Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Jeden ze zakladatelů segmentu kompaktních SUV se vrací ve čtvrté inkarnaci. Novinka ale kompaktním SUV ani moc být nechce.

Na první generaci Toyoty RAV4 (název značí Recreational Active Vehicle, kdybyste snad zapomněli) si pamatuji dodnes. A to přesto, že od jejího představení uplyne příští rok rovných dvacet let a já se v době jeho příchodu na trh mohl posadit maximálně na sedadlo spolujezdce. Přesto mne japonská novinka uchvátila podobným (no dobře, trochu menším, ale přesto velkým) způsobem jako třeba tehdy nové Porsche 911 993. Definovala totiž zcela nový segment, který od té doby jako jeden z mála vykazuje neustálý růst. A to dokonce i v Evropě, kde dnes běžně hlásíme spíše propady. Jenže úspěchu původní „Ravky“ se nikdo nemůže divit.

Před dvaceti lety znal celý svět pod pojmem SUV (v České republice to podobným autům říkalo prostě „džíp“) hlavně mohutné a hranaté koráby jako Range Rover nebo Jeep Cherokee. Třídveřový kompakt s dvoulitrovým motorem uloženým napříč, pohonem všech kol a oblou samonosnou karoserií, které do čtyř metrů délky scházelo více než třicet centimetrů, tak působil jako svěží vítr schopný rozmetání Himalájí na úplnou padrť. Toto renomé však mělo také svůj rub. Od každé nové generace totiž zákazníci očekávali zvednutí pomyslné laťky minimálně o stupínek výše, což se v případě nástupce představeného v roce 2000 skutečně stalo. Toyota totiž znovu nabízela vyjma pětidveřového modelu i třídveřovou RAV4, která nadále figurovala na čelných příčkách seznamu vysněných vozů začínajících modelek. I když neříkám, že zrovna to je měřítko úspěchu.

Příchod generace třetí však již byl, alespoň v mých očích, menším zklamáním, A to nejen kvůli absenci modelu s jedním párem bočních dveří, důvodem byla spíše snaha zalíbit se naprosto jinému publiku. Takovému, které víceméně chce spolehlivý, komfortní, bezpečný a ekonomický dopravní prostředek, jenž ho doveze z bodu A do bodu B. A který za celou tu dobu nikoho neurazí. To sice rozhodně špatné vlastnosti, jenže třetí „Ravka“ již nebyla vozem natolik inspirujícím jako její předchůdci, což už bychom do kladů mohli započíst sotva. Nový model jsem tak opravdu netrpělivě vyhlížel, i kvůli tomu, abych si buď ověřil nadčasovost prvních dvou generací, nebo abych na ně zcela zapomněl. Jaký je tedy výsledek? Takový i makový. Než se ovšem k verdiktu dostaneme, pojďme si čtvrtou generaci trochu podrobněji probrat.

„Globální design” nesedne každému, interiér je ale prostornější

Již na první pohled je zřejmé, že off-roadovitý vzhled předchozí generace je zapomenut. Toyota místo toho sáhla po jakémsi globálním designu, který je někde na pomezí kombíku s vyšší světlou výškou, SUV a MPV. To někteří ocení, pro jiné včetně mně se však jedná o krok vedle. Ne dopředu, ne zpátky, ale vedle. Moderní design na vás totiž nedýchne svou nadčasovostí, ani ve vás nezanechá dojem, který nevymažete ani po dvaceti letech. Je prostě jen poplatný současné době a snaze japonské automobilky nasadit všem svým modelům jednotnou firemní tvář. Patrné to bylo zejména ve chvílích, kdy jsem projížděl kolem všudypřítomných španělských billboardů, na kterých byla zachycena Toyota Verso, tedy model vypadající spíše jako dvouvaječné dvojče než jen sourozenec se stejnou matkou.

