Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Přináší nová verze Rapidu po funkční stránce něco zásadně nového? Nikoli, spíše chce být symbolem jakéhosi druhého startu, pokusu změnit smýšlení klientely o Rapidu jako takovém.

Vždy, když usednu do Škody Rapid, se mi začne v hlavě přehrávat text písně „Proč mě nikdo nemá rád”. Nemám teď na mysli sebe, ale samotný vůz, který se u docela podstatné části potenciálních zákazníků setkává s nebývale intenzivním apriorním odporem až pohrdáním. Byl jsem tím svého času docela překvapen a přiznám na rovinu, že i tohle pro mě byl jeden z důvodů, proč se tento model stal vůbec prvním autem, které chci podrobit dlouhodobému testu.

Po mém soudu se Rapidu křivdí a já nemám rád, když se někomu křivdí. Onen odpor nemalé části potenciálních zákazníků je totiž obvykle nepodložený jakoukoli vlastní zkušeností a nakonec jen zvyšuje kontrast mezi předsudky a zjištěnou realitou, když si takový člověk s autem sám sjede. Neříkám, že to nějaká superkára, ze které lidé upadají do mdlob, ale ve svém segmentu, za svou cenu, se po mém soudu dnes jedná o velice dobrou nabídku, nad kterou nemá smysl ohrnovat nos.

Tím vás ale nechci vyzývat k tomu, abyste se hromadně chopili kapesníků a za zvuku Beethovenovy páté plačíc započali tryznu za smutný osud jednoho mladobleslavského raubíře. On si totiž za své vnímání může vlastně sám, tedy abychom byli přesní, může za něj jeho matka, Škoda Auto. Už samotné rozhodnutí postavit „novou Felicii”, „českou Dacii” nebo cokoli podobného bylo poněkud kontroverzní, neboť od škodovky už lidé takové auto neočekávali. Chtěli a stále chtějí něco velmi dobrého, kvalitního, racionálně orientovaného, za cenu leda rozumnou. On Rapid nakonec takovým autem je, jenže se tak na začátku netvářil.

Chybou číslo jedna bylo, když začal dávat příliš okatě najevo, že jde o „laciný model”. Auto může být levné a nemusí levně vypadat a i když Rapid ani začátku nevyhlížel jako nějaký chudáček, neodpustil si několik naprosto zbytečných symbolů „low-costu”, které mu přisoudily opačné vnímání. Pár tvrdých plastů uvnitř, nepříliš kvalitní materiály v místech, jako jsou výplně dveří, drobnosti typu zcela odkryté kolejničky sedadel nebo nemožnost ovládat zadní elektrická okna zpředu z něj v očích mnohých udělaly zjevně ošizené auto, i když na jeho „technickém fortelu” se nešetřilo. Na vnímání zákazníků škodovky to bylo příliš, takový model lidé už od automobilky nečekali a pokud ano, nečekali jej za cenu, kterou na něj zprvu nasadila. Co na tom, že hlavně verze 1,2 TSI bez nadsázky excelovala v klíčových testech mnohem podstatnějších záležitostí, nálepka drahého-laciného auta už byla na vůz přichycena lepidlem od Pattexu.

Automobilka později řadu těchto problémů vyřešila a nejhloupější neduhy odstranila. K tomu na vůz nasadila mnohem atraktivnější cenovku a z mého pohledu naprosto zašlapala do země konkurenční auta jako Peugeot 301. Ani to sice není vůbec špatný vůz, s jeho symboly šetření se ale Rapid vedle něj jeví jako malý Rolls-Royce. Jenže nic z toho už čas nevrátilo a spousta lidí dodnes žije dojmem, který v nich Rapid vyvolal někdy v létě roku 2012.

Mohl bych v žertu říci, že je teď je na mě, abych jim to vytloukl z hlavy, ale ona si s tím škodovka zase poradí sama, nebo se o to alespoň pokouší. K tomu ostatně míří celý tento dlouhý úvod, který nechce být jen slovní exhibicí, ale spíše předčasným závěrem celého testu, jehož zbytek nakonec ani číst nemusíte. Rapid Spaceback prostě není nové auto, oproti liftbacku nepřináší téměř žádné funkční odlišnosti. Je to jen nová tvář modelu, která chce být spojována s trochu jiným vnímáním, než kterého se dostalo zprvu představenému liftbacku. To je jeho hlavní úkol, všechno ostatní jsou jen prostředky směřující k jeho naplnění.

