Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Uplynuly roky, než se nové Mondeo dostalo až k nám. Mezi etalony své třídy by ale nepatřilo, ani kdyby dorazilo dříve. Jaká esa tedy skrývá?

Ani při nejlepší vůli nebudu schopen spočítat články slibující příchod nového Mondea od Fordu na náš trh. Když se v USA se objevilo pod označením Fusion v roce 2012, mnoho lidí se na něj těšilo. Jenomže dozvuky tzv. ekonomické krize, problémy v továrně a snad i řada dalších blíže neobjasněných interních potíží donutily modrý ovál premiéru evropské verze opakovaně odkládat. Zákazníci začali být znechucení, fandové o něj postupně začali ztrácet zájem a obavy, zda jej vůbec někdy bude možné zahlédnout v našich končinách, byly stále reálnější. V souvislosti s touto záležitostí pro vás máme ale dvě jednoznačně pozitivní zprávy.

První z nich se týká už definitivně definitivního uvedení na český trh. To se opravdu odehrálo a první produkční kusy dorazí k zákazníkům ve druhé polovině listopadu - ano, skutečně listopadu a ano, skutečně letošního roku. Tím druhým pozitivem je, že než k tomu dojde, budete už vědět, co máte od „dosud nepřístupného“ vozu očekávat. Za jeho volantem jsem mohl strávit pár chvil a jeho zevnějšek pozorovat dost dlouho, abych si udělal představu o tom, v jaké formě k nám nakonec míří. Ani krátké svezení, ani obhlížení vozu na parkovišti samozřejmě nevydají na komplexní test, ale myslím, že i první dojmy čtenářům o Mondeu budou naprosto dostatečné. Mají se těšit, nebo objednáním konkurenčního modelu udělali dobře?

K odpovědi na tuto otázku se jistě dostaneme, předem ale nelze opomíjet, že téměř tři roky jsou v dnešní uspěchané době dostatečně dlouhým obdobím na to, aby Ford stihl ztratit krok s konkurencí střední třídy. Na jednu stranu je faktem, že kupující vlastně nemusí zajímat, že to není novinka v tom pravém slova smyslu, každý chce primárně dostat za své peníze maximum a to nutně nemusí zajišťovat zbrusu nové auto. Jenže zejména teď, když je tu povedený nový Passat a když se toho za posledních pár let tolik změnilo, nebude mít Mondeo lehkou startovní pozici. Podaří se manko dohnat? A jak ho bez ohledu na globální určení vyprofiluje americký původ? Odpovědět nejen na tyto otázky nebude jednoduché, a proto pojďme rovnou k věci.

Kabátem zaujme, kabinou vůbec

Bylo to jako čekat na vytipované kožené polobotky vyhlášené značky, které mezitím v americkém regálu ztrácely barvu a přitom všem jim navíc tvrdla podrážka. Na verdikt o podrážce (tedy o podvozku, potažmo jízdním projevu) ještě pár řádků musíte přetrpět, ale karoserii vezmu útokem hned. Ne, Mondeo díky bohu nevybledlo, naživo je opravdovým fešákem. Jen se koukněte na tu mohutnou astonovskou chromovanou masku, na ta robotická přední LED-světla a hned musí být jasné, že tohle auto přitahuje svým výrazem pozornost, kdekoliv projíždí i kdykoliv čeká na parkovišti. Nevím, jak vypadá holátko se základní výbavou, protože to uvidíme později, ale na osmnáctkách v rudé metalíze je mnohem emotivnější než Passat a podobně přitažlivý jako Mazda 6. Krk si pro něj mohou lidé na silnici ukroutit.

Díky Fordu a také s pomocí náhody jsem měl možnost na krátkém testovacím úseku potkat i starší generace Mondea, a tak jen úvodem prozrazuji, že si je na fotkách budete moci díky tomu srovnat. Nehodlám nikoho zahlcovat rozměry, jen vás upozorním, že do vyšší třídy si to „novinka“ nenakráčela, ale s jistotou lze říci, že se teď tváří jako větší auto. V reálu je zkrátka opticky mohutnější, oblejší a přitom zároveň jen přiměřeně agresivnější. Senzace se začíná vytrácet až ve chvíli, kdy se od přídě vydáte dozadu, protože tam už jsou změny jen kosmetického rázu. Zvenčí za mě tedy celkově palec nahoru, my tu ale dnes nejsme jen kvůli tomu. Proto už hurá do kabiny.

Tak pěkný zvenčí a tak nudný uvnitř, chtělo by se říci. Já vám nevím, ale nemohu se zbavit dojmu, že interiér Mondea na mě tak pozitivně nepůsobí. Duch extrovertní přídě jakoby rázem zmizel, nějaké zpestření byste tu hledali marně. Možná, že ani nehledali, troufám si ale tvrdit, že z kabiny na znak ani při nejlepší vůli prostě nepadnete. Pominu-li barevný digitální štít se standardně natištěnými a vpravdě přehlednými stupnicemi, není tu v podstatě nic, co by bralo dech. Jakoby uvnitř Mondeo uvízlo někde v minulosti, jakoby nedořešilo, co nebylo perfektní, natož aby radikálně poskočilo.

