Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) STi se s novou generací tak trochu pokouší o návrat do civilizace. Nemám ale pocit, že by mu to jakkoli uškodilo.

V pasti kultu

Úvodům testů obvykle žádné nadpisy nedávám, v tomto případě ale musím udělat výjimku, neboť pojednávat může o jediném. V případě nového WRX STi se jistě můžeme dlouze bavit o tom, jaké vlastně je, celému příběhu by ale chyběla jasná linie, kdybychom si nejprve neřekli, jaké vůbec být mohlo. U Subaru totiž v tomto případě příliš na výběr neměli.

Pokud začínáte nový vůz tvořit s čistým stolem, můžete si jej udělat v podstatě jakkoli. Když ale chcete udělat novou generaci vozu, která má velmi silné renomé a ještě silnější obec příznivců a předchozích majitelů, ocitnete se v pasti, ze které lze uniknout v podstatě jen dvěma cestami. Buď si můžete říci, že vás dosavadní pověst limituje do takové míry (a bavíme se nejen o limitech technických, ale i prodejních), že prostě uděláte něco úplně jiného, na hejno dosavadních zákazníků zanevřete a zkusíte ze zbytku kádě vylovit o něco více kapříků. A nebo uděláte v zasadě to stejné auto, jen ho trochu vylepšíte či spíše zaktualizujete, spolehnete se na dosavadní zákaznickou obec a budete doufat, že ona vylepšení přitáhnou i některé zákazníky, kteří dosud odolávali.

Odpověď na otázku, kterou z těchto cest zvolit, není snadná, někdy totiž nezáleží ani na konkrétní realizaci. Historie skýtá poučení třeba v Porsche 911 nebo bližším Mitsubishi Lancer Evo - Porsche svého času zkusilo udělat místo 911 „něco jiného” a málem zkrachovalo, i když „náhradníci” vůbec nebyli špatní. Naštěstí na to Němci přišli včas. Mitsubishi udělalo Lancer Evo také docela jiný a zjistilo, že z dosavadních zákazníků už jej nechce skoro nikdo a z těch zbývajících také ne. Na druhou stranu je tu třeba BMW, v jehož současné M3 lze těžko spatřovat nějaké podstatné pojítko s předchozími generacemi, přesto novinky jistě prodá dost, i když původním entuziastům to asi nebude.

Je to prostě hop a nebo trop a sám nedokážu říci, kterou cestou je lepší se vydat. V posledním testu minulé generace STi už jsme i vedle o polovinu levnější Octavie RS měli s kolegou pocit, že navzdory mnoha nepopiratelným kvalitám Subaru něco chybí, že už představuje příliš upracovanou cestu k cílům, kterých jiní dosahují snáze. Na druhou stranu si ale nepřeji, aby na trhu bylo k mání sedmnáct - třebaže dobrých - Golfů R s jinou karoserií, které budou chtít ukojit všechny od obtloustlých mamin po asfaltové maniaky. Chci, aby nabídka byla pestrá a byla s to uspokojit i ty, kteří touží i po trochu jiných zážitcích než co nejefektivněji dosahované rychlosti.

Sám v sobě cítím dilema, že vlastně nevím, co bych si od nového STi přál. Líbí se mi snadnost, s jakou vykouzlíte ohromující dynamiku v Leonu Cupra, ale líbí se mi i zarputilost Peugeotu RCZ R, ze kterého si limitní dynamiku musíte vytřískat v rytířské zbroji. Také proto velice dobře rozumím tomu, před jakým dilematem stáli ve Fuji Heavy Industries, když se do konstrukce nového STi pouštěli a předem si dokážu představit nejrozličnější recenze od naprostého odporu po úplné nadšení. Nakonec totiž nezáleží na tom, jaké STi je, ale na tom, jak se na něj díváte, jaká od něj máte očekávání, jakou roli na trhu mu chcete přisoudit.

