Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Nová generace ostrého SL není atlet, spíše tanečník v letech. Nepochybujte ale, že na silnici umí i tak předvést pořádné tango.

K Mercedesům třídy SL a zvláště pak provedení SL AMG jsem vždy choval respekt, a to navzdory tomu, že nikdy nešlo o auta podle mého gusta. Vozy této hmotnosti a zaměření mě zkrátka neoslovovaly a krátké projížďky s nimi mě ani jednou nezaujaly natolik, abych měl důvod SL v jakémkoli smyslu vyhledávat. Z čeho tedy pramení onen respekt?

SL je pojem, legenda. Už první generace vydobyla tomuto jménu zřejmě nesmrtelnou slávu a i další provedení vozu dokázala přesvědčovat, že jde o takřka ideální cestovní kupé svého druhu. Písmena S a L vyslovují jeho majitelé až s posvátnou úctou a něco takového nelze ignorovat. Nemůže být pochyb o tom, že tímto autem Mercedes dokázal přesně zasahovat srdce zákazníků z kýženého segmentu trhu, třebaže mě samého šípy stuttgartského Amora dalece míjely.

A ještě je tu jeden faktor, proč jsem nikdy nepohrdal verzemi AMG - jejich motory. Šlo pokaždé o mimořádně silné agregáty, které podobně mimořádně těžká auta dokázaly „dokopat” k výjimečné dynamice. A nejde jen o to, poslední kompresorové SL 55 AMG si pamatuji hlavně kvůli slovům mého souseda, který tento vůz jeden čas vlastnil. Je to člověk, který má rád výkon a dynamiku, a tak se většina aut podle něj „dusí”. Když pak pravidelně přemítá nad tím, která z jeho aut se dusila (skoro všechna), obvykle nezapomene na vsuvku „SL 55 AMG, ten se nedusil”. Něco takového též nejde přehlížet, rozhodně ne když to vypadne z úst člověka, který si krom Veyronu a pár podobných aut stihl koupit skoro všechny výjimečné vozy, které byly za poslední dekádu vyrobeny.

Ani jedno z toho by mě ale nepřimělo SL nějak podrobněji zkoušet, jistou touhu ve mě probudily až dvě poslední události. Jednak Mercedes loni představil úplně novou generaci vozu, která se podle slov automobilky konečně zbavila nadváhy - je nejlehčí v celé historii tohoto modelu. To zní jako zajímavá změna, druhým faktorem pak bylo setkání s jedním z šéfů vývoje BMW M, který otevřeně řekl, že divize Mercedes-AMG a Audi Quattro nikdy nebyly eMkům tak blízko jako dnes. Když se tedy letos naskytla příležitost nové SL 63 AMG zkusit, nepohrdl jsem, tohle už mě zajímá. A pokud to zajímá i vás, přečtěte si další řádky, pokusím se vám na nich o tomto autě říci co nejvíce.

Spíše svalovec než krasavec

S novou generací SL se pochopitelně pojí nový vzhled, i když nový... Je poněkud vyzpytatelný, neboť kříží známé základní tvary vozu definované zejména dvěma předchozími generacemi SL s tím, co se v posledních letech objevuje na nových Mercedesech většiny typů - velká přední světla nemající svým tvarem daleko k obdelníku, podobně řešená maska chladiče a nakonec i spodní část předního nárazníku. Zbytek auta též preferuje spíše hrany než obliny, jakkoli se zadní partie snaží držet designu typického pro SL než čerstvých výdobytků designového oddělení Mercedesu.

Názor na tohle řešení si jistě udělá každý sám, ale pokud mám přidat ten svůj, není po mém soudu úplně nejšťastnější. Auto není ošklivé, ale není ani krásné, není elegantní a to je něco, co bylo SL po většinu generací vlastní. Sice mu zůstala, zvláště pak na kupé-kabriolet s pevnou střechou, velmi čistá a alespoň ve své celistvosti elegantní silueta nízké stavby s proklatě dlouhou přídí a dozadu posazenou kabinou, ale detaily? Zejména pak čelních partií? Ty podle mě elegantní prostě nejsou.

