Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) BMW 7 F01 už má svá léta, a tak se loni dočkalo faceliftu. Na kráse mu moc nepřidal, kvalitu i dynamiku jízdy ale citelně zlepšil.

Sedmičkový sedan se základním naftovým třílitrem se u nás v testu neobjevuje poprvé. Tak trochu shodou okolností jsem se předloni na delší čas dostal právě k verzi 730d s relativně skromnou výbavou a ačkoli jsem k ní zprvu přistupoval s jistým despektem, nakonec jsem musel uznat, že vůz je i v této svérázné specifikaci zajímavou volbou.

Ani náznakem přitom nebudu přemlouvat k lásce k 730d někoho žijícího v přesvědčení, že naftový třílitr pod kapotu limuzíny nejvyšší třídy prostě nepatří, i kdyby fungoval jak chce. Tomu rozumím, respektuji to a nakonec bych si jej ani já právě kvůli tomuto „světonázoru” nepořídil. Je to ale do značné míry neospravedlnitelný (i tak pro „nekoupi” zcela relevantní) předsudek - čistě racionálně zkrátka musím uznat, že podobný motor dává právě v takovém autě mnohem větší smysl než třeba v trojce. V té svou hmotností a charakterem značně narušuje její jízdní vlastnosti a ovladatelnost, které ji dělají tím, čím je. Sedmička sází spíše na komfort a ačkoli ani dvě výše zmíněné charakteristiky ji nemíjejí, přítomnost naftového šestiválce pod kapotou je vzhledem k její hmotnosti a velikosti tak podstatně nemění. A onen komfort? Motor je v autě natolik dobře odhlučněn, že pokud přestojíte jeho mírné klapání v nízkých rychlostech a občasné „zavytí” v těch vyšších, stejně o něm nevíte. Takže kde je problém? Pokud nejste extrémně nároční, je opravdu jen v hlavě.

Tohle jsme si už vyjasnili, proč se tedy k 730d znovu vracet? Tentokrát už to shoda okolností nebyla - vůz před pár měsíci prošel faceliftem, který jej má učinit konkurenceschopným pro další léta. Jak už asi víte, vizuálně s autem příliš nezamával, jinak toho ale změnil dost, a tak jsem chtěl vyzkoušet, co to s ním provedlo. Při plánování testu jsem se tiše modlil za to, abych do rukou znovu nedostal 730d, protože sedmička dostala pár nových motorizací, které by test učinily „více novým”. Ale jak už tomu v takových případech bývá, jedinou volbou byla právě 730d.

Na druhou stranu, i v tomto případě je co testovat, však posuďte sami. Máme tu upravený zevnějšek, interiér, přepracovaný motor, který pracuje s novou převodovkou a upravené bylo také fungování podvozku, který navíc nyní může i ve verzi 730d pracovat s pohonem všech kol xDrive. A jak už jste si asi všimli, testované auto jím disponovalo. I přes zdánlivě stejnou specifikaci nás tedy čeká povídání o dost odlišném voze. A pokud mi nevěříte, na následujících řádcích se vás o tom pokusím přesvědčit.

Facelift si vizuálně pohrál spíše s detaily

Možná se nyní díváte na přiložené fotky a říkáte si, kde že je ten facelift. No je tam, je na každém ze snímků, který před sebou máte, jen o sobě nedává znát tak moc, jak byste u auta se čtyřmi léty na krku možná očekávali. Upravených detailů je spousta, pokud ale nepatříte mezi příznivce BMW nebo ještě spíše sedmičkové řady, všimnete si málokterého. Jestliže se ovšem v nabídce bavorské značky alespoň chcete vyznat a toužíte po nějaké berličce, mohly by pro vás být dobrým orientačním prvkem přední světlomety s LED.