Po zvážení všech relevantních pohledů potenciálních zákazníků jsem k jednomu rozuzlení došel a na následujících řádcích se vám o něm pokusím říci co nejvíce.

Hezčí snad ani není, atletičtější ano

Začít ale můžeme s lehčím srdcem, i když u Subaru nebývá lehké rozlousknout ani vzhledové záležitosti. V případě nového STi resp. WRX se na automobilku svého času snesla vlna kritiky, že novinku neudělala v sériové podobě tak atraktivní, jako její koncept. Sám jsem se ale podobným poznámkám musel jen smát. Vážně jste od firmy, která má slovo „krása” v množině vlastností označené nápisem „trapnost” očekávali, že stvoří hezké auto?

Už jsem se o tom myslím někdy v minulosti zmiňoval, ale pokud auta vyrábíte dekády, nestane se vám, že některé z nich není hezké. Pokud stvoříte desítky aut, jedno z nich prostě bude atraktivní i náhodou - Subaru ale žádné opravdu hezké auto nikdy nevyrobilo a o nedopatření podle mě nejde, to musí být cílená snaha nechat z vozu promlouvat jiné hodnoty. Zanechme ale teoretizování a podívejme se na praktické důsledky.

Když už nic jiného, nové STi vyhlíží relativně moderně a pokud je na něm něco pěkného, pak je to svalnatě pojatá záď s jasnou převahou plechů, výfuků, difuzorů a křídel nad světelnými kudrlinkami. Tohle mi k STi sedí. Na přídi lze ocenit ještě tak hlavní světla a agresivně zakroucenými LEDkami v bocích (zapomeňte ale na to, že by sloužily pro denní svícení, na to jsou tu halogenové žárovičky o pár desítek centimetrů níže...), jinak snad naděláte parádu akorát s hladovou tlamou přívodu vzduchu k mezichladiči turba, zbytek nezaujme. Tímto bych mohl skončit, ale je tu ještě jedna věc, která si zaslouží pozornost.

Podívejte se na auto z profilu, ten je nyní podstatně zajímavější. Nízká příď, mohutná záď a ostřeji skloněné přední sklo dávají STi atraktivnější, řeknu rovnou atletičtější vzhled a není to jen design - auto lépe funguje i aerodynamicky. K tomu se teprve dostaneme, předchozí generace nejznámějšího Subaru ale vedle novinky rázem vypadá tak nějak obtloustle a i když mě za tato slova někteří nebudou mít rádi, pro generaci novou to znamená body k dobru.

Co interiér? Nazvěme jej reinterpretací vnitřku modelu XV, nic jiného se ostatně ani nedalo čekat. Troufnu si říci, že oproti předchůdci je tak nějak útulnější, méně dřevorubecký, elektronicky vytříbenější, i když třeba palubní systém si se svým ovládáním a provedením žádnou cenu z CeBITu jistojistě neodveze. Na pohled interiér vypadá dobře, při kontaktu s ním je z něj ale budete nadále cítit jakousi jednoduchost, kterou si někdo může vysvětlit jako zastaralost. Nebudu vám takové pohledy rozmlouvat, sám jsem se ale v STi cítil dobře a některé náznaky inklinace k povrchní moderně budu Subaru spíše vyčítat. Takový nekulatý volant, třebaže s podstatně příjemnějším průměrem věnce než dříve, u auta s daným poloměrem otáčení a vnitřním prostorem opravdu nechápu.

Když jsme u prostoru, zmíním, že vepředu se sedí o něco níže a je to fajn, jinak je místa dost i pro dvoumetrového člověka. Zajímavou novinkou je také nějak použitelný prostor vzadu - s velkým rozvalováním nepočítejte, v tomhle autě ale převezete i čtyři dospělé, kteří nemají příjmení Skamene. Do zavazadelníku se podívejte sami s pomocí přiložených fotek, pokud si ale nové auto koupit vybíráte kvůli „kufru”, musím vás varovat, že jste nejspíš otevřeli špatný článek...