Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Možná se budete divit, ale nové BMW 730d pro mě představuje jedno z nejpříjemnějších bavorských překvapení posledních let. Proč?

Přiznám se bez mučení, že setkání s řadou novějších vozů značky BMW mě zrovna nenaplnilo štěstím. Automobilka během poslední dekády výrazně změnila své zaměření a mnohem více se snaží zalíbit obecnému vkusu. Šlo by to hodnotit jako běžnou změnu obchodní strategie, potíž je ale v tom, že u některých modelů mi následky této změny zkrátka nejdou na rozum.

Zatímco existenci a jakousi preferenci modelů typu 520d nebo 320d Efficient Dynamics Edition ještě jsem s to pochopit, těžko mi kdy bude dávat smysl „normalizace”, která postihla výjimečné modely značky. Je opravdu nutné, aby BMW M3 dostalo elektrický posilovač řízení namísto hydraulického kvůli mrzké úspoře paliva vyměněné za významnou část čitelnosti a ovladatelnosti vozu? Některé aspekty zkrátka začaly být preferovány bez ohledu na třídu a zaměření toho kterého vozu, což má nutně negativní následky na jejich schopnost uspokojovat zákazníky, pro které jsou primárně určeny. A to zejména u modelů zaměřených na náročnější klientelu. Nebo snad znáte jediného příznivce sportovních aut, který vymění ovladatelnost za úsporu jednoho decilitru benzinu na 100 km? A to jsem zvolil jen jeden do očí bijící případ, podobně nevhodných paušalizací se BMW dopustilo ve vícero případech a to nejen u sportovně laděných modelů.

S tímto vědomím jsem usedal za volant BMW 730d v očekávání, že i sedmičkové řadě musel tento přístup ublížit. Ostatně sama tato verze se už svou podstatou jeví být čímsi, co nemá za cíl okouzlovat ty nejnáročnější z náročných. Kombinace šestiválcového naftového motoru a nijiak mimořádně bohaté výbavy působí spíše jako lákadlo na ty, kteří chtějí sedmičkovou řadu za každou cenu. Má očekávaní tak nebyla vysoká, jak už to ale v podobných případech bývá, o to větší bylo mé překvapení, když jsem v 730d objevil nejen racionální koupi, ale i velmi dobře fungující vůz. Pojďme se tedy de facto základnímu provedení řady 7 podívat na zoubek.

Ještě než se tak stane raději poznamenám, že to není tak dávno, co jsme pro vás důkladně otestovali provedení 740d xDrive. Některé společné aspekty tak vezmu v tomto testu zkrátka a více pozornosti budu věnovat tomu, co je pro 730d specifické.

Krásná opravdu není, kvalitní ale ano

Velké limuzíny nejvyšších tříd nejsou zrovna můj šálek kávy, obvykle jim ale nemohu upřít jistou eleganci a majestát. To druhé sedmičkové řadě nechybělo snad nikdy, eleganci ale v jejích liniích poslední roky hledám marně.

Předchozí sedmičková řada, jakožto jedno z prvních kontroverzních děl z pera Chrise Bangla, se mi vyloženě nelíbila a ač je ta současná přece jen konzervativnější, za krásnou bych ji neoznačil ani pod silnou dávkou naftových výparů. Základní tvary karoserie jsou vesměs klasické, mohutnost některých detailů mi ale radost nedělá. Hlavně přední ledviny (o ledvinkách zde nemůže být řeč) jsou vyloženě hypertrofované, též zadní světla narostla do poněkud obludných rozměrů. Za vyloženě nešťastné pak považuji extrémní zploštění přídě (naštěstí na první pohled není příliš patrné, tudíž ani z fotografií zrovna nečiší) a detaily jako chromové lišty ve spodních částech obou nárazníků.

Nemohu si pomoci, ale tento vůz na mě nepůsobí čistým a jednoznačným dojmem. Snad jako by jeho tvůrci na začátku nevěděli, kam vlastně kráčí a celek se po zohlednění všech aspektů pokusili „doladit” některými zvláštními detaily. Designérům nelze upřít snahu udělat po letech „zase něco normálního” a vůz tak jak je většinu zákazníků svým vzhledem jistě neurazí, žádný krasavec to ale po mém soudu není. Jde ovšem opravdu jen o můj pohled na věc, který sice má jistý racionální základ, ve výsledku je ale pořád značně emotivní, tudíž subjektivní.

Co naopak hodnotím velmi pozitivně je návrat interiéru ke klasickému pojetí nejen ve smyslu designu, ale i kvality použitých materiálů a montáže. Dokonalý první dojem sice sedmička neudělá, když její dveře nejdou dovřít zrovna snadno a umístění vnitřních madel na zcela nestandardním místě (v přední části vysoko umístěného horního obložení) manipulaci s nimi vůbec neusnadňuje. Tím ale nepříjemné zážitky končí.

Interiér testovaného vozu byl laděn výlučně do tmavých odstínů a působil vyloženě jako oáza klidu. Plasty, kůže i kovové doplňky dělaly na pohled i omak vynikající dojem a nic na tom nezměnilo ani uvedení vozu do pohybu, třebaže po velmi nekvalitní silnici. Pravdou sice je, že tato sedmička měla najeto jen pár tisíc kilometrů, jakékoli nepříjemné zvuky v interiéru ji ale byly cizí.

Je faktem, že v tomto směru nejvyšší modelová řada BMW nikdy vyloženě netrpěla, na druhou stranu bychom našli zejména v novodobé historii bavorského výrobce několik modelů, které se s potížemi ve smyslu kvality interiéru potýkaly. Současná sedmička F01 se mezi ně určitě nezařadí.