Nadávat se rozhodně nedá na použité plasty ani na vkusně vyvedené výplně dveří, těžko se dá nějak zpochybnit palubní deska s poměrně decentními dekory, ale takový ovladač světlometů, startovací tlačítko, páčky za volantem či ten prazvláštní středový panel? To nejsou ani v nejmenším detaily hodné jakéhokoliv potlesku. Co víc, ono nové multimediální rozhraní SYNC má na můj vkus nějak podezřele málo funkcí a grafiku, která by šla jednoznačně vypilovat. Potěší, že je dělené do čtyř segmentů pro rádio, klimatizaci, navigaci a telefon, potěší i couvací kamerou, špičkou moderní techniky se ale nestane.

Jen zkrátka nepochopím, jak se mohlo stát, že Ford při té vši snaze o implementaci funkcí klimatizace do systému dokázal dopustit takový tlačítkový guláš na ošklivě černém segmentu pod obrazovkou. Jakoby tam Sony dalo ovladače rádia a Ford k nim pak bez hloubání jen přimíchal ovladače vyhřívání sedadel a ještě přidal další možnost, jak regulovat proudění vzduchu v kabině. Však muselo být jasné, že tím ergonomii nepomůže. Totéž se dá tvrdit o vláknech vyhřívání čelního okna, která budou opět v noci ošklivě rozptylovat světlo.

Osobně mě ale daleko více rušilo, že vrcholná výbava Titanium přináší údajně sportovně tvarovaná přední sedadla, u kterých jsem se však žádného výraznějšího tvarování nedočkal. Nevyznamenal se ani volant, jenž má opět větší průměr a navíc znovu tenký věnec, i když budiž, někomu to vyhovuje a komu ne, ten si časem zvykne. Dobré je vědět, že i tentokrát se vyhnul zploštění, což se nedá říci o náporu enklávy tlačítek, té totiž znovu neodolal. Adaptivní tempomat protentokrát obsluhuje znovu šest a rádio dalších šest knoflíků (alespoň jsou pohromadě), zobrazení displejů přístrojového štítu znovu změníte dvěma „terčíky“. Tohle všechno tak nějak bylo a tak to zůstalo. Ostatně nakonec ani řadicí páka není jiná a mrzet tak může z principu už jen elektronická parkovací brzda.

Zatím to vypadalo pouze na celkem samou kritiku, ale Ford musí být také v jistých směrech pochválen. To si předně zaslouží za nabídnutí výtečné pozice za volantem, s jejímž hledáním nebudete muset dlouze lamentovat. Dá se sedět příjemně nízko, volant se dá nastavovat v širokém rozsahu a nakonec i pedálová skupina zde dekorovaná kovem našla bez výjimky jediného pedálu dost možná ideální místo (meziplyny při brzdění jdou jedna radost). Pět ódy by se jistě daly na odkládací plochy, na LED osvětlení kabiny a vůbec na celou řadu nových asistenčních systémů včetně nafukovací pásů na zadních sedadlech, nic z toho ale nebyl čas zkoumat do detailu, a tak si musíme vystačit s těmito poznatky

I slepý by poznal, že další z největších deviz zůstane prostor a velké vstupní otvory, jaké Mondeo nabízí pasažérům, jenže jen vpředu. Do šířky je tu místa pro život přehršel a ani basketbalově založení jedinci nemusejí mít v zásadě žádný problém se dovnitř nasáčkovat, dokonce se jim sem vejde bez úhony i pravé koleno, které dříve strádalo. Bohužel pro Ford jsem se zkoušel také s jedním nadprůměrně vysokým kolegou posadit vzadu a je třeba říci, že v minimálně v liftbacku si za sebe měl problém sednout tak, aby jeho hlava neatakovala strop. To u auta této třídy nepotěší. Není v tom ale samo, Passat je na tom stejně.

Koukali jsme se také do zavazadelníku s elektrickým víkem, ale že bychom z něho byli unešeni, to se říci nedá. Co do objemu 541 litrů (díky dojezdové rezervě) nepatří k nejmenším, ale ani k rekordmanům, spíše zamrzí nepřítomnost jakýchkoliv bočních přihrádek a většího průvlaku na lyže. Nemyslím si, že by tomu u kusů, které zamíří k zákazníkům, bylo zásadně jinak, nechám se ale klidně příjemně překvapit. Troufám si tvrdit, že tyhle rozbory ale čtete zejména proto, abyste zjistili jak jezdí. A právě tady přichází menší šok.