Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Králem segmentů malých automobilů je hatchback, jeho protipólem čtyřdveřový sedan. Stojí přesto Aveo za povšimnutí?

Korejci se po zásluze začlenili mezi respektované výrobce automobilů. Jejich produkty jsou natolik přesvědčivé, že ani některé kolegy s nadmíru vyvinutým smyslem pro pragmatismus nenechal jejich talent lhostejnými. Dobrá pověst jim náleží právem, o tom žádná, ne však paušálně. Když se mluví o „vynikajícím korejském autě“, obvykle se tím myslí něco konkrétního od značky Hyundai nebo Kia. Koncernoví sourozenci dnes ale nejsou na programu dne. Místo nich tu máme zástupce třetí komerčně nejúspěšnější korejské automobilky.

Chevrolet (a tím myslím větev rostoucí z pozůstatků koncernu Daewoo) není známý tím, že by tvořil - řekněme - ohromující produkty. Čímž netvrdím, že některá auta příjemně nepřekvapila, ale kvality svých zdárnějších sousedů prostě nenapodobila. Asijský Chevrolet neprodává žádoucí vozy, ale na dobrý poměr ceny a užitné hodnoty bude nemalá skupina zákazníků slyšet vždycky a na tuto jistotu „číslo tři“ sází.

Celkové vnímání Chevroletu se nicméně zlepšilo. Už to není „jen přeznačkované Daewoo“, ale součást velké mezinárodní skupiny, která na evropském kontinentu operuje takovými jmény jako je Camaro, Corvette, nově Malibu či Volt. Korejské a americké produkty se tu míchají, mají společné rysy a v rámci této globalizace je stále těžší rozlišit, odkud co pochází. Třeba úspěšné a schopné Orlando vypadá jako typický americký crossover, nicméně jeho rodiště leží na opačné straně zeměkoule.

To naopak Aveo je doma prakticky všude. Jako Sonic se vyrábí v Michiganu, v Austrálii jej znají pod jménem Holden Barina a jako pověstné baťovy cvičky jej sekají továrny v Číně, Jižní Koreji nebo Venezuele. My ho registrujeme jako cenově výhodný import postavený na platformě Gamma II sdílené se současným Opelem Corsa.

Nevýhody levného globálního produktu jsou nasnadě. Možností přizpůsobit se lokálním potřebám je pomálu a ve snaze zalíbit se všem, často vzniká něco na způsob vaření pejska a kočičky. Do role ochutnávače se ale stavět nemusíte, rádi posloužíme...

Tak trochu kočkopes

Když jsem zmiňoval stírání rozdílů mezi jednotlivými Chevrolety, měl jsem tím na mysli postupný proces adaptace původně korejských aut americkému vkusu. Opravte mě, jestli se pletu, ale současné továrny Chevy vypouštějí výrazné a mírně neotesané vozy se zamračeným pohledem, které jsou ale rozhodně lepší, než ty staré bezpohlavní anemické suchary. Tak to alespoň vnímám já a platí to též pro Aveo, které z některých úhlů prostě působí dobře.

Kde ale návrhářům úplně ujel vlak smyslu pro vyváženost, je záď Avea. Tvořit z hatchbacku sedan musí být designérské peklo a chápu, že přilepit kufr a vyvážit masivní nepoměr mezi vysokým pontonem a nízkou linií oken nejde jinak než vytvořením umělého přechodu a naroubováním výrazných prolisů. Ale když mám větší část díla postaveného na vodorovných tazích a kružnicích, tak to alespoň nepokazím těmi horizontálními „půlsrdíčkami“ místo jednoduchých zadních světel.

Pohled zepředu a zezadu, to jsou dvě naprosto rozdílná auta. První přikrčené nad silnicí, druhé opticky šplhající do výšin minivanu. Přitom možná stačilo použit černý pseudo-difuzor zakrojený do nárazníku, který by korespondoval s předním lízátkem a obyčejná hranatá světla s horizontálním vnitřním členěním. Nebo si tady vyhrát trochu jinak, nevím.

Automobilový Mies van der Rohe z Avea nikdy nebude, ale mám dojem, že Chevrolet se zastavil dva kroky před vytvořením nejpohlednějšího malého sedanu v segmentu. Šoufl se člověku z něj nedělá, zpackaná záď ale může přispět k tomu, že bude Aveo s prodlouženým kufrem opět prodávané hlavně kvůli těm litrům navíc. Škoda promarněné příležitosti.

Dvě tváře kabiny

Podobná stylová rozervanost se opakuje v interiéru před řidičem. Takzvaný „motocyklový“ přístrojový štít je asi věc, která se jen tak nevidí, jenže celý zbytek kolem vypadá velmi obyčejně. Copak by asi řekl motorkář, kdyby před nádrží svého stroje našel obyčejné budíky z rodinného sedanu?

Někomu se ta neotřelost samozřejmě líbit může, minimálně třeba návrhářům od Chevroletu, kteří prosadili svou coby součást projektu pro mladou klientelu, ale doufat v obecné přijetí, to mi přijde odvážné. Volant nebo středová konzola odpovídají všeobecným zvyklostem a nebýt předpotopné grafiky displeje rádia, byl by to takový umírněný standard.

Pracoviště řidiče Avea ale umí ukázat i přívětivou tvář. Pokud jde o pozici a zabydlování, jste tu jako doma do minuty. Asi tak dlouho trvá nastavení sedačky a bohatě dimenzovaného rozsahu podélného i výškového posunu volantu. Na jednoduchý a přímočarý automobil jsou dokonce slušně konturované také sedačky a nebýt drobného vyosení pedálů doprava, nebylo by co kritizovat. Místa je ve všech směrech dost, odkládací přihrádky kam se podíváš a v horní schránce před spolujezdcem nechybí připojení pro USB.

Chcete-li si do něčeho rýpnout, obětním beránkem by mohly být materiály a nerovnoměrnost některých spár. Aveo si na luxus a vytříbené zpracování zjevně nehraje a spoléhá na účelnost. S prostorem vzadu je to ale poněkud horší. Hlavy cestujících jsou přesně v místě, kde na rozdíl od hatchbacku nemohla střecha pokračovat dozadu, ale naopak nutně musela spadnout dolů. Při hledání pohodlnější pozice pro kolena ovšem zjistíte, že na tom nejste zase tak špatně. Chevroletu se rozvorem podařilo vtěsnat mezi Fabii a Octavii a v podélném směru je to vidět i cítit.

Spokojený bude jistě i ten, kdo půjde po Aveu vysloveně kvůli velikosti kufru. Přes pět set litrů je skutečně úctyhodná kompenzace nafouklého zadku. Co se mi ale nelíbí, jsou držáky víka zasahující do prostoru pro zavazadla. Úsporný pantografický závěs by byl hezký kousek mechaniky, bohužel trend snižování nákladů zuří i ve vyšších segmentech, takže třeba o třídu větší Jetta nemá toto uchycení vyřešeno jinak.