Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

DS, to nejsou běžné Citroëny a DS4 vše jen umocňuje. Jak to dopadne, když se do ní nastěhuje vrcholný turbodiesel? Vskutku zajímavě.

Ve Francii jich uvidíte na každém rohu tolik, až se vám z toho zatočí hlava, ale u nás v České republice budete muset chvíli pátrat, než nějaký vůbec uvidíte. Řeč je o Citroënech řady DS, které hrají minimálně po stránce vzhledu, interiéru a ceny docela jinou ligu než zbytek modelů s dvojitým šípem ve znaku. Dá se říct, že také zcela jinou soutěž než modely ostatních značek. Ať už se vám líbí nebo ne, jejich odlišnost, tedy originalita jsou zcela nepopiratelné a už jen za snahu zplodit něco odvážnějšího si Citroën zasluhuje uznání. Teď zbývá jen posoudit, zda jej zasluhuje i za konkrétní díla...

Francouzská automobilka sebe i širokou veřejnost tímto způsobem připravuje na budoucnost, ve které vidí modely DS jako pilíře portfolia samostatného plnohodnotného výrobce. Ráda by díky tomu získala pověst dražších a luxusnějších automobilů a odtrhla se tak od mainstreamu, který vyrábí nyní. Podobné snahy měl už třeba Nissan s Infiniti nebo Toyota s Lexusem. Levné vozy s nálepkou výtečného poměru ceny a užitné hodnoty možná baví zákazníky, ale marže na nich logicky nemohou být tak vysoké, což by nová značka jistě umožnila. Citroëní snahy roztrhnout stávající konfiguraci na dva kusy zhmotňují už pár let tři modely, které se ve svém ztvárnění docela podstatně odlišují i navzájem.

Základním stavebním kamenem je nejmenší a také prodejně nejúspěšnější DS3 z roku 2009 (ostatně tu jsme před pár týdny zkoumali v podrobné recenzi) stojící na základu z běžné C3. Té se podařilo bez bázně a hany vpadnout do segmentu, kde se do té doby skloňovalo na všechny pády jen Mini. Tím však pokusy Citroënu neskončily. Vrcholem DS se o rok později stal vyloženě extravagantní model DS5, i když ten negativně překvapil absencí platformy z C5 a dodnes se prodává nejhůře. Možná je to tím, že jízdně nedává takřka žádné argumenty pro nákup.

Přesně uprostřed mezi nimi se nachází jen pár měsíců předtím uvedená DS4, na níž bude v následujícím testu soustředěna plná pozornost. Kromě společných emblémů DS značících „odlišného ducha“ (Different Spirit) měla také přinést alespoň zdánlivou náhradu za třídveřovou C4 Coupé. Své role se však nakonec zhostila docela jiným způsobem, který vyústil v o nic méně extravagantní, ale nepochybně méně elegantní pětidveřový crossover. Tak jako ostatní DS dostala i DS4 stylizační paket Faubourg Addict, což znamená možnost otestovat model znovu. Tentokrát to ale nebude nejsilnější benzinové THP. Kdo vsadil na vrcholný turbodiesel, dostává prvního bludišťáka.

Crossover rádoby bez zadních dveří

Když se řekne crossover, vybaví se směsice nejrůznějších kategorií zabalená do jednoho vozu. Obvykle si ale spíše než cokoliv jiného vybavíme SUV a od toho se citroëní pojetí DS4 snad nemůže lišit více. V případě pětidveřového hatchbacku je ona „crossoverita“ daná především očividnou snahou o utajení zadního páru dveří a také zvýšenou světlou výškou. Největším oříškem jsou ony zadní dveře.

Jejich integrované kliky ve stylu Alfy jsou sice na první pohled pěkným detailem, ale v praxi také začátkem strastí. Pominu-li nezvyk v podobě neustálého hledání kliky, vznikl jejich implementací velmi ostrý roh, na který se není vůbec těžké ošklivě napíchnout, ba co víc - ani při troše nešikovnosti vyčarovat díru v autě stojícím vedle. Po jejich otevření navíc vzniká jen velmi malý vstupní otvor, jehož zásluhou se dozadu nejen nenastupuje, ale ani se odtamtud nevystupuje vůbec snadno.

