Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Tento souboj vám může přijít absurdní jen na první pohled. Z každého dalšího jsou oba sedany zcela rovnocennými soupeři.

Neradi bychom vás unavovali řečmi o stále stejných modelech. Novou S3 jsme rozebrali v samostatné recenzi a nové WRX STi už je naší redakci také dobře známé. Zrovna Subaru si na námi uměle vystavěných bojištích připsalo už mnohá vítězství a třebaže v jednom mělo namále, aby nedostalo nakládačku od předokolky, odešlo nakonec s nahnutou korunou, ale hlavou stále vzpřímenou. Ve druhém zůstalo pro svůj typický charakter a jistou brutalitu pevné v kramflecích, hořkosladká chuť na jazyku mu však zůstala po poměřování sil s Octavií RS, i když k vyhlášení jasného vítěze srovnání v pravém slova smyslu tehdy dojít nemohlo. Jeden byl vyhraněný ranař, druhý zcela univerzální prostředek.

Od doby posledního souboje se však mnoho věcí změnilo, dá se říct, že pro motoristickou veřejnost jednoznačně k lepšímu, to protože se rozšířil záběr automobilek a schopnosti mnohých modelů vyskočily na vyšší úroveň. Japonští fandové velkých křídel a šotolin nám dali nové STi (dokonce i bez křídla), které je navzdory stále stejnému charakteru skutečně v mnoha ohledech lepší než předtím, Němci však souběžně s tím rozšířili enklávu hot-hatchů a jejich derivátů o značně silnější stvoření. Díky těmto krokům a usilovným snahám o zaplnění poslední „fuky“ volkswagenovské famílie lze nyní vedle STi postavit zatím nejzdatnějšího soupeře, kterým je bílý sedan z Ingolstadtu.

Jak se brzy dozvíte, charakterně nemůže být snad odlišnějších modelů, avšak už jen, že oba mají „po sedanovsku“ tříprostorovou karoserii, pohon všech kol, tři stovky koní z oturbených čtyřválců a milionovou cenovku, dává možnost poměrně zajímavého srovnání, ze kterého by mohly slabiny a silné stránky jednotlivých vozů kontrastovat výrazněji než v samostatných testech. Možná si klepete na čelo a říkáte si něco o míchání jablek s hruškami, nedivil bych se. Je evidentní, že jsou to od pohledu tak moc odlišná, aby si navzájem na jakýkoliv pád konkurovali. Jenomže tak úplně mimo mísu tohle srovnání být nemusí.

Poslední STi se jeví jako daleko přívětivější vůz na každý den, jako prostředek se kterým se dá vyrazit i jinam než jen na okruh nebo na rychlostní zkoušku. Jenomže Audi S3 nám vykrystalizovalo - dá-li se to tak vůbec říci - do podoby zatím nejsportovnějšího a v mnohých ohledech nejdotaženějšího vozu své kategorie. Ano, i navzdory faktu, že nejvyšší hodnotou výkonu se pyšní soupeř z Affalterbachu, jsou modely na MQB jednoznačně vytříbenější. Tohle jsme už dříve ostatně prohlásili o Golfu R, ale kompaktní sedan Audi nakonec není ničím jiným než jeho vzorem se šikovně naroubovaným kufrem.

Základní ceny obou srovnávaných „rivalů“ jsou díky zlevnění STi navíc opravdu na velmi podobné hranici kolem jednoho milionu korun, a tak by nakonec přeci jen mohli zákazníci mezi oběma tábory začít přebíhat. Průnik obou množin nemůže být zcela prázdný. Nebudeme protahovat předehru a půjdeme rovnou k věci. Musíme zjistit, zda je STi skutečně o tolik zajímavější volbou pro někoho, kdo touží po stále ještě kompaktním sporťáku za rozumné peníze, nebo zda je Audi S3 v provedení sedan tak vynikajícím univerzálem, že dá na legendární Subaru s geny v motorsportu zapomenout. No, odpověď nebude jednoduchá.

Zorro proti Tysonovi, kolo první

Pokud se něčím může naše ostrá japonsko-neměcká dvojka odlišovat nejvýrazněji, bavíme se o jejich kabátech. Však se podívejte na fotografie a řekněte, že mají něco společného. Čtyři dveře, stejný počet koncovek výfuků a boční siluetu? Snad to, víc ale ani jedinou linku, ani kliku, ani anténu. Nebýt těch devatenáctipalcových kol a čtyřech brček na zádi, netipovali byste výkony, kterých je S3 schopná. Vždyť ani ten difuzor není pomalu vidět. Klidně by bylo možné zaměnit ji za větší A4 s paketem S line, zmizela by stejně nenápadně jako takto karosovaná A3 1,8 TFSI. Tohle je zkrátka filozofie velkého koncernu - dělat auta, která se mohou jedině málo líbit, zároveň minimem výstřelků co nejméně lidí odpuzovat. S3 se však líbila dost a mnohé přitahovala.