Možná jste se v jiných testech dočetli něco trochu jiného, ostatně jsem sám na prezentaci Spacebacku zaslechl od kolegů leccos o tom, v čem všem je lepší než liftback. Nakonec to svědčí o úspěšnosti naznačené mise Škody, jenže pravda to tak úplně není. Sám jsem, snad jako jediný, do Spacebacku přesedl z liftbacku vyrobeného teprve před pár týdny v létě a mohu zcela odpovědně prohlásit, že rozdíl v projevu obou aut je prakticky nulový. Všechny změny, úpravy a novinky (snad krom panoramatické střechy), které dostal Spaceback, dostal v mezičase také liftback. Jenže ten už dnes nikoho nezajímá a pokud zajímá, zřejmě si od škodovky stále půjčí auto vyrobené před řadou měsíců, která se tak jako dnes Spaceback do detailu neprojevuje.

Rapid jako takový byl zkrátka za uplynulý rok vylepšen ve spoustě ohledů a dělá dnes celkově lepší dojem. Dělá jej i ten námi testovaný, a to ani nemá všechny novinky pro rok 2014. Pouhá úprava zadních partií, ač tedy mohla, z hlediska projevu auta za jízdy nic zásadního nezměnila. Odlišné „poskládání materiálu” nad zadní osou a z toho všeho vyplývající úprava naladění tedy něco málo změnila, rozdíl je ale po mém soudu tak malý, že to naprostá většina řidičů vůbec nepozná. Někteří mi říkali, že liftback „vzadu mlátí” a Spaceback ne. I to je ale nesmysl, liftback je dnes i na 17" kolech dnes vzadu tak poddajný, že žádný nepříjemný hluk neslyšíte ani na velmi špatných českých silnicích - hatchback na „šestnáctkách” nebyl znatelně lepší.

Spaceback je zkrátka tvář provedené změny, ne změna sama. Je to takový Simon Baker na kolech, který přichází zamíchat dávno rozdanými kartami. Chce pár nenápadnými tahy dát věci do pohybu a donutit lidi chovat se jinak, než měli původně v úmyslu. Tím ani nenaznačuji, že jde o něco špatného, naopak, Rapid je velice dobré auto, je mi stále sympatické. Jen konstatuji, že tu není „problematický liftback” a „pořešený Spaceback”, je tu dobrý Rapid, který dostal s novou karoserií a novým jménem šanci vybudovat si napodruhé lepší image a pochopitelně přidat i něco navíc - hatchback působí o něco méně usedle, ale k tomu se ještě dostaneme.

Mohl bych tímto celý článek uzavřít a sám na sebe bych se za to nezlobil. Rapid je prostě nyní k mání v nové karosářské verzi, která trochu jinak vypadá, to je celý příběh. Oproti liftbacku je „od začátku dobrý a stojí relativně málo”. Žádná další zápletka tu není, žádné jiné podstatné sdělení pro vás nemám, žádné jiné totiž neexistuje.

S tímto koncem byste ale asi spokojení nebyli, a tak přidám ještě něco poněkud tradičnějšího. Ostatně je tu i vzhled, který je třeba probrat a nakonec ne o všech věcech, které jsem dosud naznačil, jsme si dříve podrobněji řekli. Nad to jsem nechtěl v tomto testu omílat už stokrát řečené, však hlavně o Rapidu 1,2 TSI u nás uslyšíte ještě dost. A protože tříválcům se od jisté doby raději vyhýbám, pod kapotou Spacebacku jsem okusil dvě zbývající motorizace, z nichž tu první jsem dostal do rukou vůbec poprvé - 1,4 TSI a 1,6 TDI. Uznávám, obě budou na žebříčku zájmu o tohle auto na samotném chvostu, pokud si ale rádi čtete i o tom, co si koupit nechcete, nebo co jste si koupit mohli, ale nekoupili, nebo si prostě rádi čtete, jste na správném místě. Řeknu vám o těchto verzích Vesmírného zadku (takhle ten Spaceback asi škodovka nezamýšlela, ale nebuďme přízemní...) vše, co jsem se o nich po prvních stovkách ujetých kilometrů dozvěděl.