Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Nová Kia Sportage je povedené auto, zejména podvozkově. Umí též mimo asfalt a nemá start-stop. Nechá si za to ale zaplatit a bez chyb není.

Když se v roce 1993 objevila první Kia Sportage, byl to vůz postavený na základu Mazdy Bongo, vzniknuvší ze spolupráce, kdy Mazda dodávala Kie technologie a Kia na oplátku levně vyráběla. Tenhle vůz měl motor vpředu podélně a mohl pohánět zadní nebo všechna kola.

Dnes je Kia Sportage ve své čtvrté generaci a už dlouho má motor vpředu napříč a pohon předních nebo všech kol, stejně jako snad všechna podobná SUV. A protože čtvrtá Sportage je zbrusu nová, byli jsme pozváni do kopců nad Barcelonou, abychom ji vyzkoušeli. Tedy, ne že by měla sportovní ambice, ale ve městě crossover člověk pořádně neotestuje.

Podle Kie je na nové Sportage všechno úplně nové, do posledního šroubku, a i některé motory a převodovky jsou výrazně přepracované. Když se ovšem podíváte na linku oken a zadních dveří, přijde vám, že něco možná přeci jen ze staré Sportage zůstalo. To ale bylo velmi úspěšné auto, Kia jich v Evropě údajně loni prodala 105 tisíc kusů, což je více než čtvrtina veškerých evropských prodejů Kie. Snaze vizuálně navázat se tedy nelze zase tak divit, jak moc nové a dobré je všechno ostatní, vám povíme na následujících řádcích.

Vzhledem boduje

Nejbližší konkurencí Sportage se jeví být něco na způsob Renaultu Kadjar, který také nabídne pohon všech kol a je naceněn podobně, ovšem většina jeho motorů je slabších. Zrovna Kadjar se na fotkách trochu snaží vypadat větší než ve skutečnosti je. O Kie Sportage se dá říct opak, zejména když se díváte zepředu. Snad za to mohou nová světla, která jsou posazena výše než dříve. Od mřížky jsou oddělena a natahují se pomalu až k ose přední nápravy. Svůj vliv má i to, že Sportage má docela malou kapotu. Přídí na mě tento vůz působil, jako by se snažil vypadat menší než je. Přitom není zrovna malý, s délkou 4,48 metru je o 4 cm větší než předchůdce.

Zadní partie naopak kvůli vystouplým blatníkům vypadá podsaditě. Může to vyznít pejorativně, designeři ale postupnou změnou šířky dosáhli dojmu, že se díváte na osobní automobil a ne na zadní dveře menší dodávky. Přitom Sportage zezadu nepůsobí jako tintítko, naopak, široká základna jí dává vizuální stabilitu. Reálně přitom šířka zůstala na shodné úrovni s předchůdcem - 1 855 mm.

Bohužel se tu znovu opakuje prvek, který je v mých očích velkou chybou - zadní směrová světla jsou umístěna v nárazníku, a to snad ještě níže než u předchůdce. Nepochybuji, že toto řešení plní patřičné normy, ovšem když máte velká červená koncová světla těsně pod zadním sklem, tak nějak tam očekáváte i směrovky, ne že se něco rozbliká o půl metru jinde.

U minulé generace se dalo spekulovat o inspiraci v americké verzi, která oranžové směrovky vůbec neměla. Ta dnešní má směrovky nově oranžové a umístěné stejně jako verze evropská. Na tiskové konferenci mi bylo odpovězeno, že se Kia nesetkala s negativní odezvou na toto řešení, proto ho zopakovala. Další chybu vidím v pouze jednom couvacím světle, které jsem odsuzoval např. u Fiatu 500X, protože to znamená, že je za vámi méně světla, když se otáčíte někde v úplné tmě mimo asfalt a couvacím světlem nehodláte jen naznačovat okolí svůj budoucí záměr.

Ve srovnání s minulou generací, jejíž vzhled až příliš vyvolával do světa svůj korejský původ a americkou inspiraci, představuje ta současná výrazný posun směrem k trendům, které dominují na evropském trhu. Podle nich se dá odhadovat, že typický kupec kompaktního SUV nejdříve hodnotí, jestli auto „vypadá k světu” a bude se dobře vyjímat před domem, a pak teprve jeho techniku. V tomto ohledu si nová Sportage rozhodně polepší, protože její design šmahem odsoudí jen zarytí odpůrci korejských aut.

Kabina je tak trochu retro

To ale tak docela neplatí v případě kabiny. U ní se nelze zbavit pocitu, že sedíte v japonském autě z minulé dekády. Zvláště horní polovina palubní desky s výdechy vzduchu orámovanými výraznými plastovými prvky jako by vzešla z nějakého staršího Subaru. Minulost dýchá i z množství tlačítek umístěných na středové konzoli. Jsou jich tam celé čtyři řady a ani jejich ztvárnění není zrovna podle poslední módy. Retro dojem završuje pohled na palubní přístroje.

Tohle je jednoduše jedno velké retro, na druhou stranu ale velmi nekonfliktní retro. Řada moderních aut to přehání se sdružováním ovládacích funkcí do dotykového displeje a nejsme sami, kdo tento trend kritizuje. Kia nabízí tlačítka téměř na všechno a přestože to může působit staromódním dojmem, je to velice pohodlné. To samé lze říci o přístrojích. Na těch lze dnes často vidět kde co, jen ne to, co u Sportage. Ta se drží klasického čtyřbudíkového schématu s analogovým teploměrem chladicí kapaliny a palivoměrem. Přístrojový štít je zde proto, aby poskytl základní informace, ne aby na něj řidič koukal jako na televizi.

Interiér bude v nabídce v několika různých verzích látkového a koženého čalounění, které se bude pojit s různými barvami plastů na palubní desce. Seděl jsem ve třech provedeních a můžu jen doporučit volbu nějaké hnědé nebo béžové verze - zejména světle hnědá s oranžovými lemy vypadá vážně dobře. Zvolíte-li černou, je černé úplně vše a kabina působí dosti ponurým dojmem.

Sedačky jsou pohodlné a všemožně nastavitelné, máte dost místa ve všech směrech. Nepřekvapí, že nad hlavou je dost prostoru i v případě, že je auto vybaveno prosklenou střechou. Zásluhou asymetrické konstrukce středové konzole má řidiče dost místa na pravou nohu. Také vzadu je pohodlně, kolena ani hlava pasažérů klaustrofobií trpět nebudou. Bonusem může být, že i zadní vnější sedačky jsou u vyšších výbav standardně vyhřívané. Opěradla zadních sedadel jsou polohovatelná v několika krocích a jen ten nejstrmější z nich není moc použitelný pro sezení, ale přidá trochu místa kufru.

Ten není úplně gigantický, ale bude stačit. Hovoří se o nějakých pěti stovkách litrů objemu plus mínus několik v závislosti na tom, jestli si přiobjednáte dojezdovou rezervu. Rozdíl mezi verzí s předním pohonem a čtyřkolkou není, obě verze mají totožnou zadní nápravu. Ta je kompletně nová, tedy pojďme jezdit.