Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Nejvýraznější z městských trojčat přichází po devíti letech v novém kabátě. Díky mutačnímu genu X a technice ho lze milovat i nenávidět.

Nedávno obletěla svět zpráva o tom, že segment supermini v letošním roce předčí v prodejích ostatní malá auta. Ať už je to považováno za příčinu preferencí samotných zákazníků nebo jde (v mých očích) spíše o následek regulací ze strany Evropské unie a lokálních autorit, ve vodách této kategorie operuje velice početná skupina modelů.

Pokud bych měl být přesný, jen od roku 2005 vzrostla z devíti na aktuálních dvacet a lze se domnívat, že počet s ohledem na přísnější normy emisí budeme vítat i další novinky. V ČR se jich tedy v úhrnu každoročně prodává jen zhruba 5 700 kusů, někteří ale predikují, že je tu potenciál na další růst. Ptáte se nevěřícně, kdo si něco takového vlastně může koupit? Auto, se kterým se nedá vyrazit na dovolenou, vůz dobrý leda do zácpy velkoměsta - něco tak jednoúčelového přeci nemůže chtít nikdo jen tak...

Dalo by se předpokládat, že po takových jednoúčelových kabelkách prahnou v největším objemu mladí jedinci, kteří nemají finance na něco většího, prostornějšího. Je to pravda, ovšem i tentokrát jen poloviční. Mladí lidé ve skutečnosti tvoří necelou polovinu prodejů městských aut. Větší část prodejního koláče údajně „stláskají“ lidé po padesátce, kteří po autu vyšší kategorie zkrátka nejsou až tak lační - ani ho nepotřebují a naspořené peníze nehodlají utratit jen za auto. Své o tom ví i Toyota, spolčená s koncernem PSA, která si v nejnižším segmentu o jejich přízeň začala říkat v roce 2005 spolu s kompaktním modelem Aygo.

Japonské trojče, vyráběné v českém Kolíně po boku Citroënu C1 a Peugeotu 107, sjelo v průběhu následujících devíti let z linek v 760 tisících exemplářích, čímž předčilo mnohá očekávání. V posledních letech už ale na potenciální zájemce zřejmě nefungovalo zavádění nových laků karoserie a kol, drobných i větších faceliftů či speciálních edic, a tak se zmíněné trio rozhodlo udělat krok dál, což vyústilo uvedením nové generace. Pojďme se nyní společně zaměřit na Čecha s japonským pasem, který to rozbalil v největší míře. Toyota na něj spoléhá, neboť bude pro letošní rok spolu s faceliftem Yarisu zřejmě tím nejdůležitějším modelem.

Aygo si v nové generaci přiváží inovovanou technickou výbavu, několik nových systémů a především velmi výrazný vzhled pokřtěný kupou individualizačních možností. Ptám se, zda zrovna tyhle ingredience budou magnetem na potenciálního zákazníka a odpovídám si, že částečně rozhodně ano, ale spíše toho mladšího. Výraz v dnešní době přesto není všechno, nic není dost dobré a stačí jen drobný přešlap, aby značka nejen neulovila nikoho nového, ale také přišla o věrnou stávající klientelu. Bude Aygo natolik dobré, aby zdolalo konkurenční trojlístek od Volkswagenu? Příležitosti k hledání pravd nabídla první prověrka.

Městský predátor s cejchem X

Aktuálně nejmenší Toyota evidentně hodlá zaujmout extravagantním kukučem, kterým se v oblasti dramatičnosti vyhoupla nejen nad Citroën a Peugeot, ale rovnou do čela celého segmentu. Už při prvním kontaktu si nelze nevšimnout nové hry barev, přímočarých tvarů a výrazné masky s motivem písmena X, které křičí do okolí, že japonská automobilka nehodlá déle vynalézat nic, co by bylo těžké přehlédnout v záplavě ostatních aut na parkovištích. Pokud se jednalo jen o snahu odlišit se a nabýt originality, tvůrcům podle mého názoru záměr vyšel. Na druhou stranu si tím Aygo může rozhádat řadu dřívějších příznivců za výrazný odklon od původní nenásilnosti.

Body za odvahu posbírá v každém případě, stejně tak ale rozdělí společnost na dva tábory s vlajkami „vážně líbí“ a „vůbec nelíbí“. Na to jsou už v automobilce připravení. Není to ale zdaleka tak jednoduché. Jen letmý pohled po testovacích autech prozrazuje, že prostě není Aygo jako Aygo. V závislosti na volbě barevného provedení, které částečně souvisí i s výběrem stupně výbavy, se vyskytují opticky obrovské rozdíly. Hodně záleží na tom, zda zvolí zájemce výraznou oranžovou s černými dekory a koly, nebo třeba nenápadný bílý lak se stříbrnými elektrony.

Konkrétní volbou se mění celkový dojem - světla a linky buď v celé nahotě vynikají nebo se naopak trochu schovávají. Aygo může působit decentně až smutně, nebo naopak naštvaně a agresivně. V každém případě to docela divoké X „rozmáznuté“ přes masku chladiče a světlomety až na A-sloupky mu zůstává ve všech provedeních. Nový designový směr nazvaný J-Playful má odkazovat na aktuální japonskou kulturu mládí a přinést s její pomocí evropským zákazníkům mimořádně atraktivní auto. Ptám se jen, zda tím Toyota nedává všanc příliš mnoho. Vždyť typické japonské věci snad vyjma vyspělé elektroniky a tamagotchi v minulých dobách Evropanům zrovna nevoněly. Máme přece jen odlišný vkus.

Na druhou stranu, předchozí generace měla blíže k automobilovému miminu než plnohodnotnému vozu, a tak by nový postup třeba mohl přeci jen upoutat větší skupinu. Vypadá trochu jako predátor - z některých pohledů fascinuje, jinými nutí, abyste si drželi odstup nebo se raději nekoukali vůbec. Jistou agresi naznačují standardně dodávaná LED světla na denní svícení, k zádi se zdvihající ponton karoserie nebo zajímavý prolis střechy. Na předchůdce se odvolává především proskleným zadním víkem.

Na výběr bude celkem osm laků karoserie (včetně dvou spojených pouze se speciálními edicemi) a vyměnitelné díly exteriéru (maska, panel zadního nárazníku, dekory toho předního a kola), po kterých lze sáhnout klidně za pár let a vyměnit je třeba dle aktuální nálady. Podle mého názoru vypadá Aygo jednoznačně nejlépe a nejhonosněji v metalické oranžové barvě na černých litých kolech a s černými kryty zrcátek, což je případ konkrétní nabízené edice x-cite. Roli druhého zvýhodněného speciálu se hned od začátku rozehraje černý x-clusiv s dvoubarevnými koly a stříbrným X. Co dál?

Aygo v oblasti rozměrů vyrostlo do délky o nepatrných 25 milimetrů, 3,455 metru dlouhá karoserie ho tak staví do role nejkratšího zástupce supermini s dvojicí řad sedadel. Výška poklesla zcela zanedbatelně, ale rozvor náprav zůstal na původní hodnotě, což jednoznačně prozrazuje shodný technický základ. Ve prospěch většího pohodlí na palubě ovšem má hrát roli jednak nižší uchycení sedadel, ale i lépe odladěný podvozek. Co je na tom pravdy? Vezmeme to popořadě a začneme na palubě.