Autoforum

/

Foto: Denis Balibouse, Reuters

Vzdušné zámky spojené s možnostmi elektrické mobility a jejich čistotou mohou přežívat jen díky nevzdělanosti publika a neschopnosti dát si dvě a dvě dohromady. Jsme toho svědky dnes a denně, toto je ale extrémní fabulace.

Důvodů, proč brojíme proti snahám nařídit nám všem ježdění elektrickými auty, je více, jedním z těch hlavních je ale technická a ekonomická neschůdnost takové vize. Stačí pár základních výpočtů, abyste zjistili, že jednoduše není možné - a rozhodně ne za 8, 13 nebo 18 let, jak si někteří malují - přepnout veškerou automobilovou dopravu na elektrický pohon. Jen neochota vzít do ruky papír, tužku a vzpomenout na elementární fyzikální vzdělání může vést k tomu, že něco takového kdokoli za možné považuje. Pokud tedy nejde jen o slepou ideologickou víru.

Stačí si prostudovat ročenky České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu, podle níž je v Česku za rok aktuálně spotřebováno okolo 1,5 milionu tun benzinu a kolem 5 milionů tun nafty. Kilogram benzinu skrývá 11,86 kWh energie, kilogram nafty 11,64 kWh energie. Budeme-li (jistě nepřesně) počítat s tím, že spalovací motory dokáží z těchto zdrojů udělat pohybovou energii s 40% účinností a elektrická auta (jistě ještě mnohem nepřesněji) dokáží od primárního zdroje energie až po pohyb pracovat s 80% účinností (i více se ztrácí jen při dobíjení, ale ať nám není vyčítáno, že favorizujeme spalovací motory), pak nahrazení zmíněných zdrojů (zanedbávajíc LPG a CNG, které mimochodem také nejsou úplně bezvýznamné) znamená potřebu výroby 37 995 000 000 kWh elektrické energie za rok.

To zní dramaticky, ale je to „jen” 38 000 GWh. To je ovšem téměř polovina veškeré roční výroby elektrické energie v zemi, většina zdejší spotřeby. A o desítky procent více než vyrobí české jaderné elektrárny. Představovat si v době, kdy se pro jistotu šetří i na nočním osvětlení budov, že budeme schopni obětovat polovinu veškeré zde vyráběné elektřiny pohonu aut, je tak neuvěřitelně naivní, že můžeme rovnou tento případ uzavřít a říci: Nejde to. Museli bychom postavit dva další Temelíny. A to se bavíme jen o zdroji, kdybychom chtěli tuto energii také využít, museli bychom naprosto změnit přenosovou soustavu, kompletně překopat veškerou infrastrukturu... Není to v jakkoli dohledné době reálně možné, není. A kdo říká, že je, buď vědomě lže nebo ignoruje realitu.

Pokud jsou vám tato „hausnumera” příliš vzdálená, můžeme vám přiblížit jinou lež, která koluje éterem v předvečer spuštění ostrého provozu přečerpávací vodní elektrárny Nant de Drance poblíž švýcarského města Finhaut. Ta je označována za jednu z největších svého druhu a je to fascinující dílo, bez nejmenších pochyb. Proti tomuto řešení jako takovému nemáme zhola nic, způsob, jakým jej sami provozovatelé dávají do souvislosti s elektromobilitou, je ale naprostou absurditou, z prstu vycucaným marketingem.

Ředitel celého zařízení Alain Sauthier, který by o energetice jistě pár věcí měl vědět, pro agenturu Reuters řekl: „Množství energie, které dokážeme uložit v tomto zařízení, je jednoduše gigantické, okolo 20 GWh. To znamená, že s plno u nádrží ve Vieux Emosson můžete nabíjet 400 000 elektrických aut současně,” uvedl Sauthier. Dále opakovaně tvrdil, že výroba energie je naprosto čistá, neboť jde o vodní elektrárnu, obojí je ale hodně přitažené za vlasy.

Předně je třeba říci, že komplex Nant de Drance je ve své podstatě baterie, nejde tedy o primární zdroj elektřiny. Ta se musí někde vyrobit, musí se použít k vyčerpání vody do nádrží Vieux Emosson a Emosson a poté se z nich teprve vyrobí elektřina. Oním původním zdrojem pak může být cokoli, klidně uhelná elektrárna. A nejde pochopitelně o bezztrátový proces Sauthier hovoří o 80 %. Ale proč ne, to jen tak na okraj - přečerpávací elektrárna je obecně dobrá věc a z dlouhodobého hlediska relativně efektivní akumulátor.

Problémem je oněch 400 000 elektrických aut dobíjených současně, které působí dojmem, že jedno takové zařízení řeší vlastně všechno. Však kdo by nabíjel najednou víc než 400 tisíc aut najednou v zemi jako Švýcarsko? Potíž je, že jde o tak hrubou lež, fabulaci tak vzdálenou realitě, že se nám až nechce věřit, že si ji někdo dovolí vypustit z úst, aniž by zrudnul jak malina.

Má-li elektrárna zásobu vody odpovídající 20 GWh, pak se z ní dá dobít spousta aut, to zcela jistě. Vezmeme-li v potaz třeba Teslu Model 3 Long Range jako nejobvyklejší elektroauto, máme tu 75 kWh baterii. Při dobíjení výkonem 22 kW se ztratí 16,2 % energie, takže potřebujete nějakých 87 kWh, zbylé ztráty zanedbáme. Pak se bavíme o možnosti dobít asi 230 tisíc aut, v pohodě, Sauthier kalkuloval s nějakým menším elektromobilem. Ale současně?

I kdyby to mělo být dobíjení oněmi 22 kW, což znamená, že s onou Teslou budete na doplnění energie čekat prakticky přesně 4 hodiny (čili šestinu dne, věčnost), potřebovali byste na 400 000 aut dobíjených současně 8 800 MW elektrického výkonu. 8,8 gigawattu. Nic takového ale Nant de Drance samozřejmě neumí, maximální výkon je jen 900 MW, tedy téměř jedna desetina. Ani ten ale není s to podávat neustále, roční výroba elektřiny je kalkulována jen na 2 500 GWh.

Jinými slovy - elektřinu pro jednorázové (jednorázové!, prostě jednou a konec) nabití 400 tisíc malých elektromobilů by elektrárna generovala asi polovinu týdne, neboť právě tak dlouho ji bude s roční výrobou 2 500 GWh (a to je podle nás velmi optimistický odhad) produkovat. A současně by jich byla s to nabíjet 40 tisíc oním 22kW výkonem nebo uživila nabíjení 3 600 aut u Superchargeru Tesly novější generace (250 kW). Pan Sauthier říká nesmysly a k tomu je třeba zopakovat - má pod palcem jednu velkou baterku, do které pořád „někdo pod kopcem” musí vyrábět elektřinu.

Soustava Nant de Drance je fascinující věc a rádi se na ni zajedeme podívat, ale představa, že je jakýmsi univerzálním řešením zdroje pro elektromobilitu, je naprosto pomýlená. Sama nevyrábí nic a jako baterie neumí 400 tisíc aut obsluhovat ani zdaleka Kdy už si konečně přiznáme, že fosilní paliva typu nafta jsou z hlediska své energetické hustoty, své skladovatelnosti a přenosnosti tak ojedinělým zdrojem paliva, že je prostě nelze jednoduše nahradit?

Zdroje: Reuters, Česká asociace petrolejářského průmyslu a obchodu, ČSÚ

Petr Miler