Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

125d s paketem M není nejostřejší, nejkomfortnější, ani ten nejlépe ovladatelný kompakt. V těchto i dalších ohledech je ale tak dobrý, že se mu ve výsledku nic nerovná.

Ne, nezbláznil jsem se. Ani jsem nebyl příliš dlouho na sluníčku. A před psaním tohoto testu jsem si vážně nepřihnul něčeho ostřejšího. Při plném vědomí a se vší odpovědností říkám, že BMW v nové 125d se sportovním paketem stvořilo auto tak dobré, že si jej i zástupci těch nejsebevědomějších konkurentů mohou akorát prohlédnout, hořce polknout a vrátit se na pár let k rýsovacím prknům. Dříve nic srovnatelného nemohou vyvinout.

Že jsou to silná slova? Jistě. A že byste je ode mě nečekali? Tomu věřím a chápu vás, i pro mě to bylo velké překvapení. Ale jen proto, že to nejde k mé image „benzinového fundamentalisty” nebudu tvrdit, že něco není dobré, i když to dobré je. Tohle auto se mnichovským neskutečně povedlo a i když není bez chyb, vrací BMW tam, kde jsme si jej kdysi zvykli vídat - jak výrobce něčeho, co v rámci stejné třídy vytváří svůj vlastní segment, ke kterému mohou ostatní jen vzhlížet. A čímž také ospravedlňuje svou sebevědomou cenovku.

Pokud jste četli můj loňský test nových 118i a 120d, asi se divíte ještě víc. Ale právě jsem si jej znovu prošel a nezměnil bych na něm ani čárku. Tyto verze byly zkrátka „jen” velmi dobrými kompakty, jistá výjimečnost jim chyběla. Oproti předchozí generaci pozbyla především první jmenovaná varianta jakousi automatickou řidičskou záživnost a mrštnost a nahradila ji hodnotami, které umí nabídnout i konkurenti. Minimálně jedna z věcí zmíněných v loňské recenzi obou zmíněných jedniček ale platí i pro nejnověji testovanou verzi bezezbytku - je to vůz mnoha tváří a dvoulitrový diesel s dvojitým přeplňováním zatím představuje tu nejhezčí z nich.

125d je opravdu zase jiná a ačkoli jsem přesvědčen, že za většinu svých skvělých vlastností vděčí paketu M Sport, ani její motor není k zahození. Je s ním mrštná, zábavná, komfortní, kvalitní a k tomu rychlá a úsporná. Chcete vědět víc? Není problém, rád vám to povím.

Nejhezčí jednička

Pasáže o exteriéru a interiéru bych vzhledem k jejich podrobnému rozboru v minulém testu mohl přejít ve vší stručnosti, jenže právě ony jsou těmi prvními místy, kterých se paket M nepřehlédnutelně dotkl. A myslím, že tak učinil tím nejlepším možným způsobem.

Tento kabátek nové jedničky je totiž tím nejhezčím, který je dnes k mání a nepředpokládám, že by vůz do budoucna měl nabídnout něco lepšího. Stejně jako minule musím říci, že není příliš fotogenický a na snímcích se i mně zdá trochu moc hranatý a výrazný, v reálu ale působí zvláště ve zvolené modré barvě docela ladně a atraktivně.

Sportovní paket ubral spodní části předních partií jakousi „hmotovou nedostatečnost” a konečně tím vyvážil mohutná přední světla. Ta rázem nevypadají tak nepatřičně a vozu dodávají spolu s mohutnými nasávacími otvory předního nárazníku agresivní výraz.

Přidejte si k tomu sníženou stavbu, výrazná 18" kola, povytažené boční prahy a trochu „nasypaný” zadní nárazník a máte před sebou malého buldoka, který na silnici vypadá hlavně zezadu hodně stabilně a silácky. A v testované verzi tím nakonec ani moc nepřehání.

Samozřejmě, nejhezčí nemusí znamenat hezká a nechám na vás, co si o takto vyšperkované řadě 1 myslíte. Sám jsem si už na ni zřejmě zvykl a v tomto provedení jsem k ní pociťoval i jisté designové sympatie. A to bych ji před rokem zařadil mezi nejošklivější auta všech dob. Inu, co se škádlívá...

Empaketový interiér nepotěší jen „sportovce”

Podobně prospěšný vliv má M paket i na vnitřek vozu. Nedá se přitom říci, že by základnímu provedení něco scházelo - používá kvalitní materiály i inteligentní rozmístění ovládacích prvků, jakkoli komplikovaná architektura palubní desky nemusí být po chuti každému. Ale navěste na to všechno volant s tlustším věncem o menším průměru, do ruky lépe padnoucí hlavici řadící páky a především báječná sedadla a posunete to do ještě vyšších sfér.

Rázem máte pocit mnohem bezprostřednějšího kontaktu s vozem, ke kterému se ještě dostaneme. Bylo by ale scestné si myslet, že eMkové provedení udělá z jedničkového interiéru místo, které rázem začne být nepříjemné těm, jenž po žádném lepším kontaktu s autem netouží. Naopak, sedačky jsou svými tvary, tvrdostí výplní i čalouněním v kombinaci látka-alcantara tak příjemné, že podrží při ostré jízdě a budou vás hýčkat i při komfortním přesunu.

Na dobrém pocitu se, alespoň v mém případě, opět podílelo do modra laděné barevné provedení - podívejte se na čalounění, výplně dveří nebo obložení palubky, tam všude je modrá (a ta je prostě dobrá...). Vůz byl pochopitelně i bohatě vybaven, nemám ale pocit, že byste nutně museli mít poslední iDrive s ukazatelem aktuálně spotřebovávaného výkonu, aby vás interiér potěšil. Jeho příjemnost spočívá hlavně v kvalitě základních prvků.

Místo uvnitř snad nemá smysl znovu rozebírat - pro řidiče a spolujezdce je ho bohatě, rozdíly oproti mnoha autům střední třídy byste zde hledali marně. Vzadu jde ale hovořit spíše o prostoru „+2” - čtyři velcí dospělí se do vozu rozhodně pohodlně neposkládají, jednička jim vyhoví maximálně při kratších cestách. Ale je to špatně? Podle mého nikoli, kdyby všechna auta měla být pro celou rodinu, budou všechna zábavná jak Hodina pravdy. A to jednička zjevně nechce připustit.