Daimler navíc nemůže říci, že nebyl varován - velmi úspěšnou a dle mého líbivou předchozí generaci R230 s dvojicí kulatých světel na přídi se totiž právě podobným směrem pokusil posunout faceliftem z roku 2008. Reakce nebyly nejvřelejší a odrazily se i v prodejích - například v USA si prvotní R230 koupilo pět let po sobě více než 10 000 zákazníků za rok, po faceliftu byly prodeje pravidelně poloviční, někdy ani to ne. Důvodů může být více, já bych ovšem vinil design. U Mercedesu to ale zřejmě vidí jinak, a tak přes tyto signály u nové generace vsadili právě na tento „korporátní střih”, který možná sluší SUV, na frajerském kupé (bez nadsázky) ale budí trochu rozporuplný dojem.

Verze od AMG má ale jednu výhodu - nemá ambice plážového povaleče, chce rozbíjet výlohy šutrem, a tak ji kukuč malého tanku příliš neubližuje. Elegantně nevyhlíží, agresivně ale ano, a to má také své kouzlo. To je navíc v tomto případě úspěšně podtrženo řadou menších nebo větších detailů - AMG dostalo třeba jiné nárazníky, výraznější prahy, snížený podvozek, pár karbonových doplňků nebo čtveřici hranatých výfuků. Konkrétní testované provedení pak i matně šedou barvu a černá kola. Je to zvláštní zjev, vypadá jako člověk, který má od pohledu peníze i postavení, přesto se zjevně přišel do hospody porvat. Se střechou, nebo bez, to už je jedno.

Své sympatie k takovému chuligánovi z vyšší společnosti zvažte sami, pojetí auta je opravdu dvojjaké a lze jej jistě milovat i nenávidět. Interiér už žádné hry nehraje a spojuje především tři vlastnosti, které lze jen obdivovat - na dvoumistný roadster velký vnitřní prostor, vysokou kvalitu materiálů i montáže a luxus daný bohatou výbavou.

Nevím, jestli je nutné tohle všechno nutné rozebírat, minimálně u pár věcí se ale na chvíli zastavím. První je místo uvnitř, které je nezbytné proto, aby podobné auto mohlo být něčím více než jen okruhovým floutkem. Se svými dvěma metry a ne zrovna konfekční postavou jsem v životě nepoznal jiné auto tohoto typu, ve kterém bych cítil tak „nenasoukaně”. Jsem ještě ohebný, a tak se „nasardinkuji” i do Gallarda Spyder, ale ve většině dvoumístných aut přesto cítím jistou prostorovou nedostatečnost. U SL nikoli - v podélném směru je auto opravdu velkorysé, podobně je tomu i na šířku a nakonec také na výšku, což bývá u roadsterů největší problém. Vůz za to jistě vděčí i širokému rozsahu nastavení sedadel - není zvykem, abyste se v Mercedesu ocitli tak nízko.

Kvalitu a luxus rozpitvávat nechci, SL je chlouba Mercedesu a podle toho vypadá. Neříkám, že nenarazíte na výjimku, kov je ale obvykle kovem, kůže kůží a plast? Ten uvnitř zbyl leda na pár tlačítek a kapliček. Tím se ale dostáváme k jediné věci, nad kterou si je možné klást nepříjemné otázky - ergonomie. Není špatná a v mnoha ohledech je vidět, že Mercedes dbal hodně na to, aby věci fungovaly správně. Zkuste si třeba v Subaru BRZ na rozhoupané silnici při rychlejší jízdě nastavit ventilaci a zjistíte, že to prakticky nejde, ovladač v takové situaci neklade adekvátní odpor a vy to vzdáte. Tohle se vám u Mercedesu nestane, na odpor každého tlačítka snad musel být vyčleněn při vývoji jeden člověk a fungují se přesně tak, jak mají. Jenže mrkněte se třeba na tvar volantu, vezměte v potaz standardní ovládání Comandu (zde asi s tisícem funkcí navíc) nebo palubního počítače (podobně) a zjistíte, že k ideálu něco chybí nebo možná nad ideálem cosi přebývá. Stěžovat si ale nemíním, vnitřek Mercedesu SL je i tak příjemným místem k pobytu.