Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) Stačí málo, aby základy M5 F10 posloužily nejen rychlému, ale i překvapivě řidičskému autu.

V posledních letech jsme pro vás vyzkoušeli prakticky všechna eMková BMW, která si za tu dobu bylo možné pořídit. Došlo na recenze 1 M, M3 a M5, přiblížili jsme vám i chování novinek divize M Performance jménem M135i nebo M550d a jistý odstup jsme si drželi akorát od ikskových modelů - přesto jsem loni neodolal pokušení a za všechny vyzkoušel alespoň nejrychlejší X6 M. Slovy z filmového Saturina bych řekl, že novinky BMW M od nás dostaly samá dobrá doporučení, kromě té poslední, její test u nás dosud chyběl vůbec.

Mluvím o modelu M6 a důvodem jeho dosavadní absence není, že by vůz servíroval starším členům redakce jako zákusek rakvičky. Loni jsme se k tomuto autu zkrátka nedostali a když se letos naskytla příležitost to napravit, nechtěl jsem připustit, abychom ji prováhali. Přece jen je to nejrychlejší BMW nejen dneška, ale i všech dob a jsem přesvědčen, že právě vrcholy nabídek odhalují pravé limity schopností té které automobilky.

Už samotný test M6 by tedy jistě byl zajímavým čtením, občas ale člověk dostane více, než očekává. Konkrétní auto, které se mi dostalo do rukou, totiž za jiných okolností používá jeden z šéfů vývoje divize M a vzhledem k jeho preferencím bylo vybaveno manuální převodovkou. To je docela unikát nejen z evropského hlediska, neboť na Starém kontinentu se taková verze vůbec nenabízí, ale i celosvětově, protože v Americe je k mání teprve pár týdnů. A pokud znáte mou práci, víte, že dostat se k podobnému autu je pro mě něco jako najít svatý grál. Vlastně jde o víc než to, nějaký grál je mi celkem ukradený.

Coby novinář nejsem žádný xenofob a se zájmem zkusím skoro jakékoli auto, jakožto člověku a řidiči mi ale nepřirostly k srdci čtyři věci: nesmyslné typy karoserie, přeplňované motory, pohon všech kol a automatické převodovky. V případě prvních třech záležitostí nejde o nějaký nepřekonatelný odpor, smysl mi dávají i některá SUV, turbomotory v dnešní době na milost vzít musíte, protože jinak byste jezdili na trakaři a v případě čtyřkolek nemám problém minimálně s auty, kde je takové řešení jejich integrální součástí a funguje s ním po všech stránkách lépe než s jakýmkoli jiným - řekněme takové Subaru WRX STi. Jestli ale existuje něco, co bych se svém autě nikdy nesnesl, je to automatická převodovka.

Předem akceptuji všechny argumenty o tom, že automaty udělaly za poslední dekádu velký pokrok, že jsou rychlé a práci nemalého počtu řidičů zastanou lépe než oni sami. To všechno chápu, odmítám však přijmout pohledy jako ten, že dokážou všechno, co přímo řazené převodovky, natož pak takový, že jsou lepší právě pro mě. Pokud si kdokoli chce koupit automat, nemám s tím žádný problém, vyžaduji jen stejnou míru pochopení pro opačný přístup. Dalo by to na vlastní článek, ale manuální převodovka vám dovolí mnohem lépe soucítit s autem, plně jej ovládnout, tj. donutit jej dělat přesně to, co chcete, a v neposlední řadě - dopřeje vám za volantem více prožitků. Že automat umí být rychlejší, beru, ale to je jeden ze stovky faktorů, které mohou rozhodovat o náklonnosti k tomu či onomu řešení. Já jsem silniční řidič, testuji téměř bezvýhradně silniční auta a že by mě zrovna pro takové podmínky primárně zajímalo, jestli nějaký vůz na dvoustovku zrychlí za 10,1 nebo 10,4 sekundy, to nemohu říci. Chci autu vládnout, chci jej řídit, chci být tím, kdo má maximum věcí pod kontrolou. A tady automat ubírá velmi mnoho, pro mě osobně nepřekonatelně mnoho.

Jsem tedy velmi rád, že jsem se k M6 mohl dostat právě s manuálem, neboť je to nakonec lepší i pro její test - taková převodovka dovolí lépe odhalit i vlastnosti vozu, které se samotným řazením přímo nesouvisí. Dnešní recenze tak bude svým způsobem o dvou záležitostech současně - o M6 a o její manuální převodovce. Často se přitom budu odkazovat na dřívější pojednání o M5, neboť M6 s ní sdílí velmi podstatnou část techniky a tím i některé vlastnosti. Tak se připoutejte, řádná fixace se dnes bude hodit.

A z elegána je buldok

S tím poutáním vlastně můžete ještě chvíli počkat, nejprve se totiž musíme podívat na pár specifik zevnějšku i interiéru. Nejsou totiž ani nepodstatná, ani nezajímavá.

Vzhled nové M6 pravděpodobně znáte spíše z fotografií, neboť příležitostí vidět ji v České republice nebývá mnoho, osobně jsem zatím žádnou M6 poslední generace na českých cestách nespatřil. Snímky jistě prozradí leccos, jedno ale dokonale říci nedovedou - jak se díky pár drobným změnám na proměnil celkový vizuální dojem z tohoto auta.

Standardní kupé řady 6 bych označil za takové „jachtové auto” - elegantní a důstojné, ale i dosti mohutné. Z toho důvodu také působí trochu neobratně a připomíná mi pána v letech v elegantním oblek. Jeho sportovní rysy odnesl čas, ještě si ale zachovává jistou figuru - dotyčnému to pořád sekne, víte ale jistě, že 20 kliků po ránu už si pro zahřátí nedává. Pro shrnutí dojmu z kontaktu s em-šestkou ale budete hledat úplně jiná slova.

Provedené změny přitom nevybočují z řady těch tradičně uplatňovaných na eMkových modelech a sází tak spíše na decentní projevy síly než kýčovité show. Vůz má trochu rozšířený rozchod, snížený podvozek, větší kola a přední nárazník s výraznými vstupy chladícího vzduchu. Nechybí trochu vytažené vnější prahy, výdechy na předních blatnících a na zádi tradiční nesvatá trojice - komplikovaněji tvarovaný nárazník, výfuky s dvěma dvojitými koncovkami a více či méně (zde spíše méně) decentní křídlo na víku kufru. Pokud si k tomu přidáme střechu z nelakovaného „karbonu”, která ale u BMW M též není ničím novým, můžeme si s klidem říci: Das ist alles.

Jenže tyhle změny dělají více, než se na první pohled zdá - jako by vtiskly celou karoserii do područí podvozku. To, co vám včera přišlo jako kus jachty, rázem připomíná prťavou kabinu hot rodu sedící na mohutně dimenzovaném podvozku hnaného podobě mohutným motorem. Auto se tváří hodně svalnatě, dává najevo v prvé řadě svou sílu a pak teprve cokoli dalšího. Pokud si toho nevšimnete na stále relativně decentní přídi a jen o něco výraznějším profilu, zezadu to nemůžete přehlédnout ani na fotkách. M6 je jako nasupený buldok, je nádherně rozkročená, působí široce, placatě a myslím, že není náhodou, že nejvýmluvnější výraz byl vtisknut právě zádi - jen hrstka řidičů bude moci spatřit z tohoto auta v akci něco jiného.

Změny v interiéru jsou znovu typické a abych neopakoval slova vyřčené v testu M5, upozorním jen na pár odlišností oproti ní. Nemohu vynechat pro mě dojemný pohled na trojici pedálů a hlavici řadící páky čekající na váš stisk, o tom jsem ale původně mluvit nechtěl. Jiný je volant s poněkud retrospektivními tvary, to nejzajímavější ale na fotkách neuvidíte. Auto má oproti em-pětce citelně snížené uchycení předních sedadel a to nemění jen pocit z vaší pozice vůči celému autu, ale i vůči jednotlivým částem interiéru. Sám jsem se v M6, vzhledem ke své tělesné výšce, cítil podstatně přirozeněji než v M5 a jakkoli by bylo nesprávné tvrdit, že jde o nějaký soutěžák, ve kterém si sednete až na zem, je to pro mě v tomto směru klasické BMW. A to se mi zamlouvá.