Ony se tedy změnily už tvarem, aby působily trochu nápaditěji, mnohem jasněji identifikovatelné jsou ale jejich „vnitřnosti”. Ty před faceliftem vždy sázely na xenonové výbojky zatímco po faceliftu už je ve sto procentech případů tvoří světelné diody (které mimochodem fungují daleko lépe než třeba u nového Seatu Leon). To nutně nemusí měnit jejich vnější vizáž, v tomto případě tomu tak ale je a troufnu si říci, že právě díky nim je pozměněná vzhled vozu jako takového rozeznatelná lépe. Jinak byste si upravených nárazníků, zadních světel nebo několika dalších dílčích drobností všímali vážně jen těžko.

Už s ohledem na tato slova je zřejmé, že modernizace sedmičce na kráse prostě nepřidala, na to toho změnila příliš málo. Kdysi jsem se na adresu tohoto auta na jednom americkém fóru majitelů BMW dočetl uštěpačnou poznámku, že má „slightly retarded face”, tedy mírně retardovaný výraz přídě. A mám pocit, že zrovna s tím facelift neudělal vůbec nic, proto jsem chvíli tomuto testu chtěl dát podtitul „rafinovaný retard”. I když jsem nakonec dal přednost jinému, vůz se prostě nezbavil poněkud tupého výrazu daného plochou přídí, jakýmsi orlím nosem tvarově přívětivým k havarujícím chodcům. A samotné LED-světlomety pak působí trochu slepě a tyto pocity spíše podporují.

Přesto musím uznat, že ačkoli sedmička modelového roku 2013 více krásy postrádá, jistá vizuální svěžest ji cizí není. A zvlášť naživo - když si vedle sebe postavíte před- a pofaceliftovou verzi, okamžitě víte, kdo už si tu může žádat o důchod. Nevím, jestli je to pro udržení atraktivity vozu pro další léta dost, ale mám pocit, že pří výběru auta budou u zákazníků hrát hlavní roli jiné vlastnosti a v těch je sedmička po faceliftu docela přesvědčivá.

Vnitřek je dílem promyšlené očisty od nedostatků

Za první z těchto vlastností lze označit přepracovaný interiér, na kterém se toho na první pohled změnilo asi tolik jako na zevnějšku. Pokud ale začnete zkoumat detaily, zjistíte, že novinek je docela hodně a klasická trojka „lepší materiály, zdokonalené zpracování a pár novinek ve výbavě” vytváří na palubě o dost lepší atmosféru. Nedokážu říci, co přesně se o to zasloužilo především, možná to není žádná konkrétní jednotlivost. Ale když jsem do inovované sedmičky poprvé usedl a rozjel se s ní, zažíval jsme pocity, které by se ve mně předfaceliftové provedení snažilo vyvolat marně. A to se přitom u testované specifikace nejednalo o nikterak „nabušenou” verzi, výbava měla pořád blíže k základu než k maximu.

V tomto směru mám facelifty rád. Pokud jsou udělané dobře, nešokují nutně novým vzhledem, ale spíše nevtíravou schopností dávat trvale najevo, že si v automobilce v předchozích letech pečlivě dělali poznámky a snažili se vychytat všechny postupem času objevené mouchy. Zdaleka ne vždy se to povede a ani BMW nemá před svou vlastní minulostí čisté svědomí. Inovovaná sedmička na mě ale působila obzvláště uvnitř jako velmi vychytané auto, na kterém jsem těžko objevoval nějaký podstatný neduh z hlediska kvality, zpracování nebo ergonomie. Po mém soudu bude jedním z těch vozů, před kterým mají nové generace problém se prosadit, protože i když přinášejí některé významné inovace z hlediska základní konstrukce, v detailech se jim tak přesvědčivé představení z podstaty nedaří předvést. A co si budeme namlouvat, zrovna tohle se o lepší nebo horší pocity zákazníka stará především.