Chápu pokus vytvořit dojem, že je DS4 částečně kupé, ale tohle z něj spolu s 5centimetrovým úbytkem délky karoserie dělá spíše hatchback 2+2, který se nedá doporučit klaustrofobikům. Prostoru k životu na zadních sedadlech totiž není mnoho a to především pocitově. Jen mějte na paměti, že je DS4 oproti C4 nad sedáky o 2 centimetry chudší. Součtu čtyř by bylo rozhodně lepší dosáhnout konfigurací 4+0.

Už pro ta pevná (rozumějte nestahovatelná) okna zadních dveří by byla taková konstrukce zřejmě zcela proti původnímu záměru automobilky. Citroën chtěl od začátku udělat něco nevídaného a povedlo se. Za tu extravaganci přesto podle mého zaplatil příliš velkou daň a na zákaznickém zájmu (spíše nezájmu) se to už projevilo. Pro řidiče to přineslo i zhoršený výhled kvůli těm tlustým zadním sloupkům a malému průzoru pátých dveří.

Oproti svému vzoru v podobě technicky spřízněné C4 je DS4 zvednutá od silnice o 3 centimetry. Na parkovišti tak mezi ostatními vozy klasických tvarů DS4 docela vyčnívá - a to nejen dominantním designem, ale i výškou karoserie. Ostatně těch více než 1,52 metru není zrovna nízká hodnota. Tohle byl ale údajně také záměr. Má to svá pozitiva pramenící v lepší výhled dopředu a také v pocit, že máte něco extra. Druhou stranou mince je minimálně vyšší nakládací hranu zavazadelníku.

Vzhledově se prostě Citroën jednoznačně snažil udělat za každou cenu něco zajímavého a neobvyklého, i když o DS4 nemůžu říct, že by mi byla ve výsledku příliš sympatická. Jednak je podle mého od lépe vybavených verzí cé-čtyřky málo odlišná, i když je pravdou, že při bližším zkoumání odhalíte změn víc než dost. Kdyby snad dostala pohon všech kol, koukal bych se na ni také jinak. Osobně mi na jejím vzhledu prostě nesedí ty mezery mezi koly a karoserií a ani příliš nedokážu ocenit tu rádoby svalnatě sportovní splývavou zadní část.

Sportovní vůz by podle mě měl seděl u země a navíc by měl mít alespoň částečně viditelné koncovky výfuků. DS4 něčím takovým nedisponuje. Nebudu však design hanit, jelikož je tak či onak DS4 povětšinu času středem pozornosti okolního provozu, jakož i bouřlivých debat kolemjdoucích. Zajímavá tedy je a mnohým se líbí. Zisky titulů v soutěžích o design to ostatně potvrzují.

Možná, že tento konkrétní kus magnetizuje vyjma neotřelého vzhledu také osmnáctipalcovými koly a novými prvky z paketu Faubourg Addict (za 17 900 korun). Spolu s novou sadou přidává černou střechu s polepy využívajícími motivu DS, dále úchyty zrcátek v barvě karoserie a jejich kryty v černé barvě s laserovou rytinou. Pamatujete si správně, až na drobnosti je to v podstatě zcela totéž, co u DS3. Pokud jste čekali více toho proklamovaného pařížského luxusu, můžete objednat ten samý paket obdařený 19palcovými koly s červenými středy.

Povinností vztahující se k těmto paketům je nutnost volby jednoho ze tří unikátních laků. Kromě té fialové na fotografiích to může být ale už jen černá nebo bílá. Proč ne. Problém spočívá v tom, že si za ně musíte připlatit. S výjimkou dražší bílé perleťové barvy vás toto unikum přijde přesně na 16 500 Kč. Ještě ale nejsme hotovi. Pokud si objednáte Faubourg Addict, předpokládám, že máte rádi detaily. Nebylo by tedy od věci objednat ke standardnímu LED dennímu svícení ještě bi-xenony, které v relativně výhodné sadě s vyhřívanými sedadly vpředu a monitoringem tlaku v pneu stojí v nejvyšším stupni výbavy 30 tisíc. Ještě málo? K dobru dostanete asistent varující na nechtěné opuštění jízdního pruhu, který vám v aktivním stavu při přejetí plné čáry bez blinkru rozvibruje příslušnou půlku pozadí. Rozklepe vám DS4 výtečnými jízdními vlastnostmi i tu druhou?

