Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) Zoufale přesluhující Passat se zdá být odsouzen k výsměchu a ponížení. Mnozí konkurenti před ním ale stále mohou jen hořce polykat.

Možná se ptáte, jaký má smysl testovat současný Passat v době, kdy se jeho aktivní služba v nabídce Volkswagenu nezadržitelně blíží ke konci. Dobrá otázka, řekl bych, a měl bych na ní i docela dobrou odpověď. Mohl bych konstatovat, že i když se jedná o starší model, v našich zeměpisných šířkách jde pořád o suverénně nejprodávanější vůz střední třídy. Za loňský rok si na pažbu zákaznických odstřelů vyryl přes 2 300 čárek, a to jakoukoli reálnou konkurenci (Škodu Octavia vynechávám, i když dnes do střední třídy nemá daleko) ponechává v prachu tak hustém, že se vedle něj i mlha v okolí Rákosníčkova doupěte zdá být nicotným obláčkem. Žádné jiné auto neoslovilo ani tisícovku klientů, a tak přece není od věci se podívat, zda je Passat i v kulisách současných souputníků tak atraktivní nabídkou, aby si tuhle pozici zasloužil.

Byla by to argumentace nepochybně racionální, přiznám se ale, že má primární motivace byla trochu jiná. Když jsme s kolegou procházeli aktuální nabídku testovacích aut českého zastoupení VW a uzřel jsem v ní Passat Variant se dvoulitrovým dieselem o výkonu 130 kW a paketem R-Line, hned jsem zvolal: Ten chci! Taková verze je nepochybně snem mnohých řidičů a majitelů současných i minulých Passatů. Ano, je tu šestiválcové provedení, ale kdo by jej živil? Ano, je tu standardní dvoulitrový diesel, ten ovšem postrádá byť jen náznaky výjimečnosti. Ale takový silnější 2,0 TDI s karoserií kombi a paketem R-Line? To je přece ten Passat, který by většina ze zmíněných chtěla - atraktivní, praktický, silný, úsporný.

Přesně kvůli tomuto a možnému „konfliktu” s lidmi, kteří o podobném autě sní, se kolegové testům takových modelů obvykle vyhýbají, mně ale zkrátka přitahují. Nicméně nejde jen o to, přiznám se ještě k jiné věci - měl jsem původně v úmyslu si z Passatu trochu utahovat. Právě fakt, že jej mnozí mají za nějaké čtyřkolé mariánské zjevení, automobilový poklad a objekt obdivu, vedle nějž se žluté Porsche nebo červené Ferrari upadají v zapomnění, mi přijde být poněkud úsměvný. Vždyť jde o docela obyčejný naftový kombík, v tuto chvíli navíc s devíti léty na krku... Takzvaná nová generace B7 je jen větším faceliftem předchozí B6 a auto morálně spadá kamsi do první pětiletky minulé dekády. Tohle že má být nějaká modla?

Jenže právě u toho posledního jsem si nebyl úplně jistý, zda to vůbec bude nevýhodou. Nechci působit příliš staromilsky, nikdo mi ale nevymluví, že se v posledních letech dostala do aut spousta, mnohdy jen regulacemi vynucených nesmyslů, které jim v ničem nepomáhají. A facelift i další průběžná vylepšení nakonec nejsou ničím - modernizace může to lepší ponechat a to horší nahradit. Takže jaký je dnes Passat v této verzi? Je to přežitý odpad automobilové evoluce oslovující konzervativní klientelu jen ze setrvačnosti, nebo auto tak dobré, že i po devíti letech od zrození válcuje mnohdy zcela novou konkurenci s takovou razancí a lehkostí, kterou reflektují jeho současné prodeje? Hlavně to jsem chtěl zjistit.

Krabice od bot nestárne

Že jste ještě neviděli Passat B7, který se začal prodávat už před nějakými čtyřmi léty? Pak srdečně zdravím do jeskyně, uzpůsobovat obsah tohoto článku vašemu životnímu stylu ale s dovolením nebudu. Aktuální Passat je na rozdíl od mnoha jiných, novějších aut tím, který je na českých silnicích vidět častěji než často a jeho vzhled si jistě každý zájemce dávno prohlédl na vlastní oči. Přesto si k němu neodpustím pár poznámek.

Především je třeba říci, že Volkswagen se v případě designu tohoto modelu držel hodně zkrátka a vsadil na osvědčený průmyslový vzor „krabice od bot”. I tu jistě znáte - je už stovky let stejná a nepochybuji, že se ani po další stovky let měnit nebude. Je totiž pořád stejně hezká, sexy hranatá, nekonfliktně vyzpytatelná, nezpochybnitelně praktická. Od jakékoli automobilky je tedy sázka zrovna na tuhle kartu poněkud přízemní a v případě Passatu vyvolává rozpaky o to více, že se v předfaceliftovém provedení o pár líbivých kudrlinek snažil. Ty ale modernizace zlikvidovala a přestože oproti krabicovitému „kopytu” připustila pár mírných modifikací, o nápaditosti mluvit nelze. A nic podstatného na věci nakonec nemění ani doplňky verze R-Line, které byly testovanému vozu vlastní.

