Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Měření rychlosti u nás probíhá téměř bezvýhradně s cílem vybrat maximum pokut, ne přispět bezpečnosti kohokoli. Proti takovým praktikám je třeba se bránit, jak dobře v tomto ohledu funguje nový Genevo Max?

Také jste si vyzkoušeli, jaké to je jezdit po našich cestách bez nutnosti neustále hlídat ručičku tachometru? Na chvíli jsme si to mohli zkusit v okamžiku, kdy kvůli koronaviru v podstatě došlo na ukončení činnosti dopravní policie. Policejní prezident nařídil omezit dohled nad děním na silnici, policisté pak velmi rychle z provozu zmizeli a zavládla na nich dlouho nepoznaná svoboda. Mohli jsme jezdit uvolněněji bez obav z toho, že se za námi náhle rozbliká majáček doprovozený výzvou k zastavení. Silnice se podle očekávání v žádná krvavá jatka plná nebezpečných situací nezměnily, to spíše naopak.

Situace se pak ale rychle začala vracet zpět do normálu a dnes lze předpokládat, že policisté po několik dalších měsíců budou hýřit aktivitou a dohánět výpadek příjmů státního rozpočtu. Abychom se jim a dalším místům, kde nám za pár kilometrů navíc hrozí minimálně ztráta peněz, vyhnuli, chce to vyrovnat hru a lstivě skrývané snahy policie vytáhnout z nás pár stovek navíc odhalit dříve, než nám zkomplikují život.

Jak se jim vyhnout, jsme radili už v minulosti. Podrobně jsme rozebrali způsoby měření a přestože od té doby uběhlo několik let, změny jsou spíše subtilní. Postupně se rozšiřuje používání laserových měřičů, na které si musíte dát obzvláště pozor v Jihomoravském kraji. Státní i městští policisté jsou tam v jejich používání vynalézaví a nezřídka měří přes okno ze zaparkovaného auta. Policisté také mají nová auta a své radary se naučili používat v nastavení pro minimální vysílací výkon. Co se ale zásadně mění, je množství míst se stacionárními měřidly, setkáváme se s nimi i v omezeních na D1.

Zvláště poslední dvě věci jsou důvodem, proč nezapomínat na výše zmíněnou ochranu. Sáhnout můžete po řadě zařízení, ať už pevně zabudovaných do vozu nebo přenosných. Obě kategorie mají své výhody, jeden rozdíl se mezi nimi ale pomalu stírá. Pokud jste dříve potřebovali co největší účinnost, museli jste mít pevnou sadu s anténou umístěnou za nárazníkem. Dnes už vám v podstatě stejnou citlivost nabídne i zařízení, které lze nainstalovat na okno a v případě potřeby snadno přenášet mezi vozy.

Řeč je o stále čerstvé novince mezi přenosnými detektory, Genevu Max. Jde o mladšího bratra Geneva One S, který se na silnicích mnoha lidem již bohatě vyplatil. Při prvním pohledu na specifikace se od něj Max tolik neliší, jenže on se posunul v mnoha ohledech o kousek dál, což z něj v sumě činí výrazně lepšího pomocníka.

Detektor doprovází vše potřebné příslušenství

K tomu později, nejdříve se musíme podívat na oblast, kde je změna asi nejviditelnější. Předchozí model One byl výborný detektor, vypadal ale jako krabička od mýdla. V tomto ohledu se Max posunul do zcela jiné kategorie. Krapet narostl, jeho obal je výrazně členitější a dramatičtější. Názory na to jsou různé, někdo byl spokojenější s absolutní nenápadností předchůdce, jiný zase preferuje jistou okázalost novinky.

Tu zvýrazňuje už krabice, ve které detektor dostanete. Dříve Geneva přicházela v obyčejných papírových krabičkách, Max má balení na úrovni špičkových mobilních telefonů. Naznačuje to, že se značka z pozice undergoundového bojovníka posunula do hlavní ligy, kde u nás své konkurenty jednoznačně překonává. I nad tímto lze v podstatě mávnout rukou, ani vzhled, ani krabice neovlivňují, jak bude detektor reálně fungovat.

Členitý design budí emoce

Už první věc, kterou musíte po přinesení do auta udělat, mu přihrává spoustu plusových bodů. Model One svou funkci vždy plnil na výbornou, ovšem jezdit s ním bylo někdy o nervy. Mohl za to plechový držák, na kterém detektor neustále vibroval a produkoval spoustu rušivých zvuků. Pokud jste navíc z nějakého důvodu potřebovali změnit orientaci detektoru, nezbylo než vozit s sebou držáky dva a detektor nejdříve sundat ze skla a pak také znovu nasadit. A když už jsme u toho nasazování, jednou rukou jej obvykle zvládli jen ti nejobratnější z nás.

