Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Ve vodách malých SUV je rušno, trh je na rychlém vzestupu a každá značka si chce urvat co nejvíc. Mokce se to dařilo a facelift její šance v líté bitvě posiluje.

Opel Mokka je na trhu už nějaký ten pátek, poprvé jsme jej testovali v roce 2013. O víc než tři roky později, jsme byli pozváni na prezentaci Opelu Mokka X. Jeden by si řekl, že to je nějaká speciální verze, třeba schopnější v terénu, leč nikoliv - je to facelift. A nejsem jistě sám, koho napadá, proč dostal jedno písmenko do názvu navíc.

Opel v tiskových materiálech hovoří o velké oblibě Mokky mezi zákazníky, prý si původní model objednalo celkem přes 600 tisíc klientů; celosvětově drží 14,7 % trhu v segmentu subkompaktních SUV. Je-li Mokka tak oblíbená, možná by nemusela dostávat ono písmenko navíc, které k novince dokonale poutá pozornost a budí dojem, že tu je právě jen kvůli tomu. Podle Opelu však je hlavním důvodem označení „X“ to, že všechny crossovery této značky mají v budoucnosti být označeny stejně, což nejnovější kroky automobilky jen potvrzují.

Nechme ale polemiky nad jménem a podívejme se na auto, které nám Opel předvedl ve skotských kopcích. Je to pro tuto značku docela důležitý model, protože pro 60 % zákazníků je to prý první Opel vůbec. Musí se tedy snažit udělat velmi dobrý dojem, aby zákazníci u značky zůstali a pořídili si třeba... kdy že má přijít nová generace Antary? Jestli se to podaří, se pokusím odpovědět na následujících řádcích. Jestli budou mít zákazníci kam pokračovat, už je na Opelu.

Změny vizáže jsou krokem vpřed

Na zjištění, čím chce Mokka X zaujmout, jsme měli několik stovek testovacích kilometrů po všech možných typů silnic, od dálnice po šotolinovou cestu v lese, od liduprázdných okresek po silný městský provoz. Úplně první dojem ale vždy udělá design - a ten se docela povedl. Je jasně vidět, že se díváme na faceliftované auto, protože boky jsou v podstatě stejné jako dosud, a ani záď se - až na světla, která mají nový design a LEDkové pásy, připlatíte-li za ně - výrazněji neproměnila.

Vpředu se ovšem děly věci. Vidíme kompletně nový nárazník a světlomety, které jsou menší než v minulosti. Mokce to dokonale proměnilo tvář. Ne že by byla nutná modernizace, dosavadní vzhled přišel na svět v roce 2012 a okoukaný ještě určitě nebyl; příď ani nutně modernější není, je ale opravdu jiná, dospělejší, odvážím si říci i přísnější. Zejména s rozsvícenými fajfkami - podle mě, podle Opelu jsou to křídla - denního svícení.

Testovací auta byla dostupná ve třech metalických barvách - oranžové, modré a šedé. Ta měla jako jediná trochu zajímavější provedení interiéru - sedačky a dveřní panely byly oděny v kůži barvy „brandy“ - hnědooranžové, hledáte-li „brandy“ ve vzorníku. Takto řečeno nevypadá označení barvy za „hnědooranžovou“ nic moc, ale z fotek se můžete přesvědčit, že v praxi bylo docela fajn. Oranžová a modrá auta měla nudně černý interiér.

Palubní deska je oproti původní Mokce výrazně přepracovaná, v designu byl kladen větší důraz na horizontální linie. V mých očích jí to velmi prospělo, budu se opakovat, ale i palubní deska na mě působila dojmem většího, důstojnějšího auta. Je částečně potažená černou koženkou, která je měkká na omak, ale nesmíte tlačit příliš, protože pod ní najdete tvrdý plast. Jinak ale aby člověk tvrdé, laciné plasty pohledal, horní část palubní desky je z měkčeného plastu, nic tu nepůsobí dojmem, že se na tom šetřilo. Dílenské zpracování je také dobré, všechno působí bytelně, i když možná ne tolik, jako u Kie Sportage nebo třeba Hondy HR-V, třebaže to přímí konkurenti Mokky nejsou. Testovací auta měla najeto do 2 000 km a nikde nic nevrzalo.

Palubní desce vévodí 8“ displej systému Navi 900 IntelliLink, který podporuje Apple CarPlay i Android Auto. Konektivita je oblast, kde se vylepšovalo poměrně hodně, podle Opelu je Mokka X vozem s nejširšími možnostmi připojení k vnějšímu světu v rámci subkompaktních SUV. Dostala také systém Opel OnStar, který se v podstatě neliší od OnStaru známého z amerických vozů General Motors.

Jeho princip je ten, že je „na drátě” nonstop dostupná asistence, které můžete tlačítkem na stropní konzoli zavolat. Najde vám třeba nejbližší hotel, pokud by Google v telefonu nebo body zájmu ve vestavěné navigaci z nějakého důvodu nestačily. Také můžete přivolat pomoc při nehodě, své nebo snad i cizí, jedním stiskem tlačítka. Pokud byste nebyli schopni to udělat, systém to zvládne automaticky za vás. A v neposlední řadě nabídne Wi-Fi hotspot, který umí sítě 4G/LTE.

Příplatkové ortopedické sedačky se povedly

Další velkou novinkou v interiéru jsou sedačky, které mají ortopedickou certifikaci AGR - neplést s podobně pojmenovaným systémem recirkulací výfukových plynů, zde tato zkratka znamená „Aktion Gesunder Rücken“, Akce pro zdravější záda. Jsou všemožně a v testované výbavě částečně elektricky nastavitelné, člověk by si s nimi ovšem musel chvíli hrát, aby na systém seřizování přišel. Ne zcela pochopitelně jsou posuv sedačky a naklápění opěradla mechanické.

Strávil jsem v nich jedno odpoledne a nic jako bolest zad se nedostavilo ani náznakem; troufnu si říci, že mým testem 400km trasy by prošly se vztyčenou hlavou. Fotografie ale odhalí jeden výrazný nedostatek, který facelift z nepochopitelného důvodu neodstranil - loketní opěrka je připevněná k sedačce řidiče. Když jsem seděl za volantem, nezdálo se to být špatným řešením, ale jakmile jsem se posadil na místo kopilotovo, žádnou loketní opěrku jsem neměl a chyběla mi. Proč nemá stejnou opěrku i sedadlo spolujezdce, a to ani v nejvyšší výbavě, je mi záhadou.

Pokud se vám z fotek zdá, že přední křesla nemají moc bočního vedení, je to správně. Tohle auto samozřejmě není stavěno na řezání okresek, ale trochu víc podpory trupu po stranách by nebylo na škodu. Sedačky jsou jinak povedené, jen bočního vedení bych si dovedl představit víc. Jak budou ale sedačky pasovat ctěným pozadím čtenářstva, je potřeba osobně vyzkoušet, nic takového z obrázků nevyčte. Samozřejmě, v základní ceně nejsou, obě pořídíte dohromady za 13 500 Kč navíc. Dost ale obcházení dřímajícího automobilu, pojďme jezdit.