Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Faceliftované mini se pyšní novou přídí, lepším podvozkem a kvalitnějším interiérem. Zábavu ale čekejte hlavně u verze 1,33 VVT-i.

Pro Toyotu Yaris je letošní rok opravdu zásadní. Japonské supermini totiž slaví patnácté výročí, přičemž dárkem je mu poměrně výrazná modernizace. Do té automobilka údajně vlila 85 milionů Eur (cca 2,4 miliardy korun), což naznačuje, jak důležitý pro ní tento model je. Tento stav je pochopitelně dán hlavně nemalými prodeji - kupříkladu ve Velké Británii je každým čtvrtým vyexpedovaným vozem značky právě Yaris. V rámci registrací ovšem nemusíme skákat až do ostrovního království, stačí pohled do českých a slovenských luhů a hájů. Zde se za onu dekádu a půl prodalo 43 000 exemplářů, tedy takřka tři tisíce ročně. To vůbec není špatný výsledek, právě naopak - třeba takové Subaru ve stejném období nedosáhlo na podobnou cifru ani sečtením registrací všech svých modelů. Tím nechci srovnávat „kuřátka” s japonským molochem se třemi protnutými ovály ve znaku (symbolizujícími srdce zákazníků, duši produktů a technickou vyspělost), něco o tom, jak moc s modelem Yaris udeřili Japonci hřebíček na hlavičku třeba i ve srovnání s nedávno testovaným Aygem, to naznačuje.

Kolínské mini zde přitom zmiňuji záměrně, kromě takřka shodné zákaznické skupiny totiž oba vozy nově spojuje také styl zvaný Keen Look, jehož součástí je maska reflektující filmovou sérii X-Men. Než se ovšem k designu dostanu, dovolte mi malé nahlédnutí do minulosti. Model Yaris jsem totiž v uplynulých letech mohl otestovat hned dvakrát, a pokaždé v jeho vrcholné formě. V první generaci se jednalo o limitovanou edici Turbo, která sice byla neskutečně drahá, ale také neobyčejně zábavná. Její dmychadlo navíc vydávalo zvuk připomínající policejní sirénu, což mou mladickou nerozvážnost nutilo k následnému ještě razantnějšímu sešlápnutí plynového pedálu a úprku po zakroucených silničkách.

V generaci druhé se pak jednalo o provedení T-Sport, které sice rovněž profitovalo z patnáctistovky pod kapotou, přeplňování však nahradilo atmosférické plnění. Výkon tak šel dolů, čas potřebný ke sprintu na stovku nahoru, zábava za volantem však zůstala. Patrné ovšem bylo, že tento Yaris již není zaměřen na deklasování všeho, co kolem sebe uvidíte. Poměrně ideální prvogenerační posez za volantem totiž nahradila pozice „autobusáka“, kdy sedadla jsou ukotvena poněkud výše a volant níže. Této koncepci zůstala věrná i generace třetí, která se na trh dostala před třemi lety. Souběžně s ní však již žádná sportovní verze do prodeje nedorazila a také proto jsem se za její volant nikdy příliš nehrnul.

Z výše zmíněného je asi patrné, že pro stávající Yaris nejsem zrovna ideální cílovkou. To ovšem neznamená, že bych u pětidveřového rmini aktuálně hledal pouze negativa. Kupříkladu na takový podvozek můžu pět jen chválu, přičemž mám takový pocit, že by klidně snesl i vyšší výkon, než jaký mu japonská automobilka dala do vínku. Jak mi ale zástupci značky sdělili, k ničemu takovému se Toyota nechystá. Pokud tedy chcete sportovat, máte tu GT 86. Nebo si počkejte na chystanou Supru, případně pak na Lexusy RC F a SC (produkční verzi konceptu LF-LC). Yaris je tu momentálně od toho, aby uspokojoval zcela jiné potřeby, a sice každodenní dojíždění motoristů netoužících po „cutování“ zatáček, nýbrž relativně vysokému komfortu nabízeném za dostupnou cenu při nízké spotřebě.

Nová čelní maska, to je, oč tu běží

Naše představení faceliftovaného modelu začneme jako obvykle vzhledem, který jsem již lehce naťuknul výše. Dominancí je samozřejmě zmiňovaná čelní maska, ta je však oproti Toyotě Aygo lehce umírněná. Na ni pak navazují modifikovaná světla, jejichž obsah se liší podle zvoleného stupně výbavy. Zatímco na nižších úrovních jsou k dispozici halogeny reflektorové, ve vyšších je nahrazují halogeny projektorové. Ty navíc doplňují LEDky pro denní svícení, mimo přední části ovšem najdeme diody také vzadu. Zde je jim partnerem přepracovaný nárazník s náznakem difuzoru, kromě něj se ovšem facelift dotknul i vzhledu litých kol.

Výsledek rozhodně budí respekt, a pokud se zejména přední část objeví ve vašem zpětném zrcátku, pak asi s vyklizením levého dálničního pruhu nebudete váhat (že je to tak trochu zbytečné, si řekneme později). Toyota se navíc snažila smazat veškeré rozdíly mezi standardním a hybridním provedením, druhý zmiňovaný model tak kromě nápisů na bocích a zádi odlišují jen nepatrné detaily. Třeba modře podkreslené logo značky na přídi nebo ideálnímu obtékání vzduchu přizpůsobená litá kola. To jsou ovšem záležitosti, kterých si nezasvěcený nevšimne a tak oproti minulosti nebudete mít nejmenší ponětí o tom, s jakou verzí máte co do činění.

Osobně přitom musím říci, že zvolená stylizace mi nejde proti srsti. Spíše si doslova říká o vyšší výkon, neboť Yaris aktuálně vypadá dravě, i když jen stojí na parkovišti. Zvláště pokud sáhnete po červené barvě. Sám bych ovšem zvolil spíše modrý lak, zdál se mi elegantnější. Špatně vůz nevypadá ani v bílé, u které se navíc dočkáte nejvíce kontrastujícího „X“ na přídi. V jejím případě však musíte sáhnout po 16palcových kolech (klidně bych na vůz dal i sedmnáctky, kdyby je Toyota měla v nabídce), takové patnáctipalcové ráfky totiž působí příliš utopeně. A standardně dodávané ocelové disky pak dokonce nepatřičně.

Jedním z důvodů je změna rozměrů. Rozvor samozřejmě zůstává na stávajících 2 510 milimetrech, nové nárazníky ovšem výrazně natáhly délku. Nově tak máte k dispozici 3 950 mm místo předchozích 3 885 mm. Šířka 1 695 milimetrů zůstala, v rámci výšky ovšem faceliftovaný Yaris o trochu povyrostl (z 1 500 mm na 1 510 mm). Rozhodně však nepůsobí tak nevyrovnaně jako třeba druhá generace Škody Fabia, což má souvislost především s rozšklebenou spodní částí předního nárazníku sahající prakticky od kraje ke kraji. Tím ale mé poznatky k exteriéru končí a my se můžeme vypravit do kabiny.