Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Nová M5 je jedním z nejrychlejších sedanů světa a zatopit dokáže i supersportům. Svou rychlost ale spojuje hlavně s komfortem.

Jako absolutní špička mezi sportovními sedany vstoupilo BMW M5 na trh již v roce 1985. Dnes bezmezně uctívaná první generace E28 s třílitrovým šestiválcem z ještě ikoničtější M1 neměla ani 300 koní a její hmotnost přesahovala 1 500 kilogramů, přesto již tehdy představovala nejrychlejší sériově vyráběný sedan na světě. BMW zkrátka (jako ostatně v minulosti nezřídka) nasadilo hned svým prvním vozem určitého jména laťku rovnou nejvýše, jak je to možné - na absolutní vrchol. A jak už jsem konstatoval v jiných testech vozů této značky, je to dosti nevděčná pozice, neboť z vrcholu se dá jen padat.

Celý další příběh em-pětky tak lze vnímat i jen jako snahu o udržení se na špici. Nedokážu dost době posoudit, jak moc se to dařilo, neboť se supervzácnou E28 vyrobenou v pouhých 2 200 exemplářích jsem nikdy nejel a do rukou se mi nedostala ani generace druhá s označením E34. Poznal jsem až následující dva modely - E39 s osmiválcovým pětilitrem o výkonu 400 koní a E60 s pětilitrovým desetiválcem a výkonem o dalších 107 koní vyšším.

Sám mám ideově nejblíže k E39, neboť i přes rostoucí hmotnost a rozměry stále držela prapor relativně mrštného a dobře ovladatelného auta, čemuž jistě pomáhal i fakt, že byla k mání výlučně s manuální převodovkou. Následující E60 už šlo v Evropě koupit jen s trochu rozpačitým, sedmistupňovým SMG a ačkoli stále nepostrádala jistou mrštnost, okouzlovala hlavně svým excelentním, atmosféricky plněným motorem, který ji dokázal dodat parádní dynamiku při výjimečném zvukovém projevu a odpovídající spotřebě.

Jenže časy E60 skončily a BMW loni vyrukovalo s pátou generací M5, zvanou F10. Kdysi naprosto nemyslitelné zbavení jakéhokoli BMW atmosféricky plněného motoru postihlo i toto eMko, a tak místo deseti válců a pěti litrů dostal jen 44 deci, osm hrnků a dvě turba k tomu. Výkon pochopitelně povyskočil (+53 koní), hmotnost také (+90 kg na výsledných 1 945 kilogramů), sekvenční SMG nahradil dvouspojkový automat se sedmi stupni a hydraulický posilovač řízení elektrika.

Řeknu vám narovinu: tohle na papíře nevypadá vůbec zázračně. Dvoutunové sportovní auto, z toho mi vstávají vlasy hrůzou a turbo, automat nebo elektrický posilovač řízení úsměv mé tváři také zrovna nedodávají. A 560 koní na to všechno... No co, to je něco přes 280 koní na tunu - kupte si nějaký lepší Lotus a máte to také.

Jenže papírové předpoklady tady nefungují. Motor je tak ohromně silný, že auto se s ním chová jako Golem. Rozdrtí všechno, co mu přijde do cesty - iluze o dynamice vašich garážových mazlíčků, představy o vaší připravenosti takové auto řídit na maximum i limity vaší karty na benzin. A kdyby onehdá ten Aventador nejel v protisměru, přinutilo by možná i jeho majitele plakat.

Nová M5 je automobilový barbar, ničitel i dobyvatel v jedné osobě. Přesto byste to do ní nikdy neřekli, neboť uvnitř se cítíte spíše jako na obláčku. Co tedy všechno svede? Právě o tom si teď budeme chvíli vyprávět.

Na pohled nedojme

BMW M5 nikdy nebylo tím autem, které by se snažilo zaujmout křiklavým vzhledem. Podívejte se na kteroukoli z jejích dosavadních generací a ani jednou nebudete moci říci, že by šlo o nějakého zjevného bijce na kolech. Výraznější byla možná jen předchozí E60, ale to bylo zkrátka tím, že už výchozí model byl takový, pouhé doplňky eMkové verze to nedělaly.

Ani nové M5 tak nelze vyčítat, že vypadá tak, jak vypadá. Je to v podstatě „obyčejná” pětka, kterou od verzí s M paketem odlišují jen drobnosti. Pominu-li kola nebo brzdy (které si můžete nechat namontovat klidně na 520d) a označení M5 (jenž pro změnu nemusíte mít vůbec), pak jde jen o výdechy v předních blatnících a odlišně tvarované nárazníky, ten zadní se čtveřicí koncovek výfuků. Příznivci mnichovských vozů i tak M5 z jakékoli strany jistě bezpečně rozeznají, ale ti, kteří si na BMW a specialitky M GmbH nepotrpí, v tomto voze těžko vytuší něco mimořádného.

Jestli se vám výsledek líbí, nebo nikoli, tak bude do značné míry závislé od toho, jestli se vám zamlouvá samotná pětka, těch pár doplňků M5 bílou v černou nemění. Samotný přístup k odlišení, či spíše neodlišení tohoto eMka od zbytku nabídky pak alespoň za sebe vnímám pozitivně - jde o „seriozní” sedan, třebaže sakra rychlý, žádnou hvězdu tuningových srazů. A tak se nenápadnost počítá mezi plus.

Velmi podobně by pak šlo hovořit o interiéru - sedadla, volant, pedály nebo obložení prahů vypadají jak z M paketu, třebaže se některé tyto prvky v drobnostech liší. Za opravdovými specifiky tak musíme znovu zamířit k detailům - přístrojová deska, volič dvouspojkového automatu nebo grafika head-up displeje, to jsou některé z nepodstatných zvláštností. Zkrátka a jednoduše, ani uvnitř se rázem necítíte jako v nějakém sporťáku.

Interiér M5 na vás více než čím jiným dýchne spíše kvalitou a komfortem a naznačí tak zaměření vozu jako takového. Usednete dovnitř a ptáte se: „Kde je můj řidič?”, nesápete se po volantu v touze takové auto řídit. A to je třeba říci, že testovaná specifikace neohromovala bůhvíjakou příplatkovou výbavou. Jezdil jsem i v M5, kde bylo snad úplně všechno včetně ventilovaných sedadel nebo automatického dovírání dveří, tam jsou podobné pocity ještě umocněny.

Je to prostě pořád špičková limuzína vyšší střední třídy, tohle eMkové provedení nemění a těžko to lze označit za špatné (jakkoli zřetelně vnímám pláč pravověrných příznivců BMW M nad možností vybavit takový stroj třeba oním automatickým dovíráním dveří a posouvat jeho už tak vysokou hmotnost ještě výše). Otázkou je, co přidává navíc, když ne „sportovní” vzhled či obdobný pocit z jejího vzezření?