Tužší podvozek není výhrou

Exteriérem rozehrála docela neobvyklou hru, kterou popřela řadu zaběhnutých konvencí, úkol číslo jedna tedy splnila. Jak se k tomu tedy postaví podvozek? Tvůrci se s ním popasovali tak, že předně vzali platformu PSA PF2, na které jezdí konvenční C4 už po dvě generace, a osadili ji tužšími pružinami a stabilizátory o větším průměru. Museli se navíc prát s absencí víceprvkové zadní nápravy, což nemohlo být u vozu s vyšší světlostí (tedy i těžištěm) a hmotností přes 1,4 tuny zrovna jednoduché.

Nevím, jak si to představovali, ale výsledkem se stalo projevem úplně jiné auto než C4. Konkrétně vznikla tvrďácká verze, která nemá s původně měkkým projevem mnoho společného. Z tohoto jsem nabyl dojmu, že by se za volantem mohla konat zábava, třebaže ESP se nad 50 km/h samovolně aktivuje. Zda je tahle konfigurace jednoznačně lepší než u C4, to se dá tvrdit jen těžko, přesto si troufám prohlásit, že na hladké silnici ano, ale na jakékoliv jiné spíše ne. Záď se vám tedy možná rozklepe, nikoliv však vzrušením, nýbrž drncáním.

Začnu raději pozitivy v čele s malými bočními náklony karoserie a celkem slušnou přilnavostí přední nápravy. Právě poslední dvě vlastnosti vám pomůžou v kombinaci s tuhou karoserií docela dobře odhadnout, že už jedete na limitu, jelikož od místy přeposilovaného řízení takové zprávy nepřijdou. Dá se hovořit i o stabilitě a jistotě, ovšem vždy v mezích. Na místě je spíše nezákeřnost než nějaká sportovnost. Zbytečně to totiž od prvopočátku shazují větší a citelně těžší osmnáctky s nízkým profilem gumy 45.

Na nerovnostech jejich vinou mnohdy pocítíte nepříjemné rázy, které se přenášejí až do řízení. Pokud navíc potkáte v zatáčce zákeřnou roletu nezřídka se stane, že DS4 začne odskakovat zádí směrem ze zatáčky. Na typické okresce na mě podvozek působí zkrátka příliš napruženě a jednoduchá zadní náprava osazená torzkou není s to nabytý dojem zlepšit. Tužší tlumiče vám na tankodromu dají o své práci navíc vědět i akusticky, což je docela škoda. Bavím se ovšem primárně o chování v režimech, kdy se řidiči zachce jezdit svižněji.

Zlepšení se dostavuje na hladké silnici, kde se DS4 cítí dobře. Posádka má rázem o důvod víc k radosti, jelikož se prkno promění ve vůz se schopností absorbovat většinu nedokonalostí silnic, a vy už začnete všechno vnímat z lepší stránky. Až v tuto chvíli se dá konečně hovořit o nějakém komfortu a zlepšení oproti C4. Najednou vás netrápí, že odlehčené vnitřní přední kolo v zatáčce občas prohrábne ani to, že se vůz staví vlivem vyššího těžiště při brzdění na čumák. Zapomenete na lomození od kol a začnete si jízdu konečně užívat.

Řízení vás od skutečného dění sice spíše izoluje, ale přesnosti se mu přeci jen dostalo. Nedotáčivost přichází přesně ve chvílích, kdy čekáte a DS4 pak bez problémů projede i pěknou zakroucenou sekvenci zatáček. A manuální šestikvalt? Ten patří v případě DS4 k tomu nejlepšímu, co vůbec kdy vypadlo z dílen PSA. Takřka postrádá vůle, má i přiměřené dráhy a pro dobré rozmístění pedálů se s ním mění rychlostní stupně jedna radost za všech situací.

Stejný dojem zanechávají velmi dobře dávkovatelné a adekvátně výkonné brzdy, které s použitým pneumatikami dobře korespondují. Řidičům může zlepšit náladu i vzájemná pozice pedálů. Nemůžu se přesto nadále stále zbavit dojmu, že jízdně se zkrátka menší a zábavnější déestrojce nevyrovná ani za mák. Pravda. DS4 není coby crossover na nějaké radovánky určena. Na druhou stranu by tedy nemusela mít tužší podvozek a měla by na komfortu ještě přidat. Opět vzdor konvencím. Proč jsem si tedy vlastně myslel, že toho svede víc? Už vím. S takovým motorem jako je tohle 2,0 HDI se rychlé jízdě od podstaty nebrání.