Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Mnozí jakýkoli Mustang častují slovy „americkej kýbl” a věřím, že pro to mají dobré důvody. Jenže ostrá verze Boss 302 prostě funguje.

Je to u člověka mých zálib asi velký nedostatek, ale hned na úvod se přiznám, že novodobý Ford Mustang jsem dosud neřídil. Nevyhnutelná příležitost se nikdy nenaskytla a že bych toužil usednout za volant auta, které kombinuje stovky koní výkonu se zadní nápravou podobnou té, kterou máte na očích při předjíždění Opelu Combo, to nemohu říci. A tak jsem Mustang víceméně přehlížel a příležitostné možnosti ke svezení s ním přenechával kolegům.

Tak trochu z „mustangové letargie” mě vytrhla až poslední léta, kdy se představilo hned několik jeho výjimečných verzí. I když prim hrají ještě silnější monstra jako GT500, nejvíce mě zaujalo provedení Boss 302, které se v rámci nabídky statných amerických hřebců snaží být ryzím strojem. Žádné přeplňování a přesto vyšší výkon, k tomu přepracovaný podvozek, špéra, brzdy od Bremba... To nezní vůbec špatně. Navíc tuto verzi začala takřka okamžitě obcházet pověst velmi rychlého stroje - konec konců, v dále vyšperkované verzi Boss 302 Laguna Seca podrtil v testu pro mě stále ještě vcelku věrohodného Sport auta i vozy jako Audi R8 nebo BMW M3 E92.

Takové věci už se náhodou nedějí a i když dobrý okruhový čas nutně nemusí značit dobré sportovní auto, začalo mě zajímat, jak se tenhle šéfík chová v praxi. Jenže kde ho zkusit?

Oficiálně se americké Fordy do Evropy historicky nedovážejí, a že by mě zvědavost motivovala až k cestě za oceán... Naštěstí nejsem sám, koho zde podobní exoti zajímají, a tak se na trhu najde pár soukromých dovozců, kteří vám takové auto z USA přivezou a v Evropě „zlegalizují”. Patří mezi ně také původně pouze brněnský, dnes už také pražský Denker, který se rozhodl právě schopnosti Mustangu Boss 302 předvést i na improvizovaném okruhu na letišti v Pardubicích. Tuto příležitost už jsem si zařadil mezi dost možná neopakovatelné, a tak mohu tento vůz přiblížit i já vám.

Otázka je jasná: je Mustang Boss 302 skutečně tak schopným autem, abyste si jej museli nechat dovézt z Ameriky, nebo lze v klidu vyžít s jeho fotkou nad postelí a snít o tom, co by umět mohl, ale ve skutečnosti to nesvede? Odpovědí budiž následující řádky.

S vizuální dramatičností nepřehání

Ford Mustang je jedno velké retro. Škarohlídi by řekli, že se dodnes snaží žít z pár povedených generací dávné historie, já bych řekl, že se drží osvědčeného receptu - jednoduchosti a z ní vyplývající dostupnosti. Postavit skvělé sportovní auto za 10 milionů korun zvládne kde kdo, udělat schopný vůz podobného ražení za desetinovou cenu je mnohem těžší. Ačkoli se cestě k podobnému výsledku pochopitelně nevyhnete kompromisům, neznamená to, že musíte stvořit něco špatného.

Mustang s tímto receptem mnohokrát uspěl a že na něj stále sází dává najevo i svým vzhledem. Jeho design je tak typický, že americká děcka musejí Mustang začít rozeznávat hned po mámě, tátovi, hamburgeru a Coca-Cole. Mnohé Mustangy se mi líbí, hlavně ty starší, u toho současného mi vadí jeho bachratost. Když se na něj podívám, připadá mi vedle prvních generací trochu jako nafukovací matrace stvořená na motivy auta. Jenže je to zase auto, jen prostě trochu otylé.