Nechci tím říci Passat ošklivý, snad bych i řekl, že mu tato nevtíravá elegance jde docela k duhu, cenu za design bych ale ve Wolfsburgu nečekal, ani za celoživotní zásluhy. Nakonec je třeba uznat také to, že na neúrodnou půdu nedopadl ani klíčový motiv pro cestu směrem ke krabici - nadčasovost. Jde opravdu o auto morálně staré přinejmenším 10 let, přesto bych mu z „pleti” takový věk nehádal.

Trochu jiná situace panuje v interiéru. Také ten se tedy jistě snažil být od samého počátku nadčasový, minimálně některé části ale prozrazují, že návštěva z budoucnosti v tomhle autě nejspíš nepřijela. Nakonec ani facelift se na vnitřku nepodepsal tak moc jako na zevnějšku, a tak v těchto místech proti zubu času zabojoval s o něco menší intenzitou. Sám VW dnes šije interiérům trochu jiné šatstvo, nakonec jsou to ale hlavně detaily, které prozradí morální stáří - startování kombinující klíček a tlačítko (zřejmě daň za později doroubovaný bezklíčový vstup a startování) je podezřelé, některé rozsáhlé rovné plochy na palubní desce rovněž. Nakonec ale až analogové hodinky nad středovým panelem rozehrají interiéru nepříjemnou melodii věkové přezrálosti. Vedle dalších dvou digitálních zdrojů jdou zbytné, vzhledem ke svému sklonu ve dne často nečitelné a nakonec jsou hlavně designově zcela mimo koncept zbytku kabiny. To snad někdo od VW chtěl mít svého času v Passatu „něco jako v Mercedesu” nebo dorovnat bodovou ztrátu v hodnoceních Auto Bildu při srovnání s Mondeem. Nevím, co to mělo znamenat, ale přinejmenším dnes je to zcela passé.

Ne všechno staré je ale nutně uvnitř špatné. Auto má třeba klasické páčky pod volantem, které kupř. mění svou polohu při zapnutí dálkových světel - dnes se u koncernových aut pouze spustí dálková, páčka se ale vrátí do své původní polohy (daň za fakt, že se stejnými páčkami můžete dostat i automatická dálková, pak se fyzická změna polohy nehodí). Tohle opravdu nemám rád, neboť to zbytečně zvyšuje nároky na pozornost řidiče v určitých situacích. Jsem zvyklý např. pod umělým osvětlením, kdy si z osvitu silnice někdy nemůžete být jisti, jaká světla máte zrovna zapnuta, kontrolovat jejich zapnutí nebo nezapnutí levou rukou, aniž bych musel odvrátit zrak od silnice. To s novými páčkami nejde, musíte se podívat na přístrojovou desku, nebo riskovat „vypnutím” (spíše pokusem o něj) opak chtěného - místo vypnutí dálkových před protijedoucích řidičem použijete světelný klakson. Tohle v Passatu se starými páčkami nehrozí a je to fajn.

Záležitostí z podobného ranku je pedál plynu s jedinou polohou plného stisknutí. Znovu i koncernová auta dnes mají i v případě volby manuálního řazení jakousi dvojitou „plnou polohu”, což je věc, kterou ani trochu nechápu. Overboost, jasně, ale snad je jen jeden plný plyn, ne dva. Pokud motor pod plným plynem schopen dočasně generovat více výkonu, ať to dělá bez nějaké zarážky, stejně je ona dočasnost omezena i bez ohledu na vaši vůli vydávanou pravou nohou. Chci jeden plný plyn, netoužím prát se s nějakými zarážkami - Passat tohle ještě nemá a znovu mi to sedělo více. Takových sympatických „zastaralostí” by se přitom v autě našlo více, z úplně jiných sfér mohu zmínit třeba i přiměřeně objemnou palivovou nádrž na 70 litrů nafty, ani ta už dnes není „in”...

A jak se na interiéru podepisuje paket R-Line? Pominu-li ryze parádnické záležitosti jako obložení vnitřních prahů, pak jde hlavně o sportovní sedadla (velmi dobrá), hliníkové nášlapy pedálů s trochou gumy navrch (proč ne) a poněkud „svalnatý”, především pak ale nekulatý volant (totální nesmysl, v Passatu obzvlášť). Asi nejde o něco, co bych za každou cenu musel mít, ona sportovní sedadla ale mají něco do sebe a na rozdíl o minulosti vyhoví po stránce konstrukce svých bočnic i nestandardním postavám. Komfort a jistota - to rozumně spojují, a tak nemám důvod jim něco vyčítat.