Max v jeho krabici doprovází magnetický držák s přísavkou. Detektor samotný má na sobě dvě plochy, jednu pro horizontální a druhou pro vertikální orientaci a její změna je otázkou jednoho rychlého pohybu ruky. Stejně jednoduché je sejmutí detektoru při parkování v místech, kde by mohl zvát asociální jedince k návštěvě interiéru s cihlou v ruce. Stejnou pochvalu zasluhuje adaptér napájení. Má v sobě USB port, takže s jeho pomocí můžete nabíjet třeba telefon, současně má na sobě programovatelné tlačítko, kterým lze ztlumit třeba aktuální poplach.

Ve srovnání s předchůdcem zlehka narostl

Instalace po vybalení je velmi jednoduchá, stačí vzít držák, detektor a napájecí adaptér a to vše umístit do vozu. Max není úplně nejmenší detektor, přesto jej snadno lze umístit ke zpětnému zrcátku. Pak už jen zapnout a vyrazit na cesty. Zde se dostáváme asi k tomu nejzajímavějšímu, k vlastnímu upozorňování na radary. Byl jsem na něj zvědav, protože už jeho předchůdci měli výborné detekce. Nejmladší přírůstek dostal nejcitlivější anténu v historii firmy, otázkou tedy bylo, co to udělalo nejen s citlivostí na reálné radary, ale také s četností falešných poplachů.

Naštěstí je vše, jak má být. Detekce radarů jsou řádově ve stovkách metrů jak u policejních aut, tak u budek stojících u cesty. S falešnými poplachy jsem se několik tisíc kilometrů, které jsem s Maxem zatím najezdil, téměř nesetkal. Ozýval se jen v několika místech, které jsem si pomocí tlačítka označil a tím se nežádoucích oznámení zbavil. Orientaci detektoru jsem již zmínil a v minulosti hrávala velkou roli, zde bych řekl, že rozdíl buď neexistuje nebo je minimální. Rozhodně tak tomu bylo u stacionárního Ka radaru v jednom ze severomoravských měst.

Změna orientace je otázkou okamžiku

Velkou novinkou je možnost detekce radarů používaných v zahraničí. Za zmínku patří například MultaRadary, se kterými vám hrozí setkání na Slovensku a Rakousku. U našich východních sousedů platí zákaz používání detektorů, přesto pokud se budete pozorně dívat, v autech je uvidíte. I já, doufaje, že nějakou Multu potkám, jej nechal v pohotovosti. Těchto radarů je ale v provozu minimum, tak jsem na něj bohužel nenatrefil. Na druhou stranu se mi poštěstilo být změřen lidarem. Max mě na to upozornil a já jej alespoň měl šanci rychle sundat z držáku a uklidit jej z očí hlídky, která mě zastavila. Pokud se s tímto detektorem pustíte i dále do Evropy, například do Nizozemí, Belgie či Finska, můžete se potkat s v podstatě nedetekovatelnými radary GATSO RT 4. I o těch vám ale Max dokáže říci předem.

Poslední doménou, dnes neméně důležitou, je upozorňování na všechny stacionární pasti. Na mysli mám jak kamery na červenou, tak bodová a úseková měření ve městech a na dálnicích. Na tuto funkci jsme u detektorů od Geneva dávno zvyklí a jedinou změnou u Maxu je možnost nastavit si, v jaké vzdálenosti před zájmovým bodem detektor „pípne”. Stačí si zaregistrovat zasílání upozornění emailem a databázi si po každém upozornění aktualizovat.

Vedle zpětného zrcátka se ztrácí

Pokud tedy chcete přenosný detektor, těžko lze pro ježdění po Česku a okolních zemích najít něco lepšího než je Genevo Max. Na všechna místa ohrožující jak peněženku, tak bodové konto upozorňuje s komfortním předstihem, navíc nabídne život zpříjemňující funkce v podobě automatické regulace jasu displeje a hlasitosti upozornění. Cena přístroje se pohybuje okolo 24 tisíc Kč, což není málo, v zemi, jako je ta naše, kde i jedno nikoho neohrožující překročení rychlosti může znamenat roční zákaz řízení, se ale taková investice snadno vyplatí.

Pro aktualizaci stačí připojit k počítači

Detekce Rameru 10C v Octavii Policie ČR

Indikace měření lidarem

Robert Malík