Pokud byste rádi slyšeli o něčem konkrétnějším než mých nutně subjektivních pocitech, pak zřejmě nejviditelnější novinkou je již takřka plně variabilní přístrojová deska. Ta je tvořená jen displeji a v tom, aby na nich místo virtuálních rafiček běžely příběhy Čuka a Geka už ji brání jen fakt, že jsou jednotlivé displeje ohraničeny skutečnými obroučkami. Co se děje v jejich nitru už je ale jen a pouze dílem elektroniky a v závislosti na zvoleném jízdním režimu to nabírá odlišných podob. Více vám napoví přiložené fotky či video, standardní uspořádání ale prakticky kopíruje klasický vzhled přístrojovek BMW - sportovní režimy cpou více do popředí rychlost, otáčky a zvolený „kvalt” automatické převodovky, mód Eco Pro pak klade důraz na možnosti sledování míry efektivity vašeho zacházení především s plynovým pedálem.

Je to vizuálně atraktivní? Bezesporu, je to jeden z detailů, který do interiéru znovu vnáší již zmiňovanou svěžest. Má to nějaký funkční smysl? I v tomto případě lze odpovědět kladně, neboť, ačkoli vůz nekonečné variability uspořádání přístrojové desky využívá jen zčásti (ale je otázkou, co je dost a co by už bylo moc), dozajista vám umožňuje v tom kterém režimu lépe sledovat v tu chvíli důležité údaje. A má se vám to líbit? V tomto případě už si odpovědí nejsem jist. Představení je to pěkné, coby konzervativnímu člověku se mi ale z podstaty nezamlouvá další vzdálení tohoto představení od reality. Míra virtuálnosti předkládaných údajů je sice omezená a nakonec se až tak neliší od přístrojů s klasickými ručičkami (i nad těmi má dávno vládu elektronika a dělá si s nimi co chce - viz třeba palivoměr, ze kterého je už dávno i „dojezdoměr”, množství ukazovaného zbývajícího paliva se navzdory stejnému faktickému stavu může lišit podle aktuální spotřeby), malý krok stranou toto řešení znamená.

Třeba na křižovatce systém start/stop motor vcelku briskně „zdechne” a podobně rychle, nikterak zvlášť sofistikovaně jej později nastartuje. Pokud si ale na uši dáte sluchátka a budete se dívat, jak tento stav reflektuje digitální otáčkoměr, budete mít pocit, že k autu za zpěvu víl naklusala Bambi a s pomocí přilétnuvších skřivánků svým čumáčkem jemně pootočila klikovým hřídelem a vdechla motoru život. Tak pohádkově ladně se ručička virtuálního otáčkoměru pohybuje, až jsem se tomu chvílemi musel smát. Ale nakonec - i takovéhle nesmysly dělají dobrý pocit a ačkoli si realita podobné vykreslení nezaslouží, minimálně pro úsilí konstruktérů pochopení mít lze.

Dalším podobně důležitým detailem je vylepšený palubní systém iDrive s větší obrazovkou, který BMW udržuje v boji s MMI od Audi o nejlepší řešení tohoto typu vůbec. Sám sice kvality auta vnímám primárně skrze jiné přednosti či nedostatky, ale pokud je technika v pořádku (a to vám mohu předem říci, že ve faceliftované sedmičce je), pak mohou o zákaznické přízni rozhodovat i podobné detaily. A já to respektuji, iDrive je zase o pověstný krůček dál a pár přiložených snímků obrazovek vám tento malý posun možná přiblíží lépe.

Asi se mi to podařilo smysluplně vysvětlit, ale z faceliftovaného interiéru sedmičky jsem měl pocit, že je mimořádně rafinovaný. A nemyslím to ani tak, že by byl lstivý (i když i to by šlo vzhledem k projevům variabilní přístrojovky říci), ale spíše v „chemickém” smyslu - je vytříbený, očištěný od nežádoucích příměsí. Jestli se před pár lety o interiérech BMW (zcela oprávněně) říkalo, že jsou ošizené, v této sedmičce vás podobné slovo nenapadne. A musím říci, že to není jediná rafinovanost, kterou v modernizovaném provedení řady 7 spatřuji.