Neznamená to ale, že je nějak zvlášť velké. Mustang mohutně vypadá, osobní kontakt s ním ale zanechá spíše dojem relativně kompaktního kupé. Slovo relativně si podtrhněte, při délce 4,8 metru to rozhodně není americký konkurent Lotusu Exige, očekávat ale prostě budete větší auto, neboť na fotkách tak působí. Za to může zmíněný design, kterému bych krom oteklosti vyčetl ještě jednu věc - ta druhá, kulatá (mlhová) světla v masce chladiče. Vždy mi přišla být nepatřičná a ruší podle mě jinak docela harmonický, přesto silácký, agresivní design. Tohle je zbytečné retro za každou cenu.

Já jsem naštěstí do rukou dostal verzi Boss 302, která ona vnitřní mlhová světla nemá. Prostě tam nejsou, místo nich se v tomtéž místě objevují plastové záslepky. Nevím, jestli by se nenašlo elegantnější řešení (také v tomto cítím nějakou úctu k minulosti, i když původní Boss 302 z roku 1969 měl jen dvojici kulatých světel po stranách), přesto vůz vypadá o 100 procent lépe než se všemi předními světelnými zdroji.

Verzi Boss dále vizuálně odlišují jiný přední nárazník s výrazným „lízátkem”, zadní spojler, pár nálepek nebo jiná kola. Se standardem si vůz určitě nespletete, nemám ale pocit, že by svou výjimečnost dával najevo něčím zbytečně křiklavým. Prostě říká, že dává o trochu tvrdší rány než jeho konfekčnější bratříčci a nemám pocit, že by přeháněl. Na snímcích přitom vidíte vůz modelového roku 2012, pro rok 2013 je zase trochu odlišný. Dramaticky jinak ovšem nepůsobí.

A s prostorem uvnitř také ne

Právě v interiéru poznáte, že Mustang nebude prioritní volbou stopadesátikilových týpků z Bronxu, ti zřejmě zůstanou věrní svým Cadillacům Escalade a podobným monstrům (vrána k vráně...). Nemohu říci, že bych se se dvěma metry výšky dovnitř nevešel, na sedadle řidiče i spolujezdce jsem měl ale místa jen tak moc, abych si nestěžoval, pro vyloženě příjemné posazení by se hodilo pár centimetrů navíc ve všech směrech. Příjemněji mi pak bylo za volantem, kde bylo možné celku rychle najít přijatelnou polohu, i přes omezený rozsah nastavení zejména volantu (pouze výškově), ale nakonec i sedadla (mohlo by jít posunou dále i „sesunout” níže).

Soustředil jsem se při tomto rychlém testu hlavně na jízdní záležitosti, a tak jsem provedení kabiny do detailu nevnímal. Nepovím vám tedy nic o kvalitě palubní elektroniky, její ovladatelnosti nebo „neřidičské ergonomii”, co ale souvisí s řízením, s tím se pracuje příjemně. Volant má přijatelný průměr i tloušťku věnce, pedály jsou rozmístěné tak, aby bylo možné ovládat všechny tři naráz dvěma chodidly a řadící páka je ve svém vyšším tunelu také umístěna tam, kde ji intuitivně čekáte. Jak se s ní pracuje, to si ještě povíme.

Provedení vnitřku jinak nezaujme nějakou udivující kvalitou nebo okouzlující architekturou, je to spíše sázka na jakousi retro-jednoduchost. Ale opravdu jsem neměl pocit, že by interiér byl špatný, i základní sedadla (za příplatek můžete mít pravděpodobně výborná Recara) byla slušná a na nějaké nářky nad americkou mizérií jsem neměl pomyšlení. A zvláštnosti verze Boss 302 tomu jistě pomáhají.

Nepochybuji o tom, že interiéroví estéti pošlou nulovými známkami interiér Mustangu kamsi do propadliště dějin, nemyslím si ale, že by si tento vůz někdo kupoval kvůli garážové onanii nad plasty. Tato verze má okouzlovat jízdou, tak se na ní pojďme podívat.