Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) Nazvat jakékoli Audi jen převlečeným VW zavání urážkou. Jenže umět to, co svede nový Golf R, není důvodem ke studu pro nikoho.

Je to paradox, ale dnes je to hlavně koncern Volkswagen, kdo do žhnoucí bitvy stále silnějších hot hatchů přidává nejtučnější polínka. Nebyl to VW, kdo tuhle bitvu rozpoutal a už vůbec nebyl tím, kdo v ní roky tahal za delší část provazu - byly to Mégany nebo Focusy s přídomkem RS, kdo vláčel břímě suverénů segmentu, byly tu vozy jako BMW 130i, které se zápolení plebejských kompaktů smály z vyšších pater. Volkswagen se do těchto soubojů pokoušel zapojit na mnoha frontách, z mého pohledu si ale (přinejmenším v poslední dekádě) dokázal udržet leda pozici špičkového univerzála v podobě Golfu GTI. Když chtěl víc, splakal na výdělkem.

Jenže roky plynuly a někdo ve Wolfbsurgu si řekl, že čas druhých houslí musí skončit. Že už není možné, aby ostré modely Volkswagenu, Seatu, Škody nebo Audi byly jen dobré, že musí být nejlepší. „Das Koncern” k tomu přistoupil jako vždy s chladným kalkulem, který je z jeho rádoby horkých novinek cítit hned, co usednete za jejich volant. Jenže výsledek najednou až tak chladný není.

Všechna tahle auta tu jsou už léta a nikdy nebyla špatná, najednou ale mají něco, co se těžko pojmenovává a co roky zoufale postrádala. Octavia RS už není jen dálničním suverénem, Leon Cupra už není jen nepřesvědčivým pokusem „nějak” vystoupit ze stínu Golfu a snad jen GTI se drží (nutno dodat, že úspěšně) receptu na spojení všeho a ničeho. Ani Golf ale nakonec nezůstává ve svých univerzálních vodách - nové R s 300 koňmi je nejen nehorázně rychlé, ale i překvapivě podmanivé. Ještě v předchozí generaci se mu o něčem takovém ani nezdálo.

I když se vám mohou zdát tahle auta podobná, není tomu tak. Golf GTI hraje na všechny struny, Leon Cupra je jeho citelně rychlejším, agilnějším, emotivnějším bratrem a Octavia RS si zachovává tvář nejvíce rozumné volby - je nejpraktičtější a „nejcestovnější”, přitom i ona umí zazářit třeba na Nordschleife. Přidejte k tomu Golf R coby skrytý supersport (to není až takový žert, zvláště když má dorazit i 400koňová verze...), cenu všech těchto modelů do 900 tisíc Kč a rázem se ptáte, kde je prostor pro ostatní. Tohle jsou silné karty, vedle kterých se zdá třeba i Mercedes A 45 AMG dost zbytečným rozmarem. Focus RS už to zabalil, jak si BMW M135i vede třeba vedle Leonu Cupra vám brzy povíme a jak dopadl poslední pokus Renaultu Mégane RS nezapadnout teprve uvidíme.

Všechno má ale ještě jeden háček, kterým se teprve dostávám k tématu tohoto článku - jaký prostor tohle všechno nechává pro Audi S3 s technikou Golfu R? Odpověď je prostá: žádný. Dobře, trochu přeháním, ale opravdu jen trochu. Možností udělat „něco ještě jinak” nechává tahle smečka rychlých lidových kompaktů tak malý, že v něm pro Audi není lehké smysluplně manévrovat. Dnes se podíváme na to, jak v něm bruslí s novou S3 s karoserií sedan. Předem musím varovat, že to bude pojednání velmi krátké a nabízím vám jej s vědomím, že tento text dějiny motoristické žurnalistiky rozhodně nepřepíše. Ledová plocha je tentokrát opravdu skromná...

Vizuální všeuměl

Nové Audi A3 jsme testovali jako třídvířko, sportback i sedan a k jeho vzhledu zdánlivě není co chytrého říci. Pro mě byl kontakt s touto S3 ale zároveň prvním setkáním se sedanem a i když nic chytrého asi vážně nedodám, pár osobních postřehů si neodpustím.

Předně musím říci, že mám rád sedany, a to i ty malé. Nevím, proč zrovna v našich končinách modely této koncepce zacházejí na úbytě, však už nedaleko od českých hranic je tomu docela jinak, nemluvě o zbytku světa. Já na každý pád patřím mezi tu konzervativní menšinu, která je přesvědčena, že valná většina dobrých věcí už byla vymyšlena a není třeba je nahrazovat ničím novým. SUV-kabriolet-vrtulník je jistě zajímavá koncepce dopravního prostředku a v zásadě nemám nic proti tomu, když po něm někdo zatouží. Chci-li ale auto, které nevyhlíží jako Husita v bitvě o Bagdád, umí být reprezentativní, uveze čtveřici dospělých, pojme dostatek nákladu, pokud ze seznamu vyškrtnete smontovaný skleník z Bauhausu a při tom všem svou koncepcí nelimituje možnosti jízdního projevu, je tříprostorová karoserie logickou volbou.

To všechno samozřejmě neznamená, že každý sedan vypadá automaticky dobře, jenže A3 s kufrem dobře vypadá. V jejím případě dává tato verze smysl zvláště za situace, kdy se s každou generací kompakty neustále nafukují a v neposlední řadě i proto, že hatchbacky stejného jména vypadají tak trochu dětsky. Sedan vám tak malý nepřijde, spíše evokuje dojem A4, je vizuálně vyvážený, přiměřeně decentní, ne však zcela neatraktivní. Tohle auto se mi zkrátka líbí a pro někoho, komu svého času imponovalo BMW 3 E46, je dnes alespoň po vzhledové stránce docela zajímavou alternativou - ostatně, v rozměrovém srovnání těchto dvou aut je A3 o pouhý centimetr kratší...

Co dalšího k tomu říká S3? V podstatě nic a u modelu tohoto ražení je to z mého pohledu docela inteligentní přístup. S3 tedy není stejná jako A3, zepředu si ale těch pár vizuálních specifik těžko všimnete a snad jen čtyři výfuky na zádi s výrazněji střiženým nárazníkem vás upozorní, že tohle auto nemusí být úplné ořezávátko. Jinak jej „prásknou” snad akorát velká kola, výraznější boční prahy, nižší stavba a tradiční sivé kryty vnějších zpětných zrcátek. Do očí ale z toho nebije lautr nic.

Bít můžete za další slova vy mě, ale mně se tohle auto prostě líbí. Je to takový vizuální všeuměl, který přitom univerzálností tohoto zvláštního druhu nedává prostor k pochybám o formě následující funkci. S3 Sedan je atraktivní i seriozní, poutavá i decentní a mám-li se na ní při jejím výkonu dívat jako na potenciální sporťák, pak klasickou karoserií - na rozdíl třeba od kombíku - nedává důvod přemýšlet nad tím, že by jí její základní pojetí mělo v tomto smyslu limitovat. A musím dodat, že přinejmenším pro posádku je tento vůz i praktický.

Tím se dostáváme k interiéru, v jehož případě je prostornost tím nejzajímavějším novým tématem. Vepředu je klasicky „emkvébéčkově” velkorysá, vzadu ale konečně přidává i trochu místa pro nohy, kterého se v třdívířku a sportbacku nedostává. Tohle už je auto, ve kterém čtyři dospělí nebudou trpět.

Jinak vážně není co dodat, to ale neznamená, že není co zajímavého zopakovat. Až na přežívající hloupý, dole zploštělý volant (a za chvíli uvidíte, že tady to zploštění dokáže dost vadit...) je kabina podle mého gusta - plastově mimořádně střídmá, architektonicky jednoduchá, ergonomicky vyzpytatelná, kvalitní. Nebudu pět ódy na interiéry Audi, tento je mi nakonec nejsympatičtější nepřebývajícími plasty, faktem ale je, že vyčítat mu toho mnoho nesvedu. Z této množiny pak nevypadnou ani sedadla, která se tak nějak drží vnějšího stylu vozu - vypadají „normálně”, jsou pohodlná a přitom umí i podat pomocnou ruku, když se vás odstředivé síly pokoušejí dostat ze sedla...