Pocity ze vzhledu karoserie jsou však čistě subjektivní záležitostí. Místo dalšího pitvání tak raději přikročím ke změně rozměrů, které mají na výslednou stylizaci také svůj vliv. Oproti předchůdci je totiž čtvrtá generace „Ravky“ o 30 mm širší a 25 mm nižší. Délka se pak natáhla o 205 mm na celkových 4 570 mm (a to dokonce i bez rezervního kola, jehož absence na zadních dveřích opravdu lituji), díky čemuž máte takřka metr k dobru oproti původnímu třídveřovému kompaktu. Podle Toyoty by však 10,6metrový průměr otáčení měl nadále zaručovat snadnou manévrovatelnost v úzkých městských uličkách.

K tomu se však ještě dostaneme, nyní je třeba zmínit především změnu rozvoru. Oproti předchůdci totiž narostl o 100 mm. Na dostatek místa se tak mohou těšit nejen cestující vpředu, ale také ti na zadních sedadlech, kteří i za řidičem mých parametrů (bez tří centimetrů 1,9 metru) nebudou muset nohy skládat do paragrafů. V oblasti hlavy však již budou narážet, a to zvláště, pokud vzadu budou hned tři vysocí pasažéři. Ti ostatně budou mít také problém v ramenou, neboť kabina se směrem k zádi nepatrně zužuje kvůli lepší aerodynamice a tím i vyšší provozní efektivitě.

Z trochu odlišného důvodu pak byla velmi netradičně vytvarována zpětná zrcátka, jejichž základna a boky zadních sdružených světel používají technologii z Formule 1. Tedy stabilizační žebra ve tvaru ploutví označované jako „sakana“, díky kterým byste se měli při vyšších rychlostech dočkat lepší stability a ovladatelnosti. I k těmto disciplínám se ale teprve dostaneme, přestože s nimi souvisí také pozměněné pracoviště řidiče. Oproti předchozí generaci byl totiž posez za volantem snížen o 5 mm (zatímco míra výškového nastavení narostla na 30 mm).

Tato nová pozice mi již po pár metrech připomněla minulou generaci Lexusu RX, kterou dodnes považuji za jeden z nejlépe ovladatelných (a tím řidičsky nejzábavnějších) crossoverů. Předem je tak jasné, že majitelé nové Toyoty RAV4 nebudou mít ani v sérii krkolomných zatáček čelo plné mrtvolného potu. To samé se ovšem bude dít také na nepřehledných křižovatkách. Designéři totiž zajistili, abyste nepřišli o skvělý výhled do všech stran. Sloupek A tak byl posunut směrem ven a zároveň zeštíhlen o osm procent, čímž se rozhled řidiče zlepšil o 3 stupně.

Velkorysý zavazadlový prostor

Výrazným způsobem se ale také měnila záď, která bude nyní více k duhu českých chalupářů. Nabízí totiž opravdu velkorysý zavazadlový prostor, kdy základem je 547 litrů, sklopením sedadel (jediný pohyb pákou na bocích) však dostanete až 1 746 l, tedy nejvíce v segmentu. Užitečná je také délka zavazadlového prostoru 1 025 mm (při rovné podlaze), kvitovat budete rovněž šířku nákladového otvoru 1 158 mm a především nízko posazený práh (jen 645 mm nad zemí). V rámci co největší praktičnosti pak Toyota vyslyšela přání zákazníků a panty víka zavazadelníku neumístila na stranu, ale na střechu, díky čemuž novinka nabízí konvenční otevírání směrem vzhůru. Dále se pak zvětšila schránka pod podlahou ze 49 na 100 litrů.

Rezervní kolo ovšem v nové Toyotě budete hledat marně. Místo toho je každá RAV4 vybavena lepicí sadou. Ta vám sice v terénu příliš nepomůže (a že do něj bez problémů můžete nadále, přestože světlá výška 187 mm zaostává za Subaru Forester, jedním z hlavních konkurentů, o 33 mm), dá se ale předpokládat, že jen málokterý z potenciálních majitelů bude s „Rafkou“ překonávat menší říčky či sjíždět a vyjíždět kamenné a bahnité kopce. Ostatně i kvůli tomu automobilka novinku naladila spíše pro asfaltové využití.