U Subaru byly tipy na technické parametry naopak nadhodnocené. Samozřejmě, že „STičkaři“ věděli své, ale ostatní? Slyšel jsem ledacos, z výběru třeba: „nejhezčí Subaru, co jsem kdy viděl“, „prostě STi“, ale také „to musí mít tak čtyři sta koní“. Ani se nedivím. Vždyť zadní křídlo verze Sport je dost velké, aby posloužilo jako přistávací plocha modelářským letadélkům, otvor na kapotě značí schopnost vytahovat novorozence z kočárků, onen celkově nasupený zamračený výraz přídě křičí, že před námi stojí rebel, který se nebojí ničeho. Audi je proti němu skutečný gentleman se stříbrnými brýlemi, elegantními hodinkami, posledním iPhonem, pán vybraných mravů držící krok s posledními trendy. Je to takový Zorro mstitel, který přitahuje svým umírněným charakterem a ne vizáží.

V kontrastech se nám tu tedy setkal na jedné straně typicky německý přístup kladoucí důraz na harmonii, decentnost snoubenou s vypiplanými detaily a na druhé japonská nestydatá demonstrace svalové hmoty. Je to jako když se sejde z posilovny upocený boxer, kterému ještě nesplaskly bicepsy, s manažerem oděným do obleku na míru, jemuž v den dostaveníčka jeho milenka odmítla společný večer. S3 svojí nazlobenost, potenciál, nechci říct agresi, naznačuje velice skromně, špatně se s ním nemusíte cítit ani při cestě na sraz střední školy po čtyřiceti letech ani na tuningovém srazu plném slintajících adolescentů. STi by svedlo s brilancí jen to druhé.

Ani vám nevím, který z těchto dvou přístupů je mému srdci bližší, ale jsem si bezpečně jist, že když jsme s oběma vozy kroužili kvůli focení velkoměstem i po jeho chudším okolí, všichni koukali jen na Scoobyho. Audi jakoby tam nebylo, jeho chromové dekory, sivá zrcátka, uhlazené blatníky, světla LED tak možná i chvílemi bledly závistí. Ono to nebude jen stavbou těla Subaru, jistě na tom nese svůj díl i modrý lak a nápisy vyjadřující hrdost jeho pohonné jednotce. Působí na každého jako daleko mohutnější auto a nic na tom nemění fakt, že je stejně široké jako Audi. Jen do délky mu naděluje skoro třináct centimetrů a na výšku jsme mu naměřili o osm více. Tenhle srovnávací test by se však neměl být o poměřování přirození na parkovištích. Takže?

Po Audi zkrátka sáhne spíše introvert (a neprohloupí), po STi typický zákazník předchozích generací, který je rád, že všichni vědí o jeho úchylce v rychlé jízdě (to se také daří). Bonusem japonským nohsledům bude záď, která už konečně nevypadá jako pozadí Věstonické Venuše, ale stále nečekejte nějakou perlu bulvárů, k tomu nikdy tohle auto nesloužilo a zřejmě nikdy sloužit nebude. Slovo hezké jen prostě není v jeho slovníku. Přesto se chlubí mnohem atletičtějšími proporcemi než dříve, z těch nejvýraznějších zmiňme světlomety s LEDkami. To Audi jakoby „jen“ vyrostlo z puberty V karoserii sedan mu to po mém soudu sluší s přehledem nejvíce.

Ještě jednu poznámku na téma exteriérů si nemohu odpustit. Subaru to podle mého soudu ani moc nesluší když zrovna vyjede naleštěné z garáže, nejlepší náladě se těší jakmile je ostříkané bahnem, se zaprášeným zadkem a karoserií poďobanou od kamínků. Naopak u bílého kompaktního sedanu z Německa je čistota na seznamu priorit na pozici nejvyšší, kdykoliv jindy vás volantem pomalu zatahuje k myčce. Bude se tohle promítat i za volanty obou vozů? Věřte, že bude. Tam se od sebe odlišují asi jako typický obyvatel japonských ostrovů od Evropana.