Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Šestiválec s dvěma turby, výkon přes 300 koní a nejlepší vizáž mezi novými trojkami. Že by konkurence pro současnou M3?

Nové BMW 335Ci je zajímavé hned ze dvou důvodů. Prvním je fakt, že jde o kupé, což v případě BMW obvykle znamená více či méně razantní změny vzhledu exteriéru i interiéru oproti sedanům. Druhým je nový motor přeplňovaný dvěma turbodmychadly. Nejen, že jde stále o vcelku výjimečné technické řešení, v případě BMW to znamená zásadní změnu přístupu. Mnichovská automobilka se totiž přeplňování u benzinových motorů ze zřejmých důvodů dlouhodobě bránila a letos s ním vyrukovala po dlouhých šestatřiceti letech.

Dnešní článek berte jako stručnější první dojmy ze svezení s vozem, zdaleka si neklade za cíl odhalit vše. Přesto zkusíme už nyní odhalit, jak se nové kupé BMW povedlo. A to nejen z hlediska vzhledu, ale především charakteru. Přeplňovaný motor, vyšší hmotnost a konzervativní naladění podvozku posledního trojkového sedanu nechávají v případě nového kupé spoustu nezodpovězených otázek...

Nejkrásnější trojka

A jsme zase u Chrise Banglea. Nebudu řešit, zda byl příchod nového šéfdesignéra BMW pro automobilku pohromou či spásou, zcela jistě ale mohu říci, že poslední generace trojkového BMW (s interním označením E90) nebyla veřejností přijato zdaleka tak pozitivně jako kdysi generace přechozí (E46). Ačkoli osobně jsem nikdy nepatřil mezi odpůrce výtvorů pana Banglea, na poslední „trojce” se našlo několik designových detailů, které jí pro některé zákazníky činily zcela nepřijatelnou. Kombi na tom mnoho nezměnilo, a tak se čekalo, jak se konstruktéři BMW vyřádí na kupé.

A nedopadlo to špatně. Už první oficiální fotografie byly přijímány s mnohem větším nadšením a osobní kontakt s vozem většinou posune pozitivní soudy ještě dále. Z mého pohledu se vůz zbavil především konfliktní zádě, která je na rozdíl od sedanu mnohem uhlazenější a nepůsobí dojmem, že je z jiného auta. Jinak provedená příď není od sedanu zásadně odlišná a ctí tradiční hodnoty značky. Vzhled vozu tak ovlivňuje spíše protáhlý tvar karoserie kupé s vizuálně nižší stavbou a ještě více zdůrazněná „svalnatost” některých částí, zejména blatníků. Na 19” kolech (na obrázcích) pak vůz působí dojmem mnohem většího vozu, než jakým ve skutečnosti je.

Tak velká kola, to zní na kupé střední třídy trochu extrémně, ale věřte, že není, tedy alespoň co se týče vzhledu. Mohutně působící karoserie po velkých kolech vyloženě volá. 17“ působí utopeně a i 18“ (na mnoha jiných autech už opravdu velká kola) se na voze docela ztrácí. Vzhledu vozu dávám jedničku a to i v nevýrazné, tmavě šedé metalíze. Není příliš fotogenický a přesto vypadá na fotografiích docela dobře. Věřte, že v reálu je to ještě o hodně lepší...

Kvalitnější interiér

Vnější vzhled ale není to jediné, co přinesla jiná karoserie. Odlišný je i interiér, byť rozdíly jsou o mnoho decentnější. Nebojím se však říci, že jsou o to významnější. Pokud sednete do trojkového sedanu, je nesporně kvalitní a dobře zpracovaný, chybí v něm ale něco výjimečného, tedy pokud si jej nenecháte vybavit mimořádným okrasnými doplňky a čalouněním. Kupé tímto netrpí, pár malých změn na provedení palubní desky (např. jiné ovladače klimatizace) nebo ve výplních dveří posouvá vnímání interiéru dále, než by se na první pohled mohlo zdát.

Testovaný vůz měl interiér laděný velmi konzervativně, kombinace černých plastů, černé kůže a matného hliníku určitě neoslní. To ale neznamená, že působil obyčejným či všedním dojmem. Drobné detaily mu dodávaly šmrnc, kterého se v sedanu ani kombíku nedočkáte.

Pohodové turbo

Vzhled trojkového kupé ale není ničím zásadně novým a každý, kdo se o vůz trochu zajímá, si již jistě udělal názor sám. Ovšem učinit to samé u nového motoru už je z fotografií o poznání obtížnější. Co si tedy myslet o něm?

Předně musím říci, že mě zaráží, jak je nový agregát (nebo rovnou celé auto) v některých médiích doslova zbožšťován a posouván do společnosti, do které prostě nepatří. Třílitr (ano, označení 35i jen naznačuje vyšší než třílitrový výkon, objem je jen 2 979 ccm) přeplňovaný dvěma turbodmychadly je především kompromisem. Kompromisem mezi tím, že BMW chtělo udělat motor s výkonem osmiválce, hmotností šestiválce a přitom charakterem a odezvami, které by přinejmenším nedělaly ostudu „atmosférické pověsti” značky. To jsou všechno do značné míry neslučitelné požadavky a spojit je všechny do jednoho celku vyžaduje oželet něco z každého z nich. Zkrátka kompromis a něco takového nemůže být z podstaty božské a po mém soudu také není.

Pokud motor uvedete v chod, nejdříve vás překvapí jeho nevýrazný zvuk resp. nadstandardní odhlučnění. Kdo je zvyklý na výrazný projev atmosférického třílitru, bude z přeplňované „verze” (v uvozovkách proto, že motory nemají stejný základ) zklamán a nebo nadšen. Drtivá většina zvukové kulisy se odehrává až u výfuků. Zvuk je hlubší a rozhodně atraktivní, ale spíše pro kolemjdoucí. Osobně bych dal jednoznačně přednost vyššímu mechanickému zvuku atmosférického třílitru.

Po rozjezdu je třeba řádně dlouho dobu počkat na prohřátí oleje (hurá, teploměr oleje je přímo na přístrojové desce), studený olej turbu dobře nedělá a potom? Užívat si především středních otáček. Biturbo-nebiturbo, největší kouzlo motoru je právě zde, tak jako u jiných přeplňovaných motorů. Při rozjezdech nebo ježdění po městě jistě oceníte linearitu nástupu výkonu od volnoběžných otáček, maximum točivého momentu a tedy solidní porce výkonu je k dispozici již od 1 300 ot., takže u agregátu zcela odpadá čekání na roztočení turba. Průběh výstupního výkonu je opravdu zcela srovnatelný s atmosferickými motory, tedy jen do určitých otáček. V poslední tisícovce působí motor velice vlažným dojmem a rozhodně nejde za omezovačem otáček tak, jako jeho atmosféricky plnění kolegové z mnichovské stáje. Omezovače při troše rozumu ani nedosáhnete, otáčky motoru už stoupají tak nevýrazně, že je opět raději pustíte do středu.

Tam je motor velice přesvědčivý, od nějakých 2500 do 5500 ot  má výkonu na rozdávání a i při velmi dlouhých převodech okouzlí nejen vynikající pružností. Dojem z motoru je zde veskrze osmiválcový, až na jediné - prodlevu turba. Pokud jste někde četli, že prodleva jakoby nebyla, nevěřte tomu, je to nesmysl. Pravda, je asi tak malá, jak jen u přeplňovaného motoru může být, ale v žádném případě jí nelze přehlédnout. Paradoxem je, že se nedostavuje ani tak v otáčkách nízkých jako vyšších. Pokud okolo 4000 ot. a dáte plný plyn, nemůžete přehlédnout, že mezi pedálem plynu a motorem ještě něco je. Není to obtěžující, ale příznivce briskních reakcí nepřeplňovaných motorů to musí zarmoutit.

Povedl se tak záměr BMW? Ne tak docela, ale to bylo jasné od začátku. Motor nabídne přinejmenším výkon osmiválce a hmotnost šestiválce, ale neumí nabídnout linearitu a bezprostřednost atmosférického agregátu. Dělá, co může, především linearita nárůstu výkonu v nízkých a středních otáčkách je nečekaně přesvědčivá, ale projev v nejvyšších otáčkách a mírná prodleva turba z něj fanoušky čistého výkonu prostě neudělá.

Je to dobrá variace na téma R6 biturbo, ale nic, nad čím by spadla čelist puristům. Lehčí osmiválec by byl prostě lepší... I tak ale motor vnímám velmi pozitivně, jen je třeba chápat jeho charakter a a tím i určení - je to prostě pohodář, kultivované vystupování a síla ve středních otáčkách, to je jeho.