Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Švédskou novinku představila hlavně masáž týkající se prvního venkovního airbagu na světě. V40 ale nabízí víc než jen tradiční bezpečnost.

Automobilku Volvo mám rád. Už jen kvůli tomu, že spíše než konkurentem německé prémiové ligy je její alternativou. Je jakýmsi outsiderem, kterému potajmu fandíte, přestože favorit je někdo jiný. Pravdou však zůstává, že při každém usednutí do jakéhokoliv švédského modelu zcela měním svůj jízdní styl. Namísto již důvěrně známých pohybů, kterými jinde zapínám sportovní režim a vypínám stabilizaci, zde postupně uvádím v činnost veškeré elektronické pomůcky, jimiž je Volvo vybaveno. A nechávám se vést místo toho, abych vůz sám vedl.

Snad jen díky tomuto přístupu nemám s jednotlivými modely ze Skandinávie takový problém, jako mnozí kolegové. Snad se i díky tomu dokáži na Volvo dívat z pozice jeho koncového zákazníka. Neznamená to ale, že bych vám nyní předložil ke čtení test, ve kterém najdete pouze samá pozitiva a sociální jistoty. Jen se spíše hodlám zabývat záležitostmi, které jsou skutečně relevantní.

Ačkoliv by si to Volvo přálo, nelze očekávat, že by nový hatchback V40 ukradl zákazníky třeba BMW řady 1. V tomto směru je mnohem více ohroženo Audi A3 nebo Mercedes-Benz třídy A, jejichž vozy mají rovněž poháněnou přední nápravu. A nepochybuji ani o tom, že vrásky kvůli novému modelu budou mít také u Lexusu, neboť V40 je o poznání levnější než CT 200h. Není sice hybridní, ale na druhé straně nabízí takovou míru bezpečnosti, jakou jinde nenajdete.

Řeč je v této souvislosti i o vůbec prvním venkovním airbagu, jenž v případě potřeby svým nafouknutím zvedne jednu stranu kapoty motoru o cca 10 cm. Tím vytvoří prostor mezi tvrdou pohonnou jednotkou a měkkou tkání chodce, jehož hlava po nadzdvihnutí kapoty dopadá „jako do bavlnky”. Mimo to je ochráněn také řidič, neboť airbag zakrývá spodní třetinu čelního okna.

Bezpečnost však kupodivu není jediným pilířem, na kterém by Volvo chtělo vystavět prodeje nové V40. Proto souběžně s vozem přichází rovněž nový stylistický směr „Designed Around You”, který naznačuje, že středobodem veškerých skandinávských snah je řidič. V tomto ohledu však, jak se dočtete dále, Volvo poněkud naráží.

Kvalitně, ale ne až tak kolem řidiče

Důvod je prostý. Poslední opravdu sportovní model vyrobilo Volvo v roce 2003. A devět let je v automobilovém sektoru opravdu dlouhá doba. Zvláště, když si uvědomíme, že S60 R nebyla plnohodnotnou konkurencí třeba pro tehdejší BMW M3. Mnohem více odpovídala tehdejším verzím AMG od Mercedesu, které rovněž toužily spíše po rychlé jízdě v přímém směru než po zatáčkách.

Odkaz všech těchto neduhů odhalíte již v první sérii vlásenek, které vezmete opravdu zostra. Chyby ale nehledejte na podvozku, který může být po aplikaci sportovního paketu přiblížen o 10 mm směrem k silnici. Důvodem je spíše nedostatečné vedení sedadel. Ne však v bocích, které drží jako přibité, nýbrž v oblasti stehen. Ta po kůží potaženém sedáku létají jako olej po rozehřáté pánvi.

Pro stoprocentní jistotu tak musíte nepatrně zpomalit. A v momentě, kdy veškerou svou pozornost již neupínáte daleko před sebe, si začínáte všímat okolních věcí. Třebas toho, že překalibrované tlumiče a pružiny jinak chválené platformy C1, která podepíná také Ford Focus nebo Mazdu 3, jsou ne zcela podařeným kompromisem mezi komfortem a sportovností. Nevynikají totiž ani v jednom ohledu.

Po dynamické stránce tak nové Volvo V40 neposunuje limity třídy dále. Co je však nulový krůček pro lidstvo, to je obrovský skok pro celou automobilku. Ve srovnání s ostatními modely totiž kompaktní hatchback dává svému řidiči mnohem lépe najevo, co se chystá udělat. Tedy zda vám v nejbližší zatáčce ustřelí za čumákem, či se jen lehce zhoupne karoserie.

Kvitovat v tu chvíli budete řízení, jenž po přesednutí např. z modelu V70 vyžaduje několikerou návštěvu posilovny. Pravda, děje se tak jen vlivem účinku elektrického posilovače, ale ta tam je až nepřirozená umělost, s kterou jsme se u Volva doposud setkávali. I když je třeba přiznat, že takové BMW to stále umí lépe. Nebo že v takovém Audi A3 podobné šálení smyslů více očekáváte.

Volvo ale mnichovský automobil vypráší na hrbolatých cestách, kterých je v České republice více než úseků s hladkým asfaltem. Stačí jediná dvousetmetrová jízda po kostkách a začnete si říkat, že Volvo je schopné přežít i jadernou katastrofu, zatímco řadu 1 by rozložilo i menší krupobití. Není to jen měkčím podvozkem, také kvalita materiálu a montáže je u Volva hodně daleko. Pokud si přitom kupujete vůz na denní ježdění, patrně nechcete, aby jeho audio systém musel být permanentně zapnutý kvůli přehlušení všelijakého hluku. To u nové V40 opravdu není třeba.