Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) Divím se, že se BMW pořád vyhýbá stvoření rychlé sedmičky, konkurence takové auto dávno nabízí. A kouzlu mu nechybí.

Výrobci superluxusních aut musejí v posledních letech zažívat nelehké časy. Teď si asi klepete na čelo, vždyť se všude dočítáme, jak zrovna tento segment neustále roste - jsou tu bohatnoucí Číňané, více utrácející Rusové a dávno bohatým lidem z Evropy či USA sice možná peněz ubylo stejně, jako všem ostatním, jenže pár milionů na nové auto jim ještě zbylo. Přesto říkám, že Bentley, Rolls-Royce a jim podobné značky mají problém. V čem?

Především v tom, že vývoj prvků přinášejících do aut rychlost i luxus nabral v posledních dekádách vysoké obrátky, stal se mnohem šíře dostupným a investice do aut výjimečných značek stále hůře racionálně ospravedlnitelnou. Stačí vám pouhých 630 tisíc Kč, abyste měli Opel Astra OPC, auto tak rychlé, že ani majitelé třikrát dražšího BMW M3 nebudou schopni být dramaticky rychlejší. Můžete si za dva miliony Kč koupit Nissan GT-R nebo Corvette ZR1 a být rychlejší než skoro kdokoli.

V otázce luxusu je to pak podobné. I do naprosto obyčejných aut nižší střední nebo střední třídy si dnes můžete nechat „nacpat” takovou výbavu, že jinde už skoro nekoupíte více - špičkové palubní systémy, parkovací kamery, ventilovaná sedadla, adaptivní světla, rozličné bezpečnostní „nesmysly” od udržování jízdního pruhu až po systémy zabraňující kolizi... Tohle všechno můžete mít v autech za 500 nebo 600 tisíc Kč jako nic. A není to jen o tom, že si k hloupému základu dáte spoustu chytré techniky. Přečtěte si třeba testy oné Astry OPC nebo Hyundai i40 - ta auta fungují, jsou opravdu rychlá, opravdu komfortní, není to žádné namydlené nic.

Říkáte si, že jsem asi zešílel, když v testu Bentley hovořím o Hyundai? Ne, vážně nehodlám tato auta srovnávat, pouze navazuji na zmíněné - i to nejobyčejnější je, nebo může být ve zmíněných ohledech tak dobré (a přitom pořád relativně levné), že je těžké nabídnout dramaticky více byť jen pro běžné výrobce (řekněme VW), natož pak ty prémiové, ale stále dostupné (řekněme BMW), natož pak pro ty nejdražší z nejdražších (a jsme u Bentley). On tento tlak zespodu žene všechny výše a výše a najednou už někde za polovinou spektra zjistíte, že není kam stoupat. Takové BMW M5 F10 dnes představuje ve své třídě tak fascinující spojení komfortu a rychlosti, že prostě není možné udělat něco dramaticky lepšího, ladit lze pouze detaily. Dnes jsme ale (naštěstí pro Brity...) o třídu výše a ta podobného německého krále nemá.

Přesto byla otázka pro test nejrychlejšího sedanu Bentley všech dob jasná: co má navíc, aby dokázal ospravedlnit svou existenci vedle aut jako je BMW 7, Mercedes třídy S nebo Audi A8 v jejich špičkových specifikacích?

Noblesní vládce levých pruhů

Bentley před lety „vymyslelo” jeden design a ten od té doby s oblibou aplikuje na všechny novinky. Nový Mulsanne jej tedy ještě zkřížil s trochu konzervativnějšími prvky předchozího Arnage, řada Continental si ale v provedeních GT (kupé) i Flying Spur (sedan) jede svou a v obou verzích vypadá velmi podobně. A troufnu si říci, že přes svůj původ v roce 2005 stále nabízí tu správnou kombinaci noblesy, mimořádnosti a v provedení Speed i trochy agrese, jež si se stádem 610 koní může dovolit. A kterou také v levém pruhu dálnice bude čas od času potřebovat.

Pominu nyní slova jedné dámy, která se za mnou vydala pochválit ten „pěkný Chrysler”. Jistou podobnost zde tedy spatřovat lze, po mém soudu ale vypadají Bentley řady Continental stále jedinečně, jakkoli nelze říci, že by vás coby mimořádné designové kreace tahaly za oči. Když si vezmu, v jaké pasti byli tvůrci těchto aut (na jednu stranu musel být design klasický, konzervativní, na druhou výjimečný a nadčasový), pak jejich práci s odstupem sedmi let nemohu hodnotit jinak než jako úspěch. Bentley Continental ani dnes švih nechybí a přesto nemohl za celou dobu jeho existence nikdo rozumný říci, že by šlo o nějakou designovou šílenost.

Na trochu jinou notu se hraje uvnitř, kde vládne absolutní klasika. Můžete to považovat i za zastaralé, ale řekl bych, že jednoduchý design v kombinaci s plejádou výjimečných materiálů těžko někdy bude dělat ostudu. Nebo byste si snad ostudně připadáte v nějakém, řekněme, Aston Martinu starém desítky let, který se podobným provedením honosí?

V případě testovaného auta dostala přednost světlá kůže v kombinaci s tmavým dřevem a pochopitelně i řadou chromovaných a kovových doplňků. Nevím, jak by vůz vypadal v opačné kombinaci (tedy tmavá kůže a světlejší dřevo či jiný světlý materiál), v této se mi ale zdál být patřičně luxusní, vzdušný, příjemný. Na některých prvcích je patrná doba jejich původního vzniku (podívejte se třeba na tlačítka vypínání stabilizace nebo nulování počítadla kilometrů pod volantem, ta nemají zrovna dnešní tvary), jinak ale sázka na konzervativní notu i v tomto případě vyšla.

Pozoruhodné je, že tohle auto už opravdu nějak zvlášť nehýčká řidiče. Tím nechci říci, že by ze sedadla vyjížděly kovové ostny, aby se „kočí” s dvacetitisícovým platem necítil nemístně nóbl, zejména prostoru je ale vepředu méně. Se svými dvěma metry jsem se za volant vešel příjemně tak tak, spíše bych ocenil ještě trochu prostoru navíc, zejména v podélném směru. Zbytek bude otázkou výbavy a vkusu, přesto jsem měl z Flying Spur pocit, že vepředu je uděláno vše spíše tak, aby to bylo „v pořádku”, nikdo automobilce nemohl nic vyčítat a vůz potěšil i jeho majitele, pokud se jej zrovna rozhodne řídit. Jinak se ale maximum pozornosti soustředilo dozadu.

Právě na jednom ze zadních sedadel poznáte, proč si někteří tato auta kupují. Není to přitom o tom, že by to vzadu byla oproti předním místům taková pohoda, to snad ani ne, onu výjimečnost okusíte hlavně při srovnání s jinými vozy podobné velikosti. Takové BMW 7 je „jen” první BMW, kam se dozadu nebudete stydět posadit dva své nejlepší obchodní partnery, tím spíše ve verzi Long s kupou výbavy navíc. Ale Bentley je ještě jinde - na tato místa budete chtít primárně usadit sami sebe.

Místa je přehršel, možnosti nastavení sedadel hodně široké. Teprve zde začnete oceňovat mimořádnou kvalitu materiálů a vnímat věci, které vám za volantem jaksi unikají - třeba zvuk audiosystému značky Naim (mimochodem, stojí přes 150 tisíc Kč). A to se pořád nebavíme o kvalitě vzduchového odpružení zadní nápravy nebo odstínění hluku od zadních kol, ke kterému se teprve dostaneme. Bentley v tomto ohledu zkrátka dělá, co má - vytváří pro pana majitele trochu jinou automobilovou realitu.