítěte by to mohl být větší problém.

Některé ovladače, včetně těch pro okna, mají velmi příjemný chod, krásně se mačkají, ale pak vezmete za páčku pod volantem nebo za knoflík k nastavení teploty klimatizace a dobrý dojem je ten tam. Jestli jste teplotu o krok změnili, musíte spíš odhadovat, než že by tu byla nějaká haptická odezva, a páčky působí, jako by vám měly zrovna zůstat v ruce.

Kdyby takhle působily všechny, budiž, bylo by to sice faux pas, ale aspoň by to bylo konzistentní. Ovladače okolo displeje infotainmentu jsou velmi dobré, stejně jako tlačítka pod výdechy ventilace. V ostrém kontrastu působí knoflíky ovládání klimatizace hůře než v patnáct let starém autě a páčky pod volantem ještě hůř. A mechanické uzavírání vnitřního okruhu ventilace je v novém autě v roce 2016 skutečně pozoruhodný prvek. Interiér tedy má své mouchy, spraví to jízdní projev?