Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Pominu-li otřesný zvuk, je Astra se 195koňovým dieselem jedním z nejzajímavějších naftových kompaktů, které jsem kdy poznal.

Existuje několik skupin aut, kterým se ve svém životě snažím vyhýbat. Čestné místo mezi nimi zabírá ta, kterou bych označil slovy „ambiciózní diesely”, tedy naftové modely s choutkami být něčím více, než čím přirozeně býti mohou. Nechápejte mě špatně, proti Dieselově motoru jako takovému nic nemám a proti jeho dalšímu vývoji zejména v průběhu posledních dvou dekád už vůbec. Musí se ale dočkat adekvátního použití, jen tehdy se může stát součástí dobře fungujícího auta. Například takový Civic 1,6 i-DTEC byl zajímavý přinejmenším svou extrémní provozní efektivitou, rád vzpomínám třeba i na Kiu Cee'd 1,6 CRDi, která byla sympaticky široce rozkročeným kompromisem mezi auty... skoro všeho druhu. Takových modelů se samozřejmě najde dost, pak se ale najde i hodně takových, které se snaží hrát hru na něco, co jejich přirozený potenciál jednoznačně překračuje.

Obvykle jde o vozy se sportovními, kolikrát stačí i dynamickými ambicemi. Můj odpor vůči nim je jako vždy pouze racionální, neboť takové modely v praxi selhávají ve schopnosti tyto ambice smysluplně naplnit. Diesel dozajista dokáže být efektivním motorem, to je ale v už bůhví kolikáté turboéře opravdu to jediné, čím ve srovnání s ostatními koncepcemi perlí. Když takový motor použijete v autě, které chce uspokojovat aktivní řidiče, začnete obvykle narážet na potíže s jeho zvukem, charakterem, prodlevami, vysokou hmotností, kterou zatěžuje přední osu a nakonec ani jeho efektivita při dolování posledních kapek výkonu není zrovna vysoká. Vyzkoušejte si takové BMW M550d - špatné auto to pro tisíc různých způsobů použití není, když se k němu ale začnete chovat jako k M5, zjistíte, že jeho spotřeba je při stejné rychlosti i vyšší a dynamický potenciál skutečné M5 je dalece v nedohlednu.

Tohle platí o většině nadstandardně výkonných dieselů, nakonec jsou uspokojivé hlavně tím, že dokážou být relativně úsporné, když po nich nic nechcete. Potřebuji ale v takovém případě investovat do často extrémně drahého superdieselu? Mně to smysl nedává - buď si koupím skutečně úsporný diesel, nebo skutečný sporťák, snaha spojit tyhle dva světy v jeden obvykle nekončí uspokojivým výsledkem ani v jednom ohledu.

Krom snahy vyhýbat se určitým autům ale mám ještě jednu vlastnost - snad přirozenou lidskou zvědavost. Rád poznávám i věci, které mi jinak příliš nevoní, a tak jsem po delší době udělal zase jednou „hopla do opla” a alespoň krátce prověřil schopnosti inovované Astry s novým motorem 2,0 CDTI BiTurbo. To sice žádný sporťák, zvláště pak s karoserií kombi, není, přinejmenším motor vozu ale „něčím více” být chce. Asi vás nepřekvapí, že má očekávání vysoká nebyla, zjištěná skutečnost s nimi ale ruku v ruce nešla. Jaký tedy je jeden z vrcholů nabídky klasického německého kompaktu poslední generace?

Omlazenému kupé-kombi to docela sekne

Současný Opel Astra není na trhu zrovna žhavou novinkou, a tak mi snad odpustíte, že jejímu venkovnímu i vnitřnímu pojetí budu věnovat jen omezenou pozornost. Auto tedy v loňském roce prošlo modernizací, nové nárazníky a některé drobnosti okolo ale na jeho vzezření nic podstatného nezměnily. Přesto musím říci, že minimálně testované provedení v tmavě šedé barvě bylo docela šik, když citlivě spojovalo obecně konzervativnější pojetí Astry s líbivějšími tvary zejména přídě. Sympatický byl ale nakonec i profil, jehož šmrncu v tomto případě pomáhala také zajímavě střižená 18" kola.

Jistě nic převratného, auto jako celek se mi ale přes můj odpor vůči kombíkům všeho druhu docela líbilo. Nějaká specifika testované verze? Překvapila mě velmi nízko posazená příď. Tedy samotný nárazník až tak nízko „nevisí”, plastový nástavec pod ním se ale zaručeně postará o to, že „zemegulu budětě rypákom ryť ako červená myš”. Nevím, jestli je to celé dáno vyšším zatížením přídě této verze, bezmeznou honbou za lepší aerodynamikou, nebo jde o podprahový odkaz na Corvette Z06 od stejného koncernu, ale podobně jako u amerického sporťáku budete s asfaltem navazovat osobní kontakt častěji, než by vám bylo zdrávo.

Stačí jen větší zvlnění silnice nebo prudší zlom sjezdu do nějaké garáže a ryjete. Ono to tedy nikterak zvlášť nevadí, neboť kontaktní část vypadá na bezcenný nelakovaný plast relativně měkké konzistence, ale z fotek můžete vidět, že ani po umytí nebyl v nejlepší kondici. Byl prostě orytý, s tím se musíte smířit, zcela zabránit tomu nelze. Zvláštností nejsilnějšího dieselu jsou pak i dvojité koncovky výfuků. Vzhledem k decentním rozměrům nevypadají špatně ani se svým oválným tvarem a na rozdíl třeba od Octavie RS jsou obě pravé. Můžete se tedy spolehnout na to, že pod plynem dopřejete řidičům za vámi dvojitou dehtovou lázeň, to někteří jistě ocení.

Interiér se s faceliftem nezměnil snad vůbec, ale ono to nevadí. Za potíž bych označil jen přebujelou palubní desku, která celý interiér posouvá zbytečně vzad (za chvíli narazíme na důsledek), jinak jde o architektonicky, ale i materiálově a kvalitativně povedenou záležitost. Zvyknout si musíte jen na obecně netypické, ale jinak typicky oplí uspořádání ovládacích prvků, kterých není zrovna málo, za své je ovšem časem vzít lze. Testované provedení s částečně červenými, částečně piánově černými doplňky pak vypadalo prostě dobře, interiér bych označil za útulný.

Zvláštní ocenění musím věnovat povedeným předním sedadlům dobře spojujícím komfort s výraznou boční oporou. Samotné tvarování sedadel je skoro ideální, jen jejich nejnižší pozice by mohla být poněkud níže. Zvláštní údiv si pak pro změnu zaslouží mimořádně omezený prostor na zadních sedadlech. Pokud si vepředu sednu standardním způsobem, není místo za mnou není malé nebo skromné, není žádné. Ano, já jsem vysoký, ale že bych se vepředu za volantem Astry nějak zvlášť roztahoval, to nemohu říci - prostoru jsem měl „jen” dost, nikoli moc. Přesto by se za mě nevešel nikdo s tělesnou výškou nad metr nebo alespoň jednou nohou. Tohle snad ani není kombík, ale čtyřdvéřové kupé s velkým kufrem.

Asi neříkám nic nového, ale Astru kombi, pardon, Sports Tourer, jsem dříve netestoval, a tak mě to docela zaskočilo. Sám nejsem z těch, kteří by v autě této třídy prostor vzadu vyžadovali, ale pokud mezi ně patříte a víte, že potřebujete současně hodně místa i vpředu, tenhle vůz vám doporučit při nejlepší vůli nemohu. Testovaná specifikace, jinak vůz za skoro 700 tisíc Kč, navíc měl vzadu jen „švihadla”, tedy ruční stahování oken. Ani nevím, kdy naposledy jsem kličky vzadu v nějakém novém autě viděl, tuplem pak v takhle drahém. Mohl bych podotknout, že s převozem cestujících vzadu se tedy zjevně stejně moc nepočítá, důvodem ale zřejmě bude spíše zvláštní kombinace prvků, která se sešla ve standardní výbavě této verze. Ta je úplně specifická, říká si BiTurbo (vlastně si tedy koupíte Astru BiTurbo BiTurbo, takže QuattroTurbo, něco jako Veyron...) a nenajdete v ní třeba ani výškově nastavitelné sedadlo spolujezdce, i když standardem je jinak několik citelně zbytnějších prvků. Podivné.

A neměli bychom zapomenout, že jde o kombík, takže má velký kufr. O tom si ale můžete přečíst třeba ve starším testu verze 1,4 Turbo - kolega je na kombi expert, opravdový machr, tomu bych si na tomto místě vůbec neodvažoval konkurovat